Lukáš Motyčka

Saháme si na ústavu...

Jsou lidé, kteří vědomě a důsledně modelují realitu podle svých představ či potřeb, jako by se drželi zásady, že neodpovídají-li jejich tvrzení skutečnosti, pak je to chyba oné skutečnosti a je třeba ji upravit. Takoví lidé jsou v Olomouci, jsou v Praze, a ano... jsou i na Hradě. Už delší dobu Hrad, podoben Orwellovu Ministerstvu Pravdy, jako nějaká mytologická příšera ohmatává skutečnost, zkoumá terén a zjišťuje, do jaké míry je skutečnost ohybatelná. Dovolil bych si říct, že omakává svými jedovatými přísavkami pravdu (která má dle nápisu na prezidentské standardě vítězit), že ji křiví podle svých úmyslů a zámyslů. Je děsivé, že pozadí těchto kalkulací zůstává spíše utajeno. I když můžeme o lecčem spekulovat, lze se pouze dohadovat, ve prospěch jakého čerta nám Hrad tak usilovně realitu mění... Tedy shrňme: Ferdinand Peroutka sympatizoval s nacisty, Daniel Hůlka je významný hudební umělec a vystupuje ve vídeňské opeře, zato Jiří Brady není člověk, který si za své činy zaslouží státní vyznamenání, Rusko a Čína jsou standardní demokracie a jsou pro nás ekonomicky nepostradatelné, neexistují umírnění muslimové... Domluvili se pan prezident a Martin Konvička (a snad ještě někdo jiný, např. Andrej Babiš) také na tom, jak budou znít příští pravdy, jak se bude upravovat minulost? Tak třeba „Čechy Čechům“? Nebo snad že svobody není třeba zas až tolik, hlavně že jsou koblihy?

Jako u klasické vraždy by se měl občan, jehož prezidentem je Miloš Zeman, jehož mluvčím je Jiří Ovčáček, ptát, v čí prospěch je dotyčná skutečnost vražděna, ubíjena – cui bono? Cui bono? Slyší lid??? Cui bono!!!

Ale lid neslyší. A tak se koná další kolo ohýbání reality, tentokrát už velmi troufalé: za vládní krizi může nezodpovědný, svévolný premiér a ministr financí „ničemu nerozumí“. A pan prezident ohmatává své vydání české ústavy, jeho mluvčí mu ji přinesl na podnose z kočičího zlata, na podnose made in China. Ten tlustý svazek – snad jsou v něm i všechny komentáře – je jistě značně umaštěný a zprohýbaný, protože pan prezident musí hledat usilovně, znovu a znovu, od začátku do konce a naopak, odshora dolů a naopak... musí ohýbat... možná i trhá... A co na to dělný lid? Slyší? Neslyší! V hospodách a restauracích na venkově se sice na ministra financí a jeho EET často reptá, někde mají babiškoš na účtenky, jejichž délka si nezadá s délkou titulů barokních románů, jinde mají hrdě vyvěšený nápis „kašleme na Babiše“, a jinde vám prostě a jednoduše platbu sečtou na staré, ručně psané účtence propiskou a neobtěžují se doklad vydat. Pochopili udatní Čechové, že jim zde někdo káže o poctivosti, a sám má nejspíš kilo másla na hlavě? Anebo jde o obvyklý, zděděný truc vůči autoritám? Zvítězí Babiš? A kdo ho tedy bude volit? Sám pan Babiš „ničemu nerozumí“!

Na konec ještě tři poznámky: Při audienci na Pražském hradě, která byla ministerskému předsedovi milostivě udělena dne 4. května 2017, pan prezident – známý tím, že mluví z duše obyčejnému pracujícímu člověku z venkova, z Ostravy, ze Zlína a že to umí pořádně natřít těm zhýralým budižkničemům z pražské kavárny – rozezlen změnou Sobotkova úmyslu podat demisi, rozezlen tím, že mu premiérova kancelář sdělila tuto změnu téhož dne v sedm hodin ráno, prohlásil, že je sedm hodin ráno kruci (sakra, k...a – nebo tak nějak) hodně noční čas, kdy normální (obyčejný, pořádný, dobrý – nebo tak nějak) člověk není vzhůru a nejedná... Snad pan prezident zapomněl, že v tento noční' čas polovina republiky, ti jeho slušní, dobří, obyčejní, dělní Čechové už často dvě až tři hodiny nespí a pracují... Zvítězí zase náš' Zeman?

Bylo hloupé, jak po Sobotkově prvotním ohlášení demise celé vlády začal kdekdo sebevědomě prohlašovat, že je pan premiér zbabělý, že se z toho chce vykroutit'. Namnoze šlo o politické panice, kteří určitě – i když jejich zadnice v mnohých případech zahřívají křesla v poslanecké sněmovně – p(r)anic netuší o politické realitě, o mechanismech politické moci. Autor tohoto článku není členem Sobotkova fanklubu ani voličem ČSSD, dovoluje si ale tvrdit, že shledává čin předsedy vlády naopak činem odvážného, zodpovědného politika, který se jako jeden z mála českých politiků odvážil hodit rukavici představiteli zvůle moci sedícímu na Hradě. K tomu je potřeba odvaha! A tak dnes, kdy tento článek píši, 8. května roku 2017, tedy na Den vítězství, přeji panu Sobotkovi pevné nervy, věrné spojence a rovnou tři kopy štěstí!

A nakonec ještě: Tento článek jsem se nakonec rozhodl neposlat do deníku Mladá fronta Dnes...

Lukáš Motyčka (1979) je germanista, působí na Filozofické fakultě UP v Olomouci.

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Lukáš Motyčka

Saháme si na ústavu...

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu