Jaroslav Bican

Výhledy Bohuslava Sobotky po vládní krizi

Premiér Bohuslav Sobotka dosáhl svého. Z vlády se mu podařilo odvolat ministra financí a předsedu politického hnutí ANO Andreje Babiše. Vládní krize, která místy měla rozměr až krize ústavní, tak skončila vítězstvím Sobotky. Vydělat na ní ovšem může Babišovo hnutí, jak napovídají květnové průzkumy společností MEDIAN a CVVM, podle kterých po vládní kolizi ztratilo voliče hnutí ANO i ČSSD, ale sociální demokracie jich ztratila více.

Sociální demokraté tedy budou muset vysvětlit, že odvolání Andreje Babiše z vlády byl krok nutný a pozitivní. Jinak ze svého vítězství nebudou těžit. Druhá věc je, co jsme se během krkolomného vyhazování předsedy politického hnutí ANO z kabinetu dozvěděli o Bohuslavu Sobotkovi a ČSSD a jaký to bude mít dopad na budoucí vývoj ve straně a dlouhodobou kondici stranické struktury sociální demokracie.

Preference politické strany a její prospívání jako struktury jdou minimálně z části ruku v ruce. Do určité míry na sobě závisí a navzájem se ovlivňují. Zároveň je ale nutné uznat, že jde přeci jen o dvě oblasti, které fungují podle svých vlastních zákonitostí.

Vládní krize ukázala dvě věci: Bohuslava Sobotku jako lídra, jenž má sice svá vlastní specifika a slabosti, který však disponuje i pozoruhodnou výdrží a schopností manévrovat. Zároveň víme, že si dokáže některými svými kroky připravovat prostor na mnoho dalších tahů dopředu, ale když na to dojde, je schopný rovněž improvizace a okamžité změny strategie. To vše zvládá s patřičnou rychlostí a rozhodností.

V Sobotkově stylu ovšem zůstává jistá uměřenost až asketičnost, navzdory tomu, že čas od času překvapí a z této šablony vybočí. Právě kolem odvolávání Andreje Babiše předvedl také to, že v závislosti na aktuální situaci se umí chovat i nepředvídatelně. Leccos z toho bylo jasné už před vládní krizí, události posledních týdnů to ale ukázaly doposud nejsilněji.

Strana ve vleku předsedy

Další věc, která se zřetelně projevila, je, že svými schopnostmi a uměním rychlého úsudku a jednání se Sobotka nachází daleko před stranou, v jejímž čele stojí. Jeho primát vyniká na pozadí personální slabosti, ztuhlosti a nekompetentnosti jeho vlastní partaje. Tato symbióza pracovitého, schopného a možná i štěstím nadaného předsedy a špatného stavu stranické struktury v sobě obsahuje některá pozitiva i negativa.

Sociální demokracie se ocitá ve vleku svého stranického šéfa, a protože se sama nezmůže na nic jiného, nezbývá jí, než za ním stát a přizpůsobovat se jeho krokům a rozhodnutím. Může sice sem tam prskat a hudrovat, zvlášť když stranické preference klesají, ale nakonec nemá jinou možnost než Sobotku podporovat a dát mu bianko šek minimálně do zveřejnění říjnových volebních výsledků.

Co bude po volbách, nevíme. Může se objevit někdo, kdo na předsedu České strany sociálně demokratické podnikne útok a pokusí se ho sesadit. Vzhledem k tomu, že jeho tradiční soupeři (Jiří Zimola, Jeroným Tejc či Michal Hašek) nebudou mít v té době žádnou významnou funkci, ze které by tento atak mohli podniknout, ani za sebou nebudou mít žádný solidní volební výsledek, protože ve volbách nekandidují, může se stát, že nebude nikdo, kdo by Sobotku o předsednickou funkci připravil.

Je sice možné, že některé stranické organizace, které po volbách shledají, že situace je neúnosná, někoho osloví a pokusí se z něj udělat Sobotkova vyzyvatele. V takovém případě se však může stát, že Sobotka útok ustojí, anebo si svého nástupce určí sám a zařídí, aby ho v čele strany vystřídal někdo, kdo požívá jeho důvěry.

Z pohledu sociální demokracie je nejlepší takový vývoj, který povede ke zlepšení stranické kondice, ke zvýšení počtu členů strany a zároveň zvětší její přítomnost ve společnosti, ze které by v ideálním případě měla vyrůstat.

Nenechat se vyhodit ze sedla

Bohuslav Sobotka v tomto ohledu mnohé udělal (zavedení stranických primárek, stanovení podílu žen na kandidátních listinách, nedávné rozhodnutí předsednictva strany vyškrtnout Adama Rykalu ze sněmovní kandidátky). Mohlo toho být i více, ale v takovém případě by Sobotkova stranická pozice zase nebyla tak silná.

Věc je samozřejmě dvousečná, uzavřenou a zapouzdřenou stranu je třeba měnit, ale musíte to dělat tak, aby vás nevyhodila ze sedla. Bohuslav Sobotka možná učinil až příliš velké kompromisy a sporné dohody (spojenectví s pražskou ČSSD či s bývalým hejtmanem Moravskoslezského kraje Miroslavem Novákem, vyhození Jiřího Dienstbiera z vlády), na druhou stranu mu to umožnilo přežít a udělat řadu pozitivních kroků.

Otázka je, co Sobotka může pro stranu udělat, pokud ve volbách zaznamená bezprecedentní propad. V takovém případě může sice pohlídat, aby se sociální demokracie nestala podržtaškou hnutí ANO, a určitou dobu hrát roli opozičního lídra. Nakonec ale bude pro stranu i Bohuslava Sobotku lepší, když podobně, jako byl v určitý moment schopný se vzdát postu premiéra, aby z vlády dostal také Andreje Babiše, se rozhodne obětovat sebe jako předsedu strany.

Sociální demokracii to může zajistit další budoucnost a Sobotka se třeba může stát prvním bývalým předsedou ČSSD, který sice přestal být šéfem strany, ale později se za sociální demokraty stal znovu ministrem. Bohuslav Sobotka toho může dosáhnout, když pro to něco udělá a bude mít trochu štěstí.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, redaktor webu Tiscali.cz.

Obsah Listů 3/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Bican

Výhledy Bohuslava Sobotky po vládní krizi

Strana ve vleku předsedy

Nenechat se vyhodit ze sedla

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu