Podle způsobu, jak pouíváme internet, lze o nás údajně zjistit víc, ne sami tušíme. A také u to bylo prý zjištěno. A vyuito. Přinejmenším v britském referendu a amerických prezidentských volbách. Příslušná metoda se jmenuje psychometrie a americká společnost Cambridge Analytica ji po těchto dvou podařených aplikacích teď ochotně nabízí před volbami Německu, Francii a Nizozemsku – zda i České republice, nevíme.
Řeč je ovšem hlavně o sledování Facebooku – nepředpokládá se toti asi, e by zůstal ještě někdo v nějaké sociální síti nezavěšen. Lze však snadno zjistit, e kadý je na webu pozorován i jinými špehýrkami. Kdy si po internetu poslechnu Královnu noci, při příštím otevření stránky mě čeká nabídka dalších Mozartových árií. Po zhlédnutí videoklipu Blízko Little Big Hornu tu je hned, ale i za měsíc k rozkliknutí bezpočet starých countryových šlágrů. Někdy je zábavné sledovače, ať u je jím člověk (chudák!) či stroj, pozorovat, jak vyhodnotí, kdy si během jediného večera pustíme písničku V+W Svět naruby, úryvek z Vojcka Albana Berga, státní hymnu Bolívie, slovenskou lidovou Kopala studienku, koncert jazzové pianistky Hiromi Uehary a sestřih projevů ministra financí. Je očividně zmaten (anebo zmatena – není to sledovačka?), a tak zplodí galimatyáš, v něm nechybějí snad ani Eva s Vaškem, aby se nakonec pokorně vrátil(a) k běnému menu.
Ale to jsem odbočil od ovlivňování voleb psychometrií. Její objevitel, polský vědec Michał Kosiński, ji sice povauje za nebezpečnou, ale za její vyuívání v politice necítí zodpovědnost. Není to moje chyba. Já jsem tu bombu nesestavil. Jen jsem poukázal na její existenci, říká.
První dojem je úzkostný: Znamená to snad, e ona metoda zajistí, aby ve volbách vítězili hulváti, populisté, sobci, xenofobové, rozbíječi mírových a jiných dohod? Pak v duchu namítneme: Stejným způsobem by ale přece bylo moné zařídit vítězství slušných, racionálních, solidárních, konsensuálních. Proč by americká firma neprodala svůj kouzelný produkt oběma stranám? Ledae by tak nečinila pro zisk, a tomu se nechce věřit.
Horší se mi zdá být obecnější úkaz – e virtuální svět poírá stále víc svět skutečný. Kadý den zabírají podstatnou část zpráv hackerské útoky, wikileaks, internetová bezpečnost, kyberšikana, falešné zprávy po internetu se šířící, o zlopověstných ruských webech nemluvě. A teď ještě k tomu psychometrie.
Svět internetový se od skutečného liší: to, co jsou mnozí jeho obyvatelé schopni anonymně napsat, by se v reálném světě do očí říci neodváili. Dokonce i kdy člověk čte seriózní blogy, má neodbytný pocit, e jsou psány nezávazněji a nezodpovědněji, ne kdyby se měly vyslovit nebo otisknout. Ačkoli jsou sociální sítě (a také e-mail, bez něj by ani Listy dnes nemohly existovat) úasná vymoenost, která lidí spojuje, obrazovka počítače současně činí to spojení pofidernější. Píše i čte se zběněji, a namísto vymýšlení ošemetných formulací se vkládají smajlíci. Těko si představit, e Památník národního písemnictví jednou vydá facebookovou korespondence významných osob. Celkově je internetový svět plytčí, zbrklejší, méně odolný vůči li, zášti a pitomosti. Přes to všechno má zjevně ambici skutečný svět ovládnout. Nejen tím, co si máme poslechnout, ale u tedy i tím, který volební lístek máme vloit do obálky.
Z toho plyne nádherná, bohuel zcela naivní a utopická myšlenka: co zkusit proti virtuálnímu světu bojovat? Napřed tak, e budeme víc číst knihy, časopisy, poslouchat rozhlas, dívat se na televizi, a hlavně se setkávat a hovořit spolu. Tak jako se mnozí vracejí k vinylovým LP deskám. Zaloit spolek pro archaickou komunikaci. Anebo prostě nějak jinak docílit, aby se virtuální svět jak se říká zapouzdřil a začal si ít vlastním ivotem, který by nás nedigitalizované neobtěoval.
Zkusme napsat doktoru Kosińskému.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.