Antonín Rašek

Bohorovnost vedoucí za mříže

Občas si někdo posteskne, jak jsme se vzdálili polistopadovým ideálům a otevřenému přístupu k realitě. Jednou z cest bylo probíhající jevy a procesy správně pojmenovat. Tvůrcem tohoto výrazu nebo obratu byl nejspíš Václav Havel. Zcela určitě byl jeho častým uživatelem. Někteří politici ještě častějšími.

Od roku 1989 čas přímo nerudovsky oponou trhnul. Kdo by se byl nadál, že v jednom dni stanou před soudnou stolicí hned dva bývalí premiéři. Shodou okolností z jedné strany. I když premiéři z některých dalších stran byli u soudu také. Opět jako svědci. Prozatím, jak poznamenává zlomyslná sociální síť. Mirek Topolánek svědčil ve prospěch svého poradce Marka Dalíka. Neúspěšně, obviněný nakonec šel sedět. Petr Nečas chtěl svědectvím pomoci své bývalé vedoucí sekretariátu a nyní manželce Janě Nagyové-Nečasové. Jak úspěšně, to se teprve dozvíme. Svědectví obou premiérů bylo tak trochu na hraně, oba byli jako přímí nadřízení obviněných za jejich činnost do jisté míry odpovědní, a tedy jsou ve hře. Nečas se tomu nevyhnul.

Jak teď správně pojmenovat tento stav, jaké vhodné slovo by nejlépe vystihovalo společného jmenovatele spletitých dějů, v jejichž důsledku se ocitli před soudem nejen oba již zmínění obvinění, ale například i David Rath, Petr Wolf, Alexandr Novák a mnozí další? Asi nejvýstižnějším výrazem je bohorovnost. Přesvědčení, že mocným a jejich chráněncům se nemůže nic stát. Zatím platilo, že vědomí beztrestnosti za trestné činy a třeba i za zločiny je výsadou mocných v totalitních nebo autokratických režimech. A v demokratickém a právním státě je něco takového nemyslitelné. Bohužel, stalo se. Museli se najít odvážní policisté, státní zástupci a soudci, aby toto vědomí našich bohům rovných začalo brát zasvé. Demokracie konečně zafungovala. Snad nejenom načas.

Antonín Rašek

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Bohorovnost vedoucí za mříže

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu