Jaroslav Bican

Lidovci a starostové: hop, nebo trop

Hazardem s hlasy voličů je podle řady komentátorů potvrzená a stranami dnes schválená koalice KDU-ČSL a hnutí Starostové a nezávislí. Pokud by koalice nepřekročila desetiprocentní volební práh, lidovci i STAN by v následujícím volebním období zůstali mimo Sněmovnu, jejich hlasy by propadly a voliči, kteří je volili, by v dolní komoře parlamentu nebyli zastoupeni. Říká se, že starostové volební koalicí s KDU-ČSL nemají co ztratit, protože jejich šance dostat se do Sněmovny by bez spolupráce s lidovci byly minimální.

Tento předpoklad ale vychází ze současných průzkumů, ve kterých se preference hnutí STAN v tom lepším případě pohybují kolem dvou procent. Ve skutečnosti není vyloučeno, že by se starostové do dolní komory dostali i bez lidovců, pouze s podporou regionálních uskupení a několika drobných stran. Například Věci veřejné měly ještě v říjnu 2009 podle šetření CVVM jen 1,5 % hlasů a následující rok v květnových volbách je volilo téměř jedenáct procent hlasujících.

V České republice je dostatečně velká skupina voličů, která se rozhoduje na poslední chvíli a kterou by hnutí STAN mohlo oslovit jen několik málo měsíců před volbami tím, že zdůrazní svoji praktičnost a blízkost občanům, jež pramení ze zkušenosti jeho politiků z výkonu politiky na komunální úrovni. Kromě toho by se také muselo šikovně prezentovat jako nové uskupení, které může být alternativou pro voliče nespokojené s politikou hnutí ANO i sociální demokracie.

Starostové jsou sice ve Sněmovně od roku 2010, ale pokud by poprvé kandidovali sami za sebe, mohli by se tvářit jako politický nováček. Kdyby KDU-ČSL s hnutím STAN spojenectví neuzavřela, neriskovala by a v dolní komoře by zřejmě znovu zasedla, stále by však byla malou stranou a její postavení by nebylo o moc lepší, než je teď. Lidovecké ambice jsou ale tradičně mnohem větší.

Spojit své síly se starosty se proto nabízí. Vhodnější a serióznější partner pro KDU-ČSL asi není. I tak ovšem zvítězila opatrnost a obava o svou značku a lidovci upřednostnili koalici před vznikem nového subjektu. Řešení je to čistší, ale plyne z něj zmíněná potřeba překonat desetiprocentní práh nutný pro vstup do Sněmovny. Do toho se ozývá leckdo, komu spolupráce obou subjektů není po chuti.

Bývalý hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek se tak nechal slyšet, že nerozumí hrátkám KDU-ČSL s Gazdíkovým hnutím STAN. Lidovci podle něj mají celou řadu úspěšných komunálních politiků a nepotřebují se účastnit něčeho tak rizikového.

„Přijímají tak spoluodpovědnost za minulost Petra Gazdíka a hnutí STAN z doby, kdy poslal společně s Miroslavem Kalouskem lidovce do kopru a podporoval Nečasovu vládu se všemi skandály, které ji provázely,“ napsal Michal Hašek na svém facebookovém profilu.

KDU-ČSL má podle Haška své jasné a disciplinované voliče a vracejí se jí podporovatelé, kteří lidovce opustili s Kalouskovým projektem TOP 09. „Nerozumím,“ dodává Hašek, „proč tento bonus chtějí přenechat jinému politickému subjektu. Takže zřejmě přijde lidovecký kroužkovací maratón, nejen na jižní Moravě.“

Snaha obě uskupení od plánované koalice odradit a zasít mezi ně sváry je zjevná. Podobně se vyjádřil i Miloš Zeman, když prohlásil, že si svým způsobem váží lidové strany, protože je to historicky druhá nejstarší strana po sociální demokracii, a bylo by mu líto, kdyby „touto nešťastnou koalicí zmizela z parlamentu“.

Prezident Zeman by byl ovšem rád, kdyby ze Sněmovny zmizelo hnutí STAN. Pokládá ho totiž za podvodnický spolek kvůli tomu, že hnutí Starostové a nezávislí vyvěsilo billboard, na kterém se chlubilo, že starostové mají větší podporu veřejnosti než hlava státu. Zemanovi se to nelíbilo, a tak poukázal na to, že hnutí STAN sdružuje jen nepatrný zlomek starostů. Koalice lidovců a STAN je leckomu nepohodlná a také dva zmíněné příklady ukazují, jakým směrem jde snaha spojení obou uskupení když ne rozbít, tak alespoň oslabit a vnést do něj spory a neklid.

Hlavním úkolem, před kterým KDU-ČSL a hnutí STAN stojí, je proto nepochybovat o svém úspěchu, nehádat se a zdržet se všeho, co by jejich spojenectví mohlo podemlít a ve výsledku vést opravdu k tomu, že na deset procent nedosáhnou. Rizikovější jsou v tomto ohledu lidovci, na jejichž blížícím se sněmu se ještě může uskutečnit pokus koalici zvrátit či zpochybnit nebo oslabit Bělobrádkovo vedení.

Přitom pokud KDU-ČSL bude jednotná a udělá vše pro fungující spolupráci s hnutím STAN, odměna za to může být dosti lákavá. TOP 09 v roce 2010 získala s 16,7 % hlasů 41 mandátů. Pro srovnání v minulých sněmovních volbách lidovci obdrželi jen 14 mandátů a hnutí ANO 47. Kdyby koalice KDU-ČSL a hnutí STAN dosáhla stejného výsledku jako TOP 09 před sedmi lety, což není nereálné, její síla ve Sněmovně by byla nesrovnatelná s tím, na co mohou pomyslet sami lidovci.

V takovém případě by se s nimi muselo počítat. A i dnešním kritikům jejich spojení by nezbylo nic jiného než s nimi s respektem jednat o možném sestavení nové vlády. Více než čtyřicet mandátů by ve Sněmovně nebylo možné jen tak obejít a jiné případné varianty sestavení koalice nemusejí být průchodné.

Pokud se ale lidovci chtějí stát vzývanou třetí silou, k čemuž je třeba dosáhnout výsledku kolem patnácti procent, musí být v první řadě přesvědčeni o svém vlastním úspěchu. Pokud budou prskat a chtít si hrát na svém vlastním písečku, dopadnou nejhůř.

Jaroslav Bican (1987) je politolog, komentátor webu Tiscali.cz.

Obsah Listů 2/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Bican

Lidovci a starostové: hop, nebo trop

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu