Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 3 > Antonín Rašek: Proces století?

Antonín Rašek

Proces století?

Soudní proces Jany Nagyové-Nečasové, expremiéra Petra Nečase a vojenských zpravodajců byl znovu obnoven s novou soudkyní. Takže máme přinejmenším do října o zábavu postaráno. Pokud z toho nevznikne kauza století. Nastartováno na to podle opětovného zájmu médií má.

A odlehčený tón si zas tak nezaslouží. Jde o vážnou věc a protagonisty soudního příběhu je nutné trochu politovat. Mají toho za sebou setsakramentsky dost. Na jejich psychice obviněných to rozhodně nepřidá. I když někteří ze zpravodajců mají zkušenosti z expedičních válek. Navíc vina není jenom na nich. Přesto se lze těžko ztotožnit s výrokem jednoho z obhájců: „Služebnost české justice činí její formální ústavní nezávislost zároveň směšnou i nebezpečnou. Poškozuje ústavnost a demokracii v jejich srdci. Jde o systémové selhání, jehož řešení se po roce 1989 nikdy nepodařilo ani zahájit.“ Není také pravda, že u nás atmosféra dospěla do stádia hysterie, že se musel stůj co stůj někdo vysoko postavený zavřít.

Mohlo se to ale stát jen v atmosféře, kde je dovoleno málem vše. Tohle klima za sedm let vytvořil politický establishment, který se charakterizoval výroky typu „Es kommt der Tag“ a „nocí dlouhých nožů“. A pokud někdo kauzu bagatelizoval – ať stál zrovna v čele ústavněprávního výboru, nebo je věhlasným obhájcem –, měl by počítat s tím, že jednou se může obětí takového systému stát i on sám. Už jen proto, že orgány činné v trestním řízení byly a stále jsou terčem útoků a zcela nezávisle pracovat nemohou. Stačí připomenout policejní reorganizaci nebo aktuální návrat k případu vraždy Františka Mrázka. I když i na jejich činnosti se leccos může najít.

Ať už případ údajného sledování (nebo ochrany) Radky Nečasové dopadne jakkoli, nemělo by se nic bagatelizovat. Ani dary Janě Nagyové, jak o nich s despektem hovoří i někteří představitelé justice. Na sociálních sítích diskutující připomínají, že oni si ani s vysokoškolským titulem tolik nevydělali a nevydělají za celý život.

Antonín Rašek

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.