Poslanci se činí. Inu, blíí se volby. U jim nestačí, e neustále vrtají do běných zákonů, nyní se vrhli dokonce i naši normu norem – tedy na ústavu. Jejich aktivita se teď týká zbraní. Máme zde poslanecký návrh novely ústavního zákona o bezpečnosti. Majitelé legálně drených zbraní by mohli dostat právo zasáhnout v případě nezbytnosti k zajištění bezpečnosti ČR. Navíc díky zkrácení legislativních lhůt by dolní komora mohla předlohu schvalovat ještě v červnu. Připomeňme: aby ústavní novela byla platnou a následně účinnou, musela by pro ni v našem parlamentu hlasovat minimálně třípětinová většina poslanců i senátorů. Ústavní předloha konkrétně uvádí, e čeští občané mají právo nabývat, dret a nosit zbraně k naplňování úkolů při zajišťování bezpečnosti státu. To zní hezky, nicméně jako právník se na věc dívám skepticky. In medias res – zmíněný ústavní zákon pokládám za zbytečný.
Polome si kruciální otázku – jsou zbraně v rukou civilistů a civilistek (abychom byli genderově korektní) nejlepší obranou proti teroru? Kolik teroristů a teroristek reálně – pokud pomineme velmi specifickou situaci Izraele – civilisté kdy zlikvidovali? K čemu pak máme profesionální bezpečnostní aparát? Kacířská otázka – dojde např. ke sníení daní, kdy si část bezpečnosti budou občané, alespoň dle některých našich zákonodárců, zajištovat aktivně sami? Navíc jestlie chce někdo z uvědomělejších civilistů (a nemyslím to ironicky) bránit ČR, máme zde přece aktivní zálohy. Stávající právní úprava mi přijde dostatečná, ústavně-právních změn netřeba. Čistě teoreticky – myslíte, e kdy dnes zastřelíte teroristu, který bude vradit spoluobčany, půjdete bručet? Nikoliv, krajní nouze a nutná obrana jsou u nás ji dávno upraveny. Spíš se obávám, e nějaký blázen zastřelí exekutora, bude tvrdit, e ho pokládal za teroristu lichvy a bude se odvolávat na nové ústavní znění. Nota bene není dobré idealizovat si legální dritele zbraní – dle policejních statistik, tedy ne dle rozumbradů z internetových diskusí –, téměř polovina těch, kteří se dopustili trestného činu se zbraní, ji měla v uplynulých letech legálně.
Jak se říká studentům práv ji od prvních ročníků, ke změnám ústavy by se mělo přistupovat jen ve zcela mimořádných případech (ultima ratio), norma norem se nesmí stát trhacím kalendářem. Jako by nestačily nepřetrité (a mnohdy těko předvídatelné) změny stovek našich zákonných a podzákonných předpisů.
JUDr. Petr Kolman, Brno, právník a VŠ pedagog
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.