Antonín Rašek

Zatne Donald Kimovi tipec?

Je pozoruhodné, jak se zahraničně-politická agenda nového amerického prezidenta Donalda Trumpa rychle měnila: nejdříve terorismus, poté Sýrie a nyní KLDR. Opouštěl je, aniž by jejich řešení viditelně posunul.

Trump původně opravdu sliboval, že dříve než s Asadem si to vyřídí s Kimem: „Severní Korea je problém, o který bude postaráno.“ To pasivum bylo v jisté kontradikci s tvrzením, že Američané zkrátka už s Kimem III. ztratili trpělivost. Dokonce strategickou, jak pravil viceprezident Mike Pence při návštěvě jihovýchodní Asie. S jistým překvapením také zaznělo, že nebude-li konat Čína, zasáhnou USA sami i vojensky. Začne-li Trump postupovat skutečně systematicky a realisticky, lze předpokládat, že korejské téma z americké agendy jen tak lehce nevypadne. Zatímco v boji proti terorismu a Islámskému státu mají Spojené státy mnoho spojenců, pokud jde o KLDR, stojí proti ní s jistou podporou Japonců a Jihokorejců dost sami.

Proto se nyní toto téma z roviny zbožných přání přeneslo do reality. Americký prezident si uvědomil, že Severokorejci mohou skutečně v reálném čase USA ohrozit a že bez Ruska a Číny tyto hrozby nevyřeší. A tak v době návštěvy Angely Merkelové v Soči, kde se o Koreji také hovořilo, zavolal Donald Trump v této záležitosti věcně a konstruktivně Vladimíru Putinovi. Hodlal s ním o tom jednat i při prvním osobním setkání na schůzce G20 po uzávěrce Listů 7. a 8. června v Hamburku.

Trump si ke splnění svého cíle vyřešit severokorejský problém zatím nevybral žádný z připravených scénářů. Sankce moc nepůsobí, ale mohou být rozšířeny o ropné embargo, zákaz zahraničních letů a námořní dopravy. Jenže Čína, s devadesátiprocentním podílem na zahraničním obchodu KLDR, ji zřejmě brzy padnout nenechá. Odmítnutí exportu uhlí Kima příliš nepoškodí.

Nejúčinnější sankcí by byla finanční blokáda, to znamená znemožnit Kimovi přístup k finančním trhům a tím zamezit, aby mohl nakupovat technologie a suroviny k výrobě raket a jaderných zbraní. Číňané to zatím kategoricky odmítají. Uvažují však o tom přerušit zásobování Severní Koreje ropou. Úvodník ve stranickém deníku Global Times si nedávno položil otázku, zda by Čína neměla přehodnotit smlouvu o vzájemné pomoci z roku 1961, platnou do roku 2021, v případě, že KLDR bude pokračovat v jaderných zkouškách.

Čína navrhuje pozastavit nukleární a raketové zkoušky výměnou za to, že USA pozastaví námořní a vojenské manévry, jež Kim označuje za provokační. Ani jedna, ani druhá strana o tom prozatím neuvažují.

Americká opatření

Američané na druhé straně severokorejských hranic mezitím aktivovali proti vůli Číny a Ruska protiraketový systém THAAD (Terminal High Altitude Area Defense). Spojené státy by také mohly do Jižní Koreje znovu přesunout jaderné zbraně. Anebo, podle některých spíše spikleneckých informací, zosnovat atentát na Kima, který by se nejspíš nezdařil. Jak to ale bývá u diktátorů zvykem, na cestách či při ceremoniálech jsou nahrazováni dvojníky. Ani úspěšně provedený atentát by tak nemusel nic znamenat.

Ke Korejskému poloostrovu po dramatických námořních manévrech připlula bojová skupina americké letadlové lodě USS Carl Vinson, později další USS Ronald Reagan a začátkem června třetí s označením CVN-68. Údajně podle některých médií s cílem rázně zbavit Koreu hrozby jaderných zbraní. Jenže zaútočit na jaderná zařízení je riskantní. Možná Američané budou chtít sestřelovat severokorejské testovací rakety, případně zničit jejich odpalovací zařízení. Kim americké území podle vojenských expertů nyní vážněji ohrozit nemůže.

Co když ale s milionovou armádou zaútočí na Soul jako jeho děda Kim Ir-sen v letech 1950–1953, kdy zahynul milion lidí a země zůstala zničená a zdevastovaná? THAAD tomu v celém rozsahu nemůže zabránit, severokorejská armáda má k dispozici dalekonosná děla, která jsou při útoku schopna zasáhnout jihokorejské hlavní město Soul. Ohroženo by mohlo být i Japonsko.

Trumpova námořní operace by se nakonec mohla stát nezodpovědným a zničujícím dobrodružstvím. Ale na to ho jistě vojenští experti upozornili.

K dohodě zatím daleko

Začátkem dubna na Floridě se Trump a Si Ťin-Pching o Severní Koreji nejspíš v ničem podstatném nedohodli. Čínské vedení je velmi obezřetné, nechce dopustit, aby v prostoru s jaderným potenciálem v blízkosti čínských hranic došlo k vojenským operacím. Náhlá změna v Trumpově čínské rétorice po několikahodinovém telefonátu s čínským prezidentem a chvála jeho přístupu k řešení situace na tradiční velikonoční slavnosti na zahradě Bílého domu rozhodně o něčem svědčí.

K všeobecnému překvapení prohodil americký prezident i pár lichotivých slov o prezidentovi severokorejském. Obdivuje ho za to, že tak mladý se dokázal udržet u moci. Je i ochoten se s ním sejít. Ale za podmínek, které jsou v podstatě nereálné. Není také jisté, jak by na to Kim Čong-un reagoval a kde by se ta schůzka už z bezpečnostních důvodů konala.

Nelze vyloučit, že Američané nakonec najdou sofistikovanější řešení. Bez Číny a Ruska ale Kima do polepšovny před bezprostředním ohrožení amerického území jen tak snadno nedostanou. Vedení KLDR může, a jak se zdá, bude, každé americké zaváhání doma interpretovat jako své vítězství. Skutečným vítězem však možná bude tentokrát spíše tradiční čínská diplomacie.

Jenže vývoj se nezastavuje a nové události mohou podstatně změnit situaci. Jihokorejci si v prezidentských volbách vybrali do čela země vůdce liberální opozice čtyřiašedesátiletého Mun Čeina. Rodiče nového prezidenta pocházejí ze Severní Koreje a on je nakloněn tomu dávat přednost jednání.

Začátkem května přišla zpráva, že zástupci Severní Koreje a USA se sešli v Oslo k dvoudennímu neoficiálnímu jednání. Čína rozhovory bezprostředně přivítala. O schůzce se zmínil mluvčí čínského ministerstva zahraničních věcí Keng Šuang na pravidelném brífinku. Během května však KLDR uskutečnila další tři raketové testy.

Každý autor komentující vnitřní i zahraniční události v tištěných médiích, aby v této době s napětím čekal, co nepředvídatelného se ještě stane, než jeho text vyjde.

Antonín Rašek (1935) je sociolog, spolupracuje se Střediskem bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie Karlovy univerzity.

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Zatne Donald Kimovi tipec?

Americká opatření

K dohodě zatím daleko

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu