Soudní proces Jany Nagyové-Nečasové, expremiéra Petra Nečase a vojenských zpravodajců byl znovu obnoven s novou soudkyní. Take máme přinejmenším do října o zábavu postaráno. Pokud z toho nevznikne kauza století. Nastartováno na to podle opětovného zájmu médií má.
A odlehčený tón si zas tak nezaslouí. Jde o vánou věc a protagonisty soudního příběhu je nutné trochu politovat. Mají toho za sebou setsakramentsky dost. Na jejich psychice obviněných to rozhodně nepřidá. I kdy někteří ze zpravodajců mají zkušenosti z expedičních válek. Navíc vina není jenom na nich. Přesto se lze těko ztotonit s výrokem jednoho z obhájců: Sluebnost české justice činí její formální ústavní nezávislost zároveň směšnou i nebezpečnou. Poškozuje ústavnost a demokracii v jejich srdci. Jde o systémové selhání, jeho řešení se po roce 1989 nikdy nepodařilo ani zahájit. Není také pravda, e u nás atmosféra dospěla do stádia hysterie, e se musel stůj co stůj někdo vysoko postavený zavřít.
Mohlo se to ale stát jen v atmosféře, kde je dovoleno málem vše. Tohle klima za sedm let vytvořil politický establishment, který se charakterizoval výroky typu Es kommt der Tag a nocí dlouhých noů. A pokud někdo kauzu bagatelizoval – ať stál zrovna v čele ústavněprávního výboru, nebo je věhlasným obhájcem –, měl by počítat s tím, e jednou se můe obětí takového systému stát i on sám. U jen proto, e orgány činné v trestním řízení byly a stále jsou terčem útoků a zcela nezávisle pracovat nemohou. Stačí připomenout policejní reorganizaci nebo aktuální návrat k případu vrady Františka Mrázka. I kdy i na jejich činnosti se leccos můe najít.
Ať u případ údajného sledování (nebo ochrany) Radky Nečasové dopadne jakkoli, nemělo by se nic bagatelizovat. Ani dary Janě Nagyové, jak o nich s despektem hovoří i někteří představitelé justice. Na sociálních sítích diskutující připomínají, e oni si ani s vysokoškolským titulem tolik nevydělali a nevydělají za celý ivot.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.