Pavel Šaradín

Klidná síla na startu

Křesťanští demokraté se rozhodli utvořit předvolební koalici s hnutím starostů. Poslední květnový víkend si uspořádali sjezd, jehož delegáti více než osmdesátiprocentní většinou schválili jako poslední instance v rámci KDU-ČSL spolupráci, jejímž vyústěním má být až druhá pozice v podzimních sněmovních volbách.

Pavel Bělobrádek na sjezdu dosáhl všeho, co si přál. Stal se znovu předsedou, když jeho protikandidáta Jiřího Čunka podpořily jen čtyři desítky delegátů. Posty místopředsedů obsadili členové jemu blízcí. Nejdůležitější však byla podpora, která se týkala spolupráce se Starosty a nezávislými (STAN). Strategická dohoda s hnutím, které vede Petr Gazdík, má tak jedinou neznámou: kolik získá voličů? Podle volebního zákona koalice dvou stran musí dosáhnout alespoň desetiprocentní podpory. Sečteme-li údaje dosavadních průzkumů pro oba subjekty, pohybují se zrovna někde kolem tohoto čísla. Pro některé členy KDU-ČSL se jedná o spojenectví rizikové, právě kvůli výši tohoto kvóra. Pokud by strana kandidovala samostatně, stačil by jí zisk pouhých 5 procent. Což je hranice, kterou v průzkumech všech agentur pravidelně překračuje. Pavel Bělobrádek však míří výše. Spojenectví tradičního elektorátu KDU-ČSL, obliby starostů a takzvaných městských liberálů může v součtu přinést mnohem víc než 10 procent hlasů. Pokud koalice zvládne kampaň, může klidná síla počítat i s bonusem, jímž voliči oceňují vůli stran dohodnout se. Podle odborníků činí takový bonus zhruba 3 procenta voličů. Optimisté sázejí na volební potenciál, který nám ukazuje, kolik voličů o volbě strany uvažuje. V případě koalice se pohybuje těsně nad hranicí 20 procent.

Hlas stability

Už dříve dohodu schválily orgány Starostů a nezávislých a rovněž Celostátní konference KDU-ČSL. Březnové rozhodování lidoveckého orgánu vyústilo do velmi těsného výsledku, podpora činila pouze 39 ze 70 platných hlasů. Dohody se podařilo dosáhnout zejména tím, že STAN přenechal místo lídra v Praze KDU-ČSL. Hlasy pražské organizace tak pomohly Pavlu Bělobrádkovi zvládnout první a velmi důležitých krok. Mimochodem za několik týdnů se dohoda změnila, pražskou kandidátku povede Petr Gazdík a lidovecký ministr kultury Daniel Herman bude dvojkou...

Od té chvíle předseda KDU-ČSL věřil, že koalice je definitivní. Subjekty připravily společné logo, dohodly se na základních programových tezích, rozdělení kandidátek a penězích potřebných na kampaň. Předsedové natočili dokonce společný předvolební spot, který není sice nikterak obsahově nápaditý, ale profesionálně je dobře natočený. Pavel Bělobrádek objížděl lidovecké organizace a snažil se členům vysvětlovat pozitiva spolupráce, tato drobná práce se mu nakonec vyplatila. Celé vedení strany mu pomáhalo, podporovatelem spolupráce byl především ministr zemědělství Marian Jurečka.

V květnu 2017 se vládní krize podepsala na nízké důvěře v politické instituce. Zásadním způsobem klesla důvěra v prezidenta, vládu i Poslaneckou sněmovnu. KDU-ČSL se do průběhu krize zapojila minimálně, bez skandálů a afér se pohybuje celé funkční období vlády. Mnozí voliči v turbulentní době dokáží ocenit stabilitu, zejména lidé stranicky loajální, lidovecké jádro a vzdělanější. Právě ti se řadí k politickému středu a mírně napravo. Konkurence ve středu sice existuje a tzv. městští liberálové mají na výběr z několika stran (Piráti, Zelení, Svobodní aj.), ale vpravo je jen ODS, TOP 09 a částečně ANO 2011. V případě ODS se elektorát s koalicí příliš nepřekrývá, TOP 09 není v dobré kondici a jejich předseda Miroslav Kalousek se již mezi voliči STAN netěší oblibě a ANO přitahuje zejména protestní voliče. Pokud se Pavel Bělobrádek rozhodl překročit lidoveckou jistotu šesti sedmi procent a pokusit se, řekněme o 15 procent, ze strategického hlediska učinil správný krok. Několikrát jednoznačně deklaroval, že již nechce, aby se KDU-ČSL krčila v poslaneckém koutě s několika málo mandáty, ale aby se z ní stala skutečně relevantní strana, která si bude klást podmínky a ne se pouze přizpůsobovat požadavkům silnějších.

Podzimní vyhlídky

V médiích se probírají různé scénáře výsledků podzimních voleb. V jednom z nich lze uvažovat o situaci, že hnutí ANO si snižuje Andrejem Babišem svůj koaliční potenciál na minimum. Květnová vládní krize mimo jiné otevřela řadu otázek ohledně podnikání Andreje Babiše a propojování jeho mediální, politické a ekonomické moci. Pokud by nastal takový scénář, že se ANO ocitne v izolaci, pak by se při skvělém výsledku mohl stát předseda KDU-ČSL premiérem.

Pokud při svých úvahách necháme optimismus stranou, stát se může rovněž opak. Spolupráci starostů a křesťanských demokratů mohou zatížit neočekávané konflikty, programové neshody pramenící z napětí mezi moravským konzervatismem a pražským liberalismem, personální střety atd. Pak by koalice nemusela potřebné procentuální hranice dosáhnout, což by poškodilo především KDU-ČSL. Černý scénář by mj. znamenal, že při rozdělování mandátů by získala zejména nejsilnější strana, jíž dle všeho může být pravděpodobně ANO. Pakliže by vypadl ještě jiný subjekt, kupříkladu Okamurova Strana přímé demokracie by získala jen 4,9 procenta hlasů, disponovalo by hnutí ANO až téměř stovkou poslaneckých křesel.

Některým členům KDU-ČSL vadí, že v čele starostů je Petr Gazdík. Spoluzakladatel projektu TOP 09 se až příliš nechal pohltit neoliberalismem Miroslava Kalouska a do značné míry může za lidovecký neúspěch ve sněmovních volbách 2010. Je však pravděpodobné, že v tomto projektu na pravicovou zásaditost za každou cenu zapomene.

Díky za Pitharta

Křesťanští demokraté mají oproti jiným stranám velkou výhodu. Mají Petra Pitharta, někdejšího premiéra, dlouholetého senátora a rovněž předsedu horní komory. Petr Pithart uvážlivě, racionálně a otevřeně přemýšlel na sjezdu nejen o koalici, ale rovněž podpořil předsedu KDU-ČSL coby pokračovatele Josefa Luxe. To je velká pochvala. Kromě toho upozornil na možnou plíživou destrukci polistopadové demokracie, „pohroma vždycky přichází po špičkách“. Stojí za to si jeho projev znovu přečíst, stejně jako ten, který pronesl v Rudolfinu na podzim roku 2016, když jsme si připomínali nedožité osmdesáté narozeniny Václava Havla. V něm mimo jiné vyzval k větší odvaze Bohuslava Sobotku a také k tomu, abychom se příliš neobraceli na Východ. Přemýšlím, která politická strana si na svůj sjezd zve ze svého středu intelektuálně inspirativní osobnost. Osobnost, která překračuje stranický program a myslí státnicky. Žádná mne nenapadá.

Mimochodem, Pithartovo varování je v zásadním rozporu s Václavem Bělohradským, který současné strany považuje za smečku, která honí narušitele starých pořádků Andreje Babiše.

Sjezd KDU-ČSL pro stranu dopadl nadmíru dobře. Od roku 2010, kdy převzal vedení Pavel Bělobrádek se svými vrstevníky, strana politicky posiluje a je stabilní součástí stranického systému. Těch posledních sedm let s Křesťanskou a demokratickou unií – Československou stranou lidovou je úspěšných rovněž pro českou společnost. Strana se vrátila v roce 2013 a stala se součástí úspěšné vlády Bohuslava Sobotky a v důležitých chvílích stála pevně na straně těch, kteří si myslí, že dodržovat ústavu je třeba na prvním místě.

Pavel Šaradín (1969) je politolog, působí na FF UP v Olomouci.

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Pavel Šaradín

Klidná síla na startu

Hlas stability

Podzimní vyhlídky

Díky za Pitharta

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu