Album

Tomáš Tichák

Dům duchů družby

Aby se památka mohla stát památkou, musí často přečkat období, kdy na ni všichni chtějí zapomenout. Teprve když se ji alespoň na pár desítek let podaří uchránit před hněvem lidu a zubem času, lze poznat její historickou cenu. Někdy pomáhá příroda, například někdejší olomoucký Dům družby chrání nejen bytelný plot, ale ze dvou stran i husté křoví a stromoví. V největším československém posádkovém městě tzv. Střední skupiny vojsk ji postavil v roce 1974 – oficiálně jako projev vděku za osvobození – zdejší stavební národní podnik. Obyvatelé města se sem měli přicházet družit se sovětskými vojáky. Potíž však byla tom, že Olomoučané se družit netoužili, a také v tom, že sovětští vojáci nesměli opouštět kasárna. Vyjma důstojníků, pod nápisem Dům družby totiž stálo azbukou Dom oficjerov. Čili důstojnické kasino. Tak jako v případě sídlišť, škol nebo obchodního domu, místními přezdívaného Zelená labuť, šlo vlastně o občanskou vybavenost. Tedy okupantskou.

K fotografii: Pustou budovu zatím napadli jen sprejeři, holubici míru od sochaře Miloše Vlčka pocákali rudě dodateční bojovníci proti totalitě.

-tt-, foto -ft-

Tomáš Tichák

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů