Dopis Frantovi Vichtorovi

Franto, ztratili jsme v Tobě velkého přítele, jenž se zasazoval za svobodu. Ale také labužníka, výjimečnou a originální osobnost, veselého kamaráda se zvučným smíchem. Ztratili jsme i milovníka přírody, humanistu otevřeného světu a lidem, filozofa a historika, nezištného a štědrého člověka. Miloval Francii a vesnici Chalmazel. Připomínala mu jeho rodné Čekoslovensko, lesy, hory a houby.

Slzy nám tečou. Půjdeme na podzim na houby a budeme na Tebe myslet, pak si dáme omeletu – jedna porce zůstane pro Tebe. A díky za guláš a za muziku Bedřicha Smetany.

Bratře Franto, nikdy nezapomeneme! Ahoj a nashledanou – i se vzpomínkou na Gerarda, s kterým budeš vesele kroužit v tom jiném světě.

Genvičve, Pierre Yves, Robert, Vladimír, Jean-Pierre, Arnaud, Pierre, David a Lapeco, Jean-Paul, Bernadette, Ludovic, Mousse a Chantal, Joël a Marie, Nicole, Simon, Antoine, Cécile, Liliane, Jocelyne, Michčle, Julien

Dovětek redakce: František Vichtora se narodil v roce 1944. Během studia na Karlově univerzitě působil jako funkcionář studentské organizace. V roce 1966 musel opustit Československo. Čelil pronásledování ze strany StB, která proti němu rozpoutala i nenávistnou kampaň na stránkách Rudého Práva. V roce 1971 dorazil z Německa do Paříže. Posléze se usadil ve vesnici Chalmazel ve Francouzském středohoří, kde získal přátelství místních obyvatel. Ve druhé polovině 70. let se vrátil do Německa. Pro svou podporu opozičnímu hnutí v Československu (zejména Chartě 77) byl nadále v hledáčku StB. V roce 1980 se stal obětí jejích intrik, když byl falešně udán jako její agent (!). Na sklonku života se vrátil do rodné Ostravy. V roce 2013 utrpěl cévní mozkovou příhodu, po níž byl upoután na invalidní vozík. Jeho zahraniční přátelé (z Chalmazelu a z alsaského Seebachu) mu pomáhali zvládnout toto těžké období. V té době ho také dvakrát navštívili redaktoři Listů V. Burian a T. Tichák: vzpomínal mj. na svou aktivní účast při pašování exilové literatury, zejména Listů, do Československa během pobytu v Norimberku. František Vichtora byl v r. 2003 oceněn čestným diplomem bavorského ministra sportu za podporu sportující mládeže. Stal se také čestným občanem obce Chalmazel. Zemřel letos na konci června. Čest jeho památce!

Redakce Listů

Obsah Listů 4/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Dopis Frantovi Vichtorovi

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu