Petr Borkovec o básni Jana Wagnera

Básníci a vykladači II

Po rubrikách Básně a překlady (2004–2008) a Básníci a jejich místa (2009–2016) přicházíme od minulého čísla s cyklem Básníci a vykladači. Nápad je jednoduchý: pro každé číslo Listů vybírá editor rubriky jednu báseň a pečlivého čtenáře této básně, ten pak pozorné a podezíravé a jiné čtení zaznamená na papír. Vykladač nemusí být profesionál (někdy bude, většinou ne) a kombinace těch dvou by mohla, měla být překvapivá.

-pb-

Jan Wagner

pytlík čaje

jenom do pytle
se halí. poustevníček
ve své sluji.

nahoru vede
jediné vlákno. dáme mu
pět minut.

Přeložila Michaela Jacobsenová

teebeutel

nur in sackleinen
gehüllt. kleiner eremit
in seiner höhle.

nichts als ein faden
führt nach oben. wir geben
ihm fünf minuten.

Tak si tak listuji básněmi německého lyrika Jana Wagnera a natrefím na báseň Pytlík čaje: vidím zvláštní text, krátký, velice krátký, stránka je skoro bílá, zároveň dvoudílný, těch pár slov je rozděleno důstojnými římskými číslicemi I a II. Báseň má název, který s verši pod ním na první pohled nesouvisí. A ještě vidím, že ty dva díly, ta dvě trojverší jsou si nějak podobná, mají delší prostřední verš a uprostřed delšího verše je tečka (něco tam končí a něco začíná). Mám před očima bílou stránku a na ní cosi podivného, jednoduchého i legračně složitého, strojek, hračku, něco takového.

A tak dál jezdím a skáču očima po tom záhadném strojku. První část, říkám si, je plná věcí, lidí, míst, je tmavá, plná podstatných jmen (pytel, poustevníček, sluj) a druhá jiná, světlá, unikavá: když si chci ve druhé části něco vzít do ruky nebo když se chci něčeho dotknout, nemám čeho – je tu jen vlákno, které mezi prsty skoro necítím. Poznávám, že ty dvě části jsou si podobné, jak jsem už řekl, i nejsou.

A nakonec začínám číst, a co nevidím: je to prozrazená hádanka. Ten pytlík čaje a poustevník si mění místa: hnědnoucí sáček čaje je eremita oděný do pytloviny, hrnek horké vody je sluj, v níž poustevníček žije, vlákno čajového pytlíku je lano spuštěné do jeskyně, třeba pískovcové, po němž lze zdola vylézt na světlo (nebo jen shora spustit džbán s vodou). Líbí se mi, jak to všechno pěkně sedí: zmačkaný pytlík černého čaje má vážně barvu (špinavá, vybledlá hněď) jako nějaká hrubá pytlovina, taky tvoří takové záhyby (vždycky jsem se na ně rád díval), ten louhující se pytlík dole v hrnku je přece takový dojemný a slovo „poustevníček“ k němu báječně pasuje. Vlákno sáčku a provaz do jeskyně – to je objevný nápad, vtipná a delikátní paralela. A ten rozšafný otevřený konec: s pytlíkem je to jasné, s poustevníkem nevíme: až se zjeví, uvidíme, co bude dál. Formulace „dáme mu pět minut“ v kombinaci s poustevníkem, který se všestranně tuží v skalnaté propasti, je neodolatelná.

Jan Wagner rafinovaně použil slavnou (a řádně „profláklou“) japonskou formu haiku a dodržel nejen 5–7–5 slabik (to umí každý!), ale také césurku v prostředním verši, jemný humor, intimitu, opuštěnost, střídmost, důraz na obyčejné věci, švih. To všechno jsou základní principy haiku. Jistě, Japonsko a čaj k sobě patří. A jako správný japonský tvůrce haiku navázal na tradici a trochu ji posunul a rozšířil: o římské číslovky, o křesťanského poustevníka, o pár pěkných evropských metafor, o nadrzlý tón v závěru.

Celé to provedl zlehka, jako by se mu to samo zlehka vnutilo. Chvilka s čajem. Civění do nikam. Něco. Nic. A pousmání nad tím něčím, ničím.

Jan Wagner (1971) je německý básník, esejista, překladatel, editor a kritik. Vystudoval anglistiku v Hamburku, Dublinu a Berlíně. Překládá poezii Jamese Tatea, Matthewa Sweeneye, Simona Armitage aj. Jako editor se zaměřuje na současnou německou poezii, vydal např. dvousvazkovou antologii Lyrik von Jetzt. Knižně debutoval ve třiceti letech, dosud publikoval osm básnických sbírek a výborů. Je držitelem mnoha literárních cen. Žije v Berlíně.

Petr Borkovec (1970) v současnosti pracuje jako dramaturg café Fra a redaktor nakladatelství Fra. Od roku 1990 vydal patnáct knih básní, próz a textů pro děti. Zatím posledními jsou básnická sbírka Wernisch (2015), básně pro děti O čem sní (2016) a krátké eseje Rozvláčná vyjádření radosti (2016). Překládal poezii Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova, Jevgenije Rejna, Josifa Brodského aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu. Stálý spolupracovník Listů.

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Borkovec o básni Jana Wagnera

Básníci a vykladači II

Jan Wagner

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu