Vaření se stalo takřka novým náboenstvím Čechů a Moravanů. Kdo by neznal jména jako Pohlreich, Babica, Sapík, Dita P. či komu by zůstal utajen Láďa Hruška! Ale z čeho vlastně vařit? Česko, Slovensko, Maďarsko a Polsko se bouří proti rozdílům v kvalitě potravin mezi střední a západní Evropou. A to oprávněně. Pohár ji přetekl. Dle opakovaných zjištění odborníků i poučenějších laiků mnoho nadnárodních výrobců potravin a obchodních řetězců prodává zboí sice pod stejným názvem, ale s jiným (samozřejmě horším) sloením. Rozdíly ve sloení dokazuje mnoho různých průzkumů a spotřebitelských testů. Všímají si ho i zákazníci a hlavně zákaznice obchodů. Kvalita stejných potravin prodávaných ve střední Evropě je prostě niší ne kupříkladu v sousedním Německu. Dokonce se kvůli tomu ve Varšavě sešli předsedové vlád zemí V4, aby vymysleli, jak problém řešit. Mnozí liberálové se vládním snahám vysmívají. Tvrdí – co se má stát starat o to, co jíme? To si má pohlídat přece kadý sám. Copak stát někdy něco kvalitně zařídil? Nicméně na věc se lze podívat i z druhé strany. Jak to, e více ne 27 let po pádu elezné opony stále existují takové rozdíly v kvalitě stejného jídla mezi Východem a Západem? Jak to, e to všemocný trh nijak nevyřešil? Řekněme silným hlasem – máme právo na jídlo v totoné kvalitě jako naši spoluobčané ze starších (západních) členských zemí EU. A to na stejnou jakost pod stejným označením – jako Rakušané, Němci či Francouzi. Vykutálené double-standardy nechceme a nepřijímáme.
To, e se česká vláda snaí o koordinaci s dalšími nekvalitou postienými státy, pokládám za vhodné. Úspěšné jednání nemůe probíhat jinak ne ve shodě s těmi státy, které jsou podobně postiené zmíněnou dvojí (ne)kvalitou. V jednotě je síla! A rozhodně zde tou jednotou nemyslím bývalou socialistickou prodejnu potravin. I kdy vím, e pochválit vládu je dnes takřka podezřelé, vítám snahy o zlepšení kvality potravin prodávaných v ČR. Konečně se někdo snaí řešit starosti spodních deseti milionů. Doufejme, e nezůstane jen u slov.
Petr Kolman, právník a VŠ pedagog, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.