Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 4 > Kateřina Smejkalová: Autobiografie člověka z rezavého pásu
e se kniha Hillbilly Elegy stala záhy po svém vydání v létě minulého roku v Americe takovým bestsellerem, není příliš lichotivá výpověď o soudrnosti země. Jde o autobiografii s podtitulem Memoáry jedné rodiny a kultury v krizi teprve dvaatřicetiletého J. D. Vance, který vyrůstal v Ohiu na severovýchodě země, tedy v oblasti, pro ni je jako pro dřívější centrum produkce americké oceli rustbelt (rezavý pás) ještě to nejvlídnější označení. Jiné, opovrlivé flyover country, tedy prostor, přes který se pouze létá z jednoho prosperujícího pobřeí na druhé, v sobě skrývá vysvětlení, proč vzestup Donalda Trumpa opírající se o největší podporu právě v těchto regionech, vyvolal u vzdělaných a zaopatřených vrstev z východního a západního pobřeí tak zděšené překvapení – málokdo z nich měl toti očividně potuchu, na jak velký sociální a politický problém se tam ji delší dobu zadělávalo. Ačkoli Donald Trump není v knize ani jednou zmíněn přímo, platí teď Hillbilly Elegy v Americe za klíč k pochopení toho, co se v oněch končinách dělo, kdy všechny ocelárny postupně zavřely, ale pro tamní lidi toho kromě posměšného titulování nikdo moc jiného neudělal.
I slovo hillbilly z názvu je takovým degradujícím označením. Pouívá ho pro sebe ale i sám bílý prekariát z oblasti Apalačských hor – pak má naopak konotaci pozitivní a je zdrojem kolektivní identity a hrdosti. Při líčení Vanceova dětství se člověku postupně velmi plasticky seskládá obrázek ivotní reality hillbilies – toti směsice chudoby, nezaměstnanosti, rezignace, chybějícího vzdělání, kulturní zanedbanosti, závislosti na alkoholu a drogách, násilí a nestabilních vztahů. Nic z toho není samo o sobě překvapivé a jistě ani unikátní pro tuto konkrétní komunitu. Jedná se v zásadě o popis kultury chudoby, zanedbání a vyloučení, který by jen mírně pozměněný platil třeba i pro české strukturálně slabé regiony.
Přesto jsou Vanceova líčení, kdy řadu pro toto prostředí klíčových mechanismů a dynamik dokládá na svém konkrétním příkladu, důleitá, a to zejména pro ty, kteří o jejich existenci zatím nebyli přesvědčeni – a takových je v zemi amerického snu, který říká, e kdo se snaí a má štěstí, můe se dostat a nahoru, očividně obzvláště mnoho. Důleitost kulturního kapitálu pro společenský a ekonomický úspěch Vance například přesvědčivě ilustruje, kdy vypráví, jak ještě na elitní vysoké škole Yale Law School, kam se nakonec přes výcvik u mariňáků dostal, netušil, e existuje voda s bublinkami, nebo si víno vybíral podle toho, který francouzský název uměl po servírce zopakovat, a jak mu to na večeři s potenciálními zaměstnavateli málem zlomilo vaz.
K velmi silným patří také pasá, která popisuje rozkol mezi hillbilies a většinovou společností na záitku Vance, kdy měl u soudu vypovídat proti své matce (pod vlivem drog jela autem tak rychle, e měl strach o ivot, a kdy zastavila, utekl jí a schoval se před ní u cizích lidí, kteří zavolali policii). Ke všem obvyklým důvodům, proč nemá dítě vypovídat proti vlastní matce, se v jeho případě přidalo poprvé také uvědomění, e lidé, kteří u soudu pracují, nejsou stejní jako on, jeho rodina a další hillbilly rodiny, které se před soudem ocitají. A e, ať u to bylo jakkoli, je třeba dret se svou komunitou proti těm druhým.
Jak se obě části společnosti rozcházejí v tom, co je důleité a chvályhodné, zase vypovídá epizoda, kdy byl Vance zaskočený tím, jak pohrdlivě jeho spoluáci z Yale mluví o armádních veteránech. V jeho komunitě bylo slouit pro armádu posledním moným zdrojem uspokojení z toho, e je člověk nějak společensky prospěšný, kdy z regionu zmizela většina dobrých pracovních míst, a zároveň se to pojilo také s odpovídajícím uznáním od ostatních. Jeho spoluáci naproti tomu povaovali slubu v armádě za něco tak podřadného, e se o ní otevřeně vyjadřovali pohrdlivě, ani by je napadlo, e veterán můe být i jeden z nich.
Vancova kniha vyniká coby autentický pohled insidera, který ale zároveň poznal způsob fungování odlišné vrstvy představující jeho primární publikum, a ví tak, na co a z jakého úhlu pohledu se při vyprávění zaměřit. Autor se i přes svůj sociální vzestup povauje nadále za hillbillyho a navzdory všemu strádání a násilí, které v komunitě zail, se s ní stále cítí být svázán – to z něj na jednu stranu činí vypravěče chápajícího, na druhou stranu si ale můe zároveň dovolit být ke svým lidem obzvláště nekompromisní a přísný. Tento zvláštní způsob, jakým se autor k předmětu svého líčení vztahuje, činí knihu zajímavou nad rámec líčení samotného.
Zbývá klíčová otázka, jak e si tedy Vance situaci, ve které se jeho komunita nachází, vysvětluje, komu za ni primárně dává vinu – a od koho čeká, e se nejvíce zasadí o její změnu. Vance (otevřeně člen Republikánské strany, ale ne podporovatel Trumpa) k tomu nezaujímá jednoznačné stanovisko. V jeho knize se najdou argumenty jak pro pozici, e líčené problémy hillbilies mají systémové kořeny v chudobě a nezaměstnanosti, tak e se jedná o specifickou deficitní kulturu, ze které by se sami hillbilies mohli vymanit, jen kdyby rozpoznali své škodlivé vzorce chování, vytrhli se z letargie a vyvinuli nějaké úsilí. Tomu, e druhý typ argumentace mírně převauje, odpovídá, jak byla kniha přijata u jednotlivých segmentů amerického publika: čím konzervativnější médium, tím je nadšení pro Vance a jeho knihu větší. Levicová média uznávají jeho přínos do debaty o příčinách stávající politické situace popisem ivotní reality hillbilies, nabádají ale k opatrnosti, co se interpretací a hledání příčin a řešení týče. Asi nejostřejšího odsudku se pak knize dle očekávání dostalo od radikálně levicového Jacobinu.
Kdo si tedy přečte knihu samotnou a k ní několik recenzí napříč americkým i evropským mediálním provozem, dostane nejen čtivý a přesvědčivý popis ivotní reality mnoha z těch lidí, kteří se v posledních měsících s dalekosáhlými důsledky politicky bouří, a to nejen v Americe, ale i ucelené spektrum moných interpretací a vysvětlení, na kterých bude záleet charakter politických odpovědí. Nad rámec spojení s aktuálním politickým děním je však kniha a to, jak byla v různých koutech politického prostoru přijímána, také výbornou případovou studií pro asi nejprincipiálnější z politických otázek – tu po vztahu systémových vlivů a osobní odpovědnosti při formování osudů jedinců i celých komunit.
J. D. Vance: Hillbilly Elegy. A Memoir of a Family and Culture in Crisis, Harper Collins Publishers, 2016. (V němčině jako Hillbilly-Elegie. Die Geschichtemeiner Familie und einer
Gesellschaft in Krise, Ullstein 2017.)
Kateřina Smejkalová (1986) je politoloka.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.