Nárok na pravdivost informací není samozřejmý. Zrodem kvalitní urnalistiky ve Spojených státech se bude zabývat Václav ák ve své přednášce na olomouckých Ekologických dnech (viz program na zadní straně obálky tohoto čísla), jejich letošními tématy jsou fenomén zvaný postpravda a obecně manipulace kolem nás. Přinášíme základní teze přednášky.
-red-
Strukturu médií určuje politický systém, proto také nenalezme dva stejné mediální světy. Klíčem k přístupu státu k médiím ve Spojených státech, na ně se soustředím, byly první dodatek zajišťující svobodu tisku a svobodná soutě. Američtí zákonodárci uvaovali následujícím způsobem: Kdy budou média svobodná? Kdy budou bohatá. Kdy budou bohatá? Kdy budou mít dost čtenářů. Kdy budou mít dost čtenářů? Kdy bude levné poštovné. Take se rozhodli subvencovat distribuci tisku.
Tento přístup vedl ke vzniku urnálů, v nich se pěstovala kvalitní urnalistika. Samuel McClure (1857–1949), majitel ilustrovaného měsíčníku, jí platil takové honoráře, e se mohla věnovat několikaměsíčním rešerším před tím, ne článek šel do tisku. Na základě její publikační činnosti vláda a Kongres rozkulačily naftový monopol – Rockefellerovu Standard Oil. Investigativní novináři, jako byla Ida Tarbellové (1858–1944), si od politiků vyslouili přezdívku muckrackers – kydači bláta.
V denním tisku byla situace výrazně jiná. Masová urnalistika se potýkala s populací, která měla potíe s gramotností a v případě emigrantů i se znalostí angličtiny. Zprávy byly jednoduché, obsah musel být jasný z titulku. Obrovský vliv měla grafika, zejména karikatury. Představy o pravdivosti urnalistiky ještě nebyly na pořadu dne. Neexistovalo oddělení urnalistiky od politiky, naopak, vlastníci médií je bezostyšně pouívali pro svůj vlastní lobbing.
Masová urnalistika se vyvíjela ve střetu Josepha Pulitzera (1847–1911) a Williama Randolpha Hearsta (1863–1951). V roce 1882 Pulitzer koupil New York World, ztrátové noviny, od Jaye Goulda, jednoho z významných loupeivých baronů té doby. Pulitzer z nich udělal bulvár. Příběhy, skandály, senzace. Získal i známou investigativní urnalistku Nellie Blyovou (1864–1922). V roce 1895 World začal tisknout nesmírně populární The Yellow Kid comics Richarda Outcalta, první novinový comics tištěný v barvě, podle něho se pak celá doba přelomu století, kdy hledat pravdu v novinách byla nejpošetilejší věc pod sluncem, posléze začala označovat jako yellow journalism. Pod Pulitzerovým vedením vzrostl náklad z 15 000 na 600 000, čím se World stal největšími novinami v zemi.
V roce 1895 William Randolph Hearst koupil konkurenční New York Journal, co vedlo k nemilosrdné válce o čtenáře. Nařídil editorům, e titulky musí veřejnost kousat jako buldok. Zápas s Hearstem charakterizoval přelom století. Noviny se naprosto nepokrytě angaovaly v politice, Hearst se chlubil, e byl schopen donutit Kongres, aby vyhlásil Kubě válku.
V roce 1902 Hearstovy noviny zveřejnily kresbu popravčí čety, která na rozkaz generála Jacoba Smithe střílí Filipínce starší deseti let s podtitulkem: Zločinci. Provinili se tím, e se narodili o deset let dřív, ne jsme dobyli Filipíny. Jak je vidět, Amerika si prošla hlubokým příkopem.
O sedm let později Pulitzer vyhrál důleitý spor s prezidentem Theodorem Rooseveltem a bankéřem J. P. Morganem o právo na zveřejnění vládních machinací ohledně tehdejších Panama papers – týkajících se koupě Panamského kanálu. To umonilo novinám kontrolovat počínání vlády.
Proměnila se doba, proměnila se média. Po válce lidé jako Walter Lippmann (1889–1974, novinář a filozof) nastavili úplně jinou laťku urnalistiky. Přispěl k tomu i Pulitzer. V roce 1902 napsal, e chce zajistit, aby se urnalistika stala jedním z velkých intelektuálních povolání. V roce 1912 odkázal dva miliony dolarů na zaloení Vyšší školy urnalistiky při Kolumbijské univerzitě. Později vznikla i Pulitzerova cena.
Poučení: Manipulace je trvalou součástí veřejného prostoru. Pokud v záplavě fake news vznikne poptávka po informacích, které se alespoň blíí pravdě, nabídka se také objeví. Chce to ale čas. Yellow journalism (myslím z hlediska masového dopadu) byl moný díky obrovským změnám v technologii tisku. My si taky budeme muset projít epidemií stupidity, kterou přinesla digitální média.
Jestli to přeijeme – nevím.
Václav ák (1945) je šéfredaktorem Listů.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.