Tomáš Tichák

Postfejeton

Po čtrnácti letech blízkého soužití s dvouměsíčníkem se může člověku stát, že se mu rok rozdělí na šest období. Ta nevycházejí z přírodních cyklů ani pohybů nebeských těles, nýbrž z termínů uzávěrek a barev na obálce. Barva prvního čísla, zelená, tak označuje dobu temna, zapnutého infrazářiče, vyplňování spousty žádostí, statistik, závěrečných zpráv, chřipky a nejistoty, jak to všechno zase letos dopadne. A taky jsou přitom všem Vánoce a Nový rok, ale o ty není potřeba se starat.

Zato když vyhlédnu z okna v období červené Pantone 032, spatřím v plném slunci rozkvetlou meruňku u sousedů. (Samozřejmě jsou výjimky, loni květy pomrzly, ale to není podstatné.) Pokud se v červeném ročním období vrcholná uzávěrka zdrží a sazbu posíláme do tisku až nad ránem, rozezpívají se na zahradě ptáci. A o tom se skoro vždy musím ve fejetonu zmínit. Prostě je to období roku optimistické.

Tehdy se stávám imunním vůči stupňujícímu se rozhořčení, jež ve mně – jistěže je to věkem, ač se mi zdá, že světem – svět vyvolává. V tak dobrém rozpoložení si mohu říci: proč se vzrušovat, když to za mě na chvíli obstarají jiní. A hlavně je přece nezbytné se někdy nadechnout a jen tak se rozhlédnout kolem. A pohlédnout nikoli na regál hypermarketu, ale na rozkvetlou meruňku, a s úlevou zašeptat: tady je svět ještě v pořádku. Proč by každý text musel nést nějaké zásadní poselství podepírané skálopevnými argumenty, vyšperkované jemným důvtipem a na konci hluboce zasáhnout do černého údernou pointou? Proč by si raději na tomto místě, jak říkali V+W, nemohli intelektuální klaunové pohazovati neviditelným míčkem abstraktních představ?

A je vůbec nutné, aby vše, co sdělujeme, obsahovalo nějakou myšlenku? Jistě lze namítnout, že vět, které žádné myšlenky neobsahují, slyšíme a čteme denně nepřeberně. Stačí si pustit kteroukoli komerční rozhlasovou stanici anebo některý projev v parlamentu.

Nutkavá odbočka: leccos prosákne i do zdrojů a médií seriózních. Zapsal jsem si třeba nedávno větu z Událostí České televize. Přišla řeč na nárůst kriminality nespecifikovaných cizinců na Americké třídě v Plzni a primátor města k tomu pravil: „Musím přiznat, že se nám sem stahují cizinci a ti nám tady dělají neplechu, to znamená, páchají tu přestupkovou činnost.“ Nemohu necitovat ani nejvyšší policejní mluvčí, která na žádost novináře o upřesnění průběhu akce proti odhalenému gangu odpověděla: „V současné době provádíme úkony na objektech.“

Ale zpět, chtěl jsem dospět k něčemu jinému, ještě totiž originálnějšímu. Napadlo mne to, když jsem v koupelně objevil neznámou zubní pastu. Vyzkoušel jsem ji a zjistil, že je chuti velmi nepříjemné. O to však nešlo, na té pastě stálo velkými písmeny BEZ FLUORU! Vzpomněl jsem si, že jsem už cosi podobného četl, totiž reklamu na jogurt, která lákala sloganem BEZ KOUSKŮ OVOCE!

Bezobsažná sdělení, jejichž příklady jsem uváděl výše, byla obsahu prostá nechtěně, rozhodně se tím nechlubila, tak jako se bezobsažností nechlubí homeopatické léky, které ji skrývají pod pojmy molekulární otisk a jiné. Učinit však z vypreparování podstaty ctnost zdá se mi být něčím zcela odlišným. Možná se v těch produktech vynořuje odkudsi z hlubin duch nové doby. Postupně se dočkáme například ovoce bez vitamínu C, minerálky bez minerálů, piva bez chmele a sladu a hlavně – vět, statí, knih, jež předem zaručí absenci sebemenší užitečné informace nebo jiné stopy, která by v nás ulpěla. A není vyloučeno, že jako předvoj se už světem nese termín pro to všechno, totiž předpona post.

Listuji v minulých ročnících a vidím, že před rokem jsem, samozřejmě, psal o rozkvetlé meruňce. Předloni o jarní bouřce. Už je tady. A zase jsem přesvědčen, že je to něco pro tuto dobu neobvyklého. Počasí až příliš aprílové. Proto příště už zase věcně a moudře. A modře, Pantone 072.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Postfejeton

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu