Tak nějak se nám to všechno vloni zrovna v listopadu sešlo. Výročí 17. listopadu, návrh skupiny poslanců vrátit do trestního zákoníku trestný čin uráky či hanobení prezidenta republiky a rozhodnutí nadřízeného soudu, který zrušil osvobozující rozsudek ohledně členů Ztohoven a jejich recesistického konání na praském Hradě, kdy podle odůvodnění soud vidí v tomto skutku trestný čin krádee a výtrnictví.
17. listopad znamená asi nejenom pro mě symbol demokracie a její návrat do ČR. S demokracií je neoddělitelně spojena především svoboda slova a monost svobodného vyjádření názoru, ať u politického nebo jakéhokoliv svého osobního postoje. Podle mě speciální trestně právní ochrana prezidenta, resp. prezidentské funkce jako takové, do demokratického právního systému nepatří. Nejsme přece království, abychom se dotýkali královského majestátu, máme demokraticky a dokonce přímo občany voleného prezidenta, který, kdy to bude zapotřebí, má mít stejné monosti a práva na ochranu své osoby, jako kdokoliv z nás, ať u to je ochrana osobnosti podle občanského zákoníku, nebo třeba trestný čin pomluvy podle zákoníku trestního. A prezident, i kdy je u od dob Masaryka vnímán jako někdo stojící nad politiky, je především politik, a kadý politik musí, jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud, unést větší míru kritiky ne bění občané, a to i pokud jde o formu.
Červená karta pro prezidenta Zemana, která se poprvé objevila na Národní třídě před dvěma lety, a klidně i ty červené trenýrky jako vlajka na demonstraci – proč ne? Máme přece demokracii. Kdy však někdo hází vajíčka (kterými to začíná, a kameny to můe končit), o demokraticky vyjádřeném názoru se u dá těko mluvit. Jak by dopadli dotyční třeba v Americe ve střetu s profesionály tamních tajných slueb, kteří tam mají ochranu prezidentů na starosti? Těko se mohou divit, e i u nás narazí: naštěstí pro ně jen na trestní zákon a trestný čin výtrnictví, úplně stejně, jako by napadli tímto způsobem nadřízeného nebo souseda. I v tom spočívá demokracie, kdy zákony a soudními rozsudky stanoví hranice ústavou zaručeného práva na projevení názoru. Pokud jde o akci členů Ztohoven, kteří se vyšplhali na střechu Hradu, sebrali vlajku prezidenta republiky a nahradili ji ji zmíněnými červenými trenýrkami, stačí nahlédnout do ústavy: Podle čl. 14 je státním symbolem ČR nejen státní vlajka a státní hymna, ale i vlajka prezidentská, a z toho titulu poívá zvláštní ochrany. Trestný čin výtrnictví se tady skutečně nabízí. Kdyby pánové ze Ztohoven prezidentskou vlajku řádně stáhli, nahradili ji pak těmi trenýrkami a standardu odevzdali při svém zadrení, byli by z obliga, alespoň pokud jde o trestný čin krádee.
Prostě se to všechno vloni a zrovna v listopadu tak nějak sešlo. Ale i na takových případech se tříbí demokracie, kterou se všichni a moc rádi leckdy oháníme. Buďme za ni vděčni, i v roce letošním a v letech příštích.
Autor přednáší ústavní a správní právo na VŠ.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.