Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné

• Hlavní stránka
• Aktuální číslo
• Archiv
• Autoři
• Fotografie
• Pelikán
• Česko-slovenské Mosty
• Předplatné
• Prodejci
• Ohlasy
• Odkazy
• O Listech / O Listach / Über Listy
• Tiráž a kontakty

Jste zde: Listy > Archiv > 2017 > Číslo 2 > Dorota Wróblewska: Umělecká svoboda a hodnoty

Dorota Wróblewska

Umělecká svoboda a hodnoty

Vaše fotografie jsou více uměním než dokumentem. Jde pro vás o dva úplně odlišné druhy fotografie? A do jaké míry jsou sbímky, které otiskujeme, dokumentem?

Fotografie a umění se prolínají. Publikované fotografie jsou záznamem skutečnosti se silným autorským zabarvením, do velké míry díky využití konkrétních uměleckých prostředků. Je mi blízká estetika chyby. Vědomě využívám takové výrazové prostředky, jakými jsou chybějící detaily v černé a bílé, pohyby, neostrost. Když fotografujete, často narazíte na náhodu nebo osud, protože ve fotografii stejně jako v životě vyznávám zásadu, že to, co se nám děje, není náhoda. Ve fotografii tvořím intimní a osobní svět. Jde o odraz skutečnosti silně poznamenaný subjektivismem a energií tvůrce.

Vaše fotografie jsou strašidelné, mohou vzbuzovat neklid. Je nějaká souvislost mezi vlastním strachem a fotografií?

Pro mě je klíčovou složkou fotografie překlad vlastních emocí do obrazu. Fotografování je druhem očištění, osvobozením od napětí a potlačovaných emocí. Snímky jsou detailním zápisem mé vnitřní, emocionální transformace. Jsou výsledkem souhry mé intuice a podvědomí. Chtěla bych, aby to, co vyplavalo z mého podvědomí, pokud má divák takový potenciál, pohnulo jeho podvědomím. Právě proto bych chtěla, aby každý ty fotografie přečetl způsobem sobě blízkým. Beru fotografie jako svého druhu projekční test, který má sloužit objevení nevědomých psychických obsahů. Navazuji na psychický determinismus, tedy klíčovou zásadu koncepce psychoanalýzy, která říká, že v našem psychickém fungování se nic neděje náhodou. Do velké míry náš život řídí nevědomé procesy.

Je nějaká tradice, skupina, směr v současné fotografii, o kterém byste řekla, že k němu patříte?

Determinantem mé tvorby je především to, co zažívám v životě, emoce, a to překládám do fotografie. Samozřejmě se má tvorba proměňovala. Svůj fotografický příběh jsem začala uliční fotografií, potom jsem se nechala unést inscenovanou fotografií. V posledních letech se věnuji hlavně subjektivnímu dokumentu. Pokud bych měla popsat směr, který je mi blízký, pak to bude humanistická fotografie, psychologický portrét. Jednoduše řečeno je pro mě důležitý člověk.

Vidíte v současném Polsku nějaké překážky – ne (jen) politické – umělecké svobody?

Otázka na překážky umělecké svobody je i otázka po hodnotách, kterými se umělec řídí v životě. Pro mě je důležitá především osoba, kterou fotografuji. Jestli někdo z nějakého důvodu fotografovaný být nechce, nefotím ho. Jde i o hranice akceptované společensky. Působení díla je individuální věc. V Polsku lze docela často vnímat konflikt mezi uměleckou svobodou a citlivostí věřících lidí. Výmluvným příkladem je představení Klatba ve varšavském divadle Teatr Powszechny. Představení se dostalo do středu pozornosti kvůli obrazoboreckým a provokujícím scénám. A prokuratura dostala podnět, zda už to nebylo za hranou.

-pe-

Dorota Wróblewska (1981) je fotografka sídlící ve Varšavě, vystudovala Univerzitu společenských věd a psychologie a Evropskou akademii fotografie ve Varšavě, od roku 2014 studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Více viz www.dorotawroblewska.com.