Miloš Balabán

Tusk a krize postkomunismu

Konflikt Polska a zbytku EU ohledně zvolení Donalda Tuska předsedou Evropské rady představuje novum v unijní politice. Asi poprvé byl do jedné z nejvyšších pozic prosazen politik proti vůli svého domovského státu.

Pokud by ovšem unijní lídři přistoupili na Polskem nabízenou alternativu, tj. politika bez zkušeností z řízení nejvyššího unijního orgánu, europoslance Jacka Saryusze-Wolského, opět by měli velcí globální hráči – Spojené státy, Čína i Rusko – další důvod pochybovat o akceschopnosti Unie.

Po prosazení Donalda Tuska do funkce se řada politiků vyjádřila v tom smyslu, že polské odmítnutí schválit závěry summitu, s kterými neměly problém ostatní členské země, prokázalo izolovanost Polska v Evropě. Mají pravdu, ale v každém případě bude do konce Tuskova mandátu probíhat proces komunikace mezi ním a Polskem s obtížemi. A protože zbytek Visegrádu Tuska ve funkci také podpořil, nemusí to být bez následků i na dění ve Visegrádu. Už ostatně došlo k polsko-maďarsko diplomatické roztržce, když polské ministerstvo zahraničí zrušilo návštěvu svého náměstka v Budapešti.

Na kauze Donalda Tuskaje vidět, jak už i Evropskou unii jako celek může ovlivnit jev, který se dá označit jako krize postkomunismu. Téměř třicet let po pádu komunismu v Polsku dochází k posilováním nacionálního populismu, se kterým ruku v ruce jde postupné oklešťování demokracie. Vedle prezidenta a předsedy vlády existuje ještě něco jako stínový vůdce země v podobě předsedy nejsilnější vládní strany Jarosława Kaczyńského, který má při vládnutí rozhodující slovo. Přináší to defekty ve fungování ústavních institucí – vlády a parlamentu. Nepřipomíná to způsob vládnutí v Polsku před druhou světovou válkou?

Podobně je na tom i Maďarsko, kde se dokonce podle polského publicisty Jerzy Celichowského premiér Viktor Orbán těší kultu, který nemá v Polsku obdobu. Dopady na vnitřní politiku jsou přitom v mnoha ohledech stejné jako v Polsku.

Není tak od věci si i v ČR dávat dobrý pozor na deklarované politické inovace, počítající s tím, že stát lze řídit jako firmu, doprovázené návrhy na osekání počtu poslanců.

Krize postkomunismu však v každém případě ovlivňuje věrohodnost Unie. Polsko i Maďarsko čerpají výhody ze členství v EU s paralelním zaváděním neliberálních principů ve vnitřní politice. Kritizovat pak státy na východ od unijních hranic za nedemokratické praktiky vládnutí a podmiňovat spolupráci s nimi požadavky na dodržování demokratických pravidel může být tak trochu farizejské.

To, co se stalo okolo Donalda Tuska, je zároveň v případě Polska signálem, že polská politika je založená na emocích. V éře, kdy je Evropa konfrontována s řadou konfliktů a krizových situací, uvnitř i vně Evropy, to není dobrá zpráva. I proto, že se Polsko nachází na hranici regionu plného problémů a konfliktů, jejichž řešení může být pro Evropu mimořádně obtížné. Ukrajina budiž příkladem.

(Autor vede Středisko bezpečnostní politiky Institutu politolog. studií FSV UK.)

Miloš Balabán

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Miloš Balabán

Tusk a krize postkomunismu

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu