Libor Martinek

Básnění o baštění

aneb Česká poezie pro děti vstoupila do lepších časů

Bogdan Trojak se narodil 23. března 1975 v Českém Těšíně. Vyrůstal ve Vendryni až do svých osmnácti let. Absolvoval Polské gymnázium v Českém Těšíně, poté studoval a nedokončil Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Později na olomoucké Univerzitě Palackého vystudoval žurnalistiku.

Jako půlroční batole byl Bogdan ve švestkovém sadu nedopatřením přiklopen plechovou vaničkou. Zážitek naprosto temného, uzavřeného prostoru uprostřed prozářeného letního dne zanechal v citlivé duši nesmazatelnou stopu. Vanou se pak přiklápěl ještě mnohokrát. Nezapomene na podzimní večery, kdy na její vypouklé dno dopadaly přezrálé ryngle nebo na červnové bouře s myriádami krup. Svoji plechovou dělohu nakonec přerostl. Od té doby je tím, čím je – básníkem, spisovatelem a vinařem.

Jako středoškolák byl Trojak jedním z iniciátorů polsko-české literární skupiny PaRaNoJa a v roce 1995 založil s třineckým básníkem Vojtěchem Kučerou WELES (Wendryňskou Literárně-Estetickou Společnost), která vydávala stejnojmenný poetický magazín, který vychází dodnes, ale již v Brně. Spolupracoval také s redakcí brněnského nakladatelství Host, krátce působil jako šéfredaktor kulturního magazínu Neon a internetového časopisu Lumír.

První Trojakovy básně byly psány a publikovány polsky, později (snad pod vlivem vysokoškolských studií v českém prostředí) přešel k češtině, avšak příležitostně píše stále svou básnickou tvorbu polsky (překládá také z polštiny do češtiny, připomeňme jeho záslužnou účast na antologii moderní polské poezie Bílé propasti, Host, 1997). Trojak dosud vydal čtyři knihy básní: Kuním štětcem (Host, 1996), Pan Twardowski (Host, 1998); Jezernice (Větrné mlýny – Host, 2001), Strýc Kaich se žení (Petrov, 2004). První tři knihy pak vyšly v jednom svazku spolu s oddílem nových básní a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004 pod názvem Kumštkabinet (Host, 2005). Trojak je také autorem knižně vydané prózy s blasfemickým pojmenováním Brněnské metro (Host, 2008). V roce 1998 získal cenu Jiřího Ortena, v roce 2005 mu byla udělena cena Magnesia Litera za nejlepší českou básnickou sbírku. V současné době se věnuje především vínu a vinařství. Donedávna žil v Bořeticích na jižní Moravě, v současnosti působí v Praze.

Nejnovější Trojakova knížka Nok a Knedlíček, Básně o baštění (Host, 2016) je určena dětem a doplněna je o půvabné ilustrace Lenky Křikavové. Obsahuje poezii i prózu (krátké pohádky) a pohádkovou hru ve verších O pekaři, který neuměl spát (lze si představit, že by ji jako loutkovou hru adaptovalo těšínské divadlo Bajka). Ve vývoji Trojakovy básnické a prozaické tvorby jde o milé odbočení do žánrových oblastí tvorby pro děti, ostatně autor je trojnásobným otcem. I téma bylo patrně dáno logikou života rodiče, vždyť dětem je třeba také něco dobrého uvařit. Bogdan „Sporák“ Trojak, jak se sám podepisuje v knížce, vyrostl ve Vendryni na bramborách, zelí a kyšce. Čtenářům se svěřuje, že od útlého dětství jej strašil děsivý panáček z krupicového těsta Brutfaňok. Už ve dvanácti letech napsal svou první gastronomickou poemu Stryk, která byla oslavou stejnojmenné slezské bramborové placky. Po letech psaní a debužírování tedy navazuje na tuto prvotinu knížkou, jejíž název vzdáleně upomene na filmovou komedii z rodinného prostředí Pelíšky – v jedné scéně se totiž cholerický otec během slavnostního oběda rozčiloval, jaký je podstatný rozdíl mezi vídeňskými noky a českými knedlíky, který neregistrovala jeho dcera. V textu Trojakovy knihy pak jde o pohádkové hrdiny Noka a Knedlíčka, kuchyňské skřítky, kteří se starají o tlustého Pána, jenž má špatné zažívání až do doby, než pod vlivem Noční Můry přijde na to, že by měl změnit své dosavadní stravování, které má za následek meteorismus, na zdravější.

Soubor textů pro děti se rodil pomalu. Jak básník prozradil v rozhovoru pro portál Ambiente, Nok a Knedlíček začal vznikat už docela dávno, někdy před pěti lety. V té době Trojak zakládal distribuční společnost Veltlin, která se věnuje propagaci tzv. autentických vín, takže neměl čas se věnovat psaní. Většinu času trávil ve světě restaurací a hospod, dělal degustace, potkával se se sommeliery a díky tomu se seznamoval i s kuchyní a kuchaři. Z těchto zkušeností chtěl vytěžit i něco literárního, takže ho napadlo, že by napsal knihu básní o jídle. Před oněmi pěti lety vznikly první dvě tři básně, pak na to básník trochu pozapomněl. V roce 2015 si ale řekl, že by měl knize dát konečný tvar. Doplnil knihu o jednoduchý děj – sbírku spojují tři krátké prózy, z nichž by dětem mělo plynout ponaučení. Rukopis pak nabídl nakladatelství Host.

Knihu doporučili rodičům a dětem dva spisovatelé. Petr Stančík se domnívá, že: „Nová knížka Bogdana Trojaka by měla být sázená volskými oky na plátky listového těsta a vázaná v dozlatova vypečené kachní kůžičce se srnčím hřbetem... Ať už si to výživné čtivo budete vychutnávat po kouskách, nebo ho doslova hltat, ručím za to, že vám přijde k chuti, prostě do něj budete úplně zažraní. Trojakova poetika je totiž šťavnatá, libá a opulentní jako ony krmě, jimiž se ládují sedláci na obrazech Pietera Brueghela. A když budete syti básní, můžete si zahrát rakvičkárnu se šlehačkou pro pimprlata. Na závěr ještě jedna dobrá zpráva: ať knihu přelouskáte, kolikrát chcete, větší váhu bude mít jedině vaše slovo.“

Michal Šanda se pak zamýšlí nad kontextem knihy v současné české společnosti: „Určitě uhodnete, co mají společného jména Roman Paulus, Oldřich Sahajdák, Zdeněk Pohlreich, Jaroslav Sapík, Jan Punčochář, Jiří Štift, Miroslav Kalina, Ondřej Slanina, Filip Sajler, Jiří Babica, Patrik Bečvář, Jiří Král, Radek Kašpárek a Ivan Vodochodský. Co Čech, to šéfkuchař. Malé děcko, které sotva dosáhne na sporák, už dneska dovede kromě krupicové kaše a pudingu uvařit i konfitovaná líčka. Na pískovištích nezuří boj o kbelíky a lopatičky, ale o to, jestli do omáčky Béarnaise patří estragon, nebo tymián. Čtenáři téhle knížky dobře vědí, co přidává do svých pochoutek Bogdan Trojak: hrst legrace, snítku hravosti, na špičku nože nevázaného dryáčnictví a tři kapky fantazie na barvu a aby byla kůrčička křupavá, jak se patří. Šéfkuchaři Trojakovi proto uděluji michelinskou hvězdu za poezii!“

Kmotrem knihy byl gastronomický odborník a pořadatel Prague Food Festivalu Pavel Maurer: „Skvělí kuchaři, vinaři nebo sládkové – jsou umělci. Nemalují obrazy, nekomponují hudbu, nehrají divadlo – ale vlastně tak trochu ano. Jejich díla totiž nevznikají jen díky dokonalým technologiím a přesně dodržovaným recepturám. Příroda, půda, klima, plodiny a samozřejmě um těchto kulinárních virtuosů – to vše sehrává v konečném výsledku nesmírně důležitou roli. Jejich produkty jsou často symfoniemi chutí, aromat, jsou to akvarely barev a tónů. Bogdan Trojak, původně básník a spisovatel, začal skládat i ,poezii vinnou'. Stal se prvním nejvíce viditelným propagátorem vín vznikajících autentickým způsobem. Vůbec mne nepřekvapuje, že píše dál své sonety, básně i prózu a současně se věnuje vínu. Poezie, literatura a jedinečnost jazyka – to je něco, co patří ke krásnému vínu i k životu člověka, který tohle všechno miluje a dělí se o plody své práce s okolním světem.“

Do jakého literárního kontextu dnes vstupuje tato kniha a jaká je poetika Trojakova literárního textu obsaženého v této povedené knize?

Zatímco v 90. letech byla tvorba pro děti poměrně plytká a stála ve stínu prózy, od přelomu tisíciletí se situace začíná měnit. Po letech je možné sledovat oživení zájmu o poezii pro děti mezi básníky původně se věnujícími jen tvorbě pro dospělé. Souvisí to nepochybně i s odvážnými edičními projekty, do kterých se někteří nakladatelé (Baobab, Meander, dybbuk) pouštějí, kterým dávají prostor a které zjevně sami iniciují. Sympatické je, že to už nejsou jen izolované pokusy, výjimečné experimenty, ale lze zaznamenat zřetelnou programovou snahu o tvorbu kvalitní knihy pro děti. U starších autorů, kteří se věnují poezii pro děti, se dnes často setkáváme s veršovanou epikou, především s veršovanými pohádkovými příběhy (Jiří Žáček, Věra Provazníková, Michal Černík). Zajímavým rysem současné české poezie pro děti je cosi, co bychom mohli označit s trochou nadsázky jako návrat „čistokrevné“ lyriky, ovšem s novými, v poezii pro děti zatím málo běžnými tóny (Radek Malý, Daisy Mrázková, Petr Nikl). Nelze opomenout ani nonsens, jenž se těší v české literatuře od přelomu 80. a 90. let velké oblibě (např. u Jana Vodňanského, Pavla Šruta, Jiřího Dědečka), neboť tento typ jazykové hry je osvěžující a produktivní a svého času přinášel dokonce i osobité „novotvary“ (u Jiřího Weinbergera nebo Jiřího Havla). Tím, kdo na přelomu století vtrhl do literatury pro děti s vehemencí sobě vlastní a otevřel nonsensu nové cesty, je básník, textař, hudebník, výtvarník a divadelník Petr Nikl. Oblast nonsensu významně překračuje, byť se ho jemně dotýká prozaička a dramatička Daniela Fischerová. Tato autorka, která je mimořádně citlivá k jazyku, se většinou nespokojuje s prvoplánovými nápady. „Hra s jazykem a s trsy významů, které se kolem slov rozrůstají, s obrazy, které jazyk vyvolává v život, není samoúčelná, je to dobrodružství poznávání světa – toho fikčního, který se před námi otevírá v básni, i toho, v němž žijeme ve skutečnosti. Hra s jazykem, založená například na žonglování s rýmy, dostává u Fischerové hlubší smysl, odkrývá tajemství jazyka, barvy, chuť a vůni hlásek a slov.“ (Jaroslav Provazník: Současná poezie pro děti – nová zlatá éra? Tvořivá dramatika, 2012, č. 1.) Domnívám se, že Trojakova práce se slovy, jak si ukážeme, má blízko právě k poetice poezie Daniely Fischerové a Radka Malého.

V Trojakových básních se výrazně projevuje jazyková komika, třeba ztvrdlá veka dlouhověká se chlubí – dělá haura, že je kostí z vekosaura, jsou zde sirové (angl. sir = zdvořilostní oslovení muže) ze sýru, štika se cpe paštikou, kokršpaněl ohrnuje čenich nad španělským ptáčkem, farář zbožňuje božskou rajskou omáčku a podobně. Od tohoto humoru se odvíjejí komické situace, jako například v Cukrářském vesmíru „Rotující kobliha kolem dortu obíhá. / Dort se celý tetelí, / že má sladký satelit“, v Letu kotlety „Naklepaná kotleta / do vesmíru odlétá. / Unáší ji v dáli / létající talíř. // Jen co kotlet zavoní, / jsou tu voni: ufoni!“ Trojak si umí pohrávat s rytmem veršů i s jejich rýmy (ty jsou někdy sdružené, jindy střídavé), časté jsou metafory, které dodávají textu na magičnosti („tma houpavě zvířená“; „pytláckým okem přetéká / měsíční bělmo“). Co se týče tvaru básní, jejich stavba je buď strofická, nebo (u kratších útvarů) stichická, a nápaditě přitom využívající pointu. Naznačili jsme, že se zde často uplatňuje epický živel, jednak v poémě O pekaři, který neuměl spát, jejíž lyrický hrdina Kašpárek naučí pekaře trpícího insomnií povečeřet buchty s mákem coby sedativum, jednak se epičnost probouzí i v kratších básnických útvarech, kdy se při hrách se slovy rodí fantastické mikropříběhy.

A na co se můžeme těšit z Trojakovy dílny v budoucnu? „Po Noku a Knedlíčku je totiž v plánu próza o potravinách. Bude to něco mezi Foglarem a Vernem. V knize vystupuje parta děcek, která je na stopě zápornému superhrdinovi jménem Glutaman. Jeho předlohou byl nejbohatší ministr současné vlády... Děj se odehrává v Praze, hlavně v Karlíně a Holešovicích; je to vlastně docela angažované a už skoro hotové. Na jaře bych chtěl odjet na tři týdny do Portugalska a jenom psát. Devět let jsem regulérní literaturu nevydával, psal jsem především o vínu, ať už formou článků do Vinařského obzoru, nebo vinařských fejetonů. Z těch by taky měla být jednou kniha. Kromě toho jsem rád, že mám po dlouhé době prakticky dokončenou i sbírku básní pro dospělé. I když vzhledem k plánovanému projektu s Českou televizí u vína stejně zůstanu...“ (Z rozhovoru pro portál Ambiente.)

Dodejme, že nejnovější Trojakova kniha Nok a Knedlíček, Básně o baštění byla pokřtěna v prosinci v pražském Veltlinu za účasti herce Arnošta Goldflama, který už dříve načetl celé Trojakovo Brněnské metro jako audioknihu a básníkovi byl jakýmsi předobrazem pro fiktivní postavu Knedlíčka, zatímco za Noka bychom si mohli dosadit Bolka Polívku.

Bogdan Trojak, Nok a knedlíček. Básně o baštění, Host, Brno 2016, 86 s.

Libor Martinek

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Libor Martinek

Básnění o baštění

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu