Dvouměsíčník pro kulturu a dialog
Na 27. ledna připadá každoročně Mezinárodní den holocaustu. Jde o den, kdy Rudá armáda v roce 1945 osvobodila lidi vězněné v koncentračním táboře v Osvětimi. S přibývajícími hranami nejen v mezinárodní politice chci připsat, co jsem si poznamenal koncem ledna ve Varšavě: Součástí příběhu holocaustu jsou požáry systematicky podpalovaných domů, probíhající povstání, výstřely a výbuchy na jedné straně zdi, když na druhé straně zdi jezdí tramvaje a hraje flašinet. A také když nad ulicí s tramvajemi dnes a denně po lávce z jedné části ghetta do druhé přecházejí tisíce lidí, kteří se z té lávky nesmějí podívat. A také když z životem bohaté společnosti zbude jeden z největších evropských hřbitovů bez života. A také všechno to, co předtím utužovalo představu, že si uzavřené společnosti nepolezou do zelí, a tak způsobí mír a rozvoj.
Ghetto ve Varšavě za války bylo a sahalo až ke zdi hřbitova, kde je dnes živá snad jen pokladna a pomník Janusze Korczaka a „jeho“ dětí. Lávka vedla mezi dvěma částmi ghetta na úrovni druhého patra domů. Hrany v polské politice a veřejné debatě dnes vypadají tak, že hlavní soukromá a hlavní státní televize (a obdobně rozhlas) vysílají o politice nikoli rozdílné příběhy, ale příběhy, které spolu souvisejí snad jen tak, že moderátoři hovoří polsky. Anebo tak, že si v katolickém týdeníku přečtete, jak věřící odešla od zpovědi, protože jí kněz (kvůli politickému sporu) odmítl udělit rozhřešení. A že se to v rodině nestalo pomyslných 99 let. Holocaust vyhlížet nechci, ani jím strašit. Představuji si, jak dlouho se bude dohromady dávat země, ve které různé skupiny lidí skrze svá média prožívají obrazy, které se ani jen neprotínají.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy
Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce.
Statistiky.
