Radovan Kodera

Jiný svět. Léčebna v Dobřanech

Šíře vašeho zájmu jako fotografa je velká. Máte nějaké „své“ téma, nebo vás baví střídat žánry?

Nelze říci, že bych měl nějaké oblíbené téma. Hodně jsem se věnoval židovské regionální historii, ale to bylo na počátku, kdy jsem zjistil, jak bylo za komunistů vše související s židovstvím tabuizováno. To téma mě „pohltilo“ na řadu let. Fascinovalo mě, ale zároveň deprimovalo. Příběhy nemívaly pozitivní konec.

Snímky z dobřanské psychiatrie jste vystavoval jako první? Proč jste se rozhodl tam fotografovat a jaký význam to mělo pro vaši další tvorbu?

V Plzni se připravoval festival Dny duševního zdraví a mezi organizátory byli mladí psychiatři, kteří chtěli upozornit na neutěšený stav v ústavní psychiatrické péči. Oslovili mě, zda bych v léčebně nezdokumentoval situaci. Fotil jsem tam jen den – jako v podstatě začínající amatér. Ale snažil jsem se zachytit nejen pacienty, ale i prostředí, různá zákoutí. Měl jsem volnou ruku. Tíha a bezvýchodnost tématu na mě dolehla až v temné komoře. Ale uvědomil jsem si, že je důležité, aby každý soubor, byť tematicky vyhraněný, byl obrazově i obsahově pestrý a měl jistou dynamiku. O to jsem se snažil u dalších souborů. Prakticky mi ty fotografie asi pomohly v tom, že jsem byl přijat jako fotograf do památkového ústavu.

Na opavském institutu jste studoval v nikoli už nejmladším věku. Co vám to přineslo?

Částečně jsem byl okolnostmi nucen získat další vzdělání. V roce 2009 mě univerzitní galerie v Plzni pověřila přípravou výstavy Jindřicha Štreita. Setkání s ním bylo přímým impulsem. „Opava“ byla pro mě, pracujícího, jediná cesta. A nelituji. V Opavě jsem se zabýval i tématy, k nimž bych se jinak nedostal, to mi otevřelo nové obzory. Učí tam skvělí lidé, setkávání s nimi i se spolužáky bylo a je inspirativní. Ostatně spolužačka Zuzka Zbořilová se stala mou partnerkou a máme teď tříletou Aničku, takže Opava zasáhla podstatně do mého života.

Nyní sám učíte na Fakultě designu a umění Západočeské univerzity. Jaká je vaše zkušenost s další generací fotografů?

Překvapuje mě, jaký je mezi studenty stále zájem o analogovou fotografii. Přednáším základy fotografie, což mají prváci všech oborů jako povinný předmět. Při jedné přednášce vyvolám metrovou fotku přímo v zatemněné posluchárně pro 200 studentů. Přinesu si naexponovaný metrový papír, červené světlo, v kanystrech vývojku a ustalovač. Papír nalepím na tabuli a fotku vyvolám. Je to fascinující nejen pro studenty v sále, ale pořád i pro mě...

Na čem nyní pracujete a kde se lze s vaší tvorbou v současnosti setkat?

V posledních letech v tzv. volné tvorbě pracuji s velkoformátovou kamerou. Pokračuji v souborech Návštěva v Sudetech a v portrétech ze souboru ... do očí. Část ze souboru portrétů vystavuji teď od 17. 6. na F! Festivalu v Brně. Zároveň tam jako kurátor instaluji výstavu připravenou loni pro Velkou synagogu v Plzni. A shodou okolností mám fotografie i v posledním čísle Revolver Revue.

-tt-

Radovan Kodera

Radovan Kodera (1960) Od r. 1992 pracuje jako fotograf Národního památkového ústavu v Plzni. Vystavuje od 90. let, působí jako kurátor a organizátor výstavních projektů v Plzni, např. ve Velké a Staré synagoze.

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Radovan Kodera

Jiný svět. Léčebna v Dobřanech

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu