Jiří Němec

Prostě se to nějak sešlo

Tak nějak se nám to všechno vloni zrovna v listopadu sešlo. Výročí 17. listopadu, návrh skupiny poslanců vrátit do trestního zákoníku trestný čin urážky či hanobení prezidenta republiky a rozhodnutí nadřízeného soudu, který zrušil osvobozující rozsudek ohledně členů Ztohoven a jejich recesistického konání na pražském Hradě, když podle odůvodnění soud vidí v tomto skutku trestný čin krádeže a výtržnictví.

17. listopad znamená asi nejenom pro mě symbol demokracie a její návrat do ČR. S demokracií je neoddělitelně spojena především svoboda slova a možnost svobodného vyjádření názoru, ať už politického nebo jakéhokoliv svého osobního postoje. Podle mě speciální trestně právní ochrana prezidenta, resp. prezidentské funkce jako takové, do demokratického právního systému nepatří. Nejsme přece království, abychom se dotýkali královského majestátu, máme demokraticky a dokonce přímo občany voleného prezidenta, který, když to bude zapotřebí, má mít stejné možnosti a práva na ochranu své osoby, jako kdokoliv z nás, ať už to je ochrana osobnosti podle občanského zákoníku, nebo třeba trestný čin pomluvy podle zákoníku trestního. A prezident, i když je už od dob Masaryka vnímán jako někdo stojící nad politiky, je především politik, a každý politik musí, jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud, unést větší míru kritiky než běžní občané, a to i pokud jde o formu.

Červená karta pro prezidenta Zemana, která se poprvé objevila na Národní třídě před dvěma lety, a klidně i ty červené trenýrky jako vlajka na demonstraci – proč ne? Máme přece demokracii. Když však někdo hází vajíčka (kterými to začíná, a kameny to může končit), o demokraticky vyjádřeném názoru se už dá těžko mluvit. Jak by dopadli dotyční třeba v Americe ve střetu s profesionály tamních tajných služeb, kteří tam mají ochranu prezidentů na starosti? Těžko se mohou divit, že i u nás narazí: naštěstí pro ně jen na trestní zákon a trestný čin výtržnictví, úplně stejně, jako by napadli tímto způsobem nadřízeného nebo souseda. I v tom spočívá demokracie, když zákony a soudními rozsudky stanoví hranice ústavou zaručeného práva na projevení názoru. Pokud jde o akci členů Ztohoven, kteří se vyšplhali na střechu Hradu, sebrali vlajku prezidenta republiky a nahradili ji již zmíněnými červenými trenýrkami, stačí nahlédnout do ústavy: Podle čl. 14 je státním symbolem ČR nejen státní vlajka a státní hymna, ale i vlajka prezidentská, a z toho titulu požívá zvláštní ochrany. Trestný čin výtržnictví se tady skutečně nabízí. Kdyby pánové ze Ztohoven prezidentskou vlajku řádně stáhli, nahradili ji pak těmi trenýrkami a standardu odevzdali při svém zadržení, byli by z obliga, alespoň pokud jde o trestný čin krádeže.

Prostě se to všechno vloni a zrovna v listopadu tak nějak sešlo. Ale i na takových případech se tříbí demokracie, kterou se všichni a moc rádi leckdy oháníme. Buďme za ni vděčni, i v roce letošním a v letech příštích.

Autor přednáší ústavní a správní právo na VŠ.

Jiří Němec

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Jiří Němec

Prostě se to nějak sešlo

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu