Tomáš Tichák

Neuvíznout v síti

Podle způsobu, jak používáme internet, lze o nás údajně zjistit víc, než sami tušíme. A také už to bylo prý zjištěno. A využito. Přinejmenším v britském referendu a amerických prezidentských volbách. Příslušná metoda se jmenuje psychometrie a americká společnost Cambridge Analytica ji po těchto dvou podařených aplikacích teď ochotně nabízí před volbami Německu, Francii a Nizozemsku – zda i České republice, nevíme.

Řeč je ovšem hlavně o sledování Facebooku – nepředpokládá se totiž asi, že by zůstal ještě někdo v nějaké sociální síti nezavěšen. Lze však snadno zjistit, že každý je na webu pozorován i jinými špehýrkami. Když si po internetu poslechnu Královnu noci, při příštím otevření stránky mě čeká nabídka dalších Mozartových árií. Po zhlédnutí videoklipu Blízko Little Big Hornu tu je hned, ale i za měsíc k rozkliknutí bezpočet starých countryových šlágrů. Někdy je zábavné sledovače, ať už je jím člověk (chudák!) či stroj, pozorovat, jak vyhodnotí, když si během jediného večera pustíme písničku V+W Svět naruby, úryvek z Vojcka Albana Berga, státní hymnu Bolívie, slovenskou lidovou Kopala studienku, koncert jazzové pianistky Hiromi Uehary a sestřih projevů ministra financí. Je očividně zmaten (anebo zmatena – není to sledovačka?), a tak zplodí galimatyáš, v němž nechybějí snad ani Eva s Vaškem, aby se nakonec pokorně vrátil(a) k běžnému menu.

Ale to jsem odbočil od ovlivňování voleb psychometrií. Její objevitel, polský vědec Michał Kosiński, ji sice považuje za nebezpečnou, ale za její využívání v politice necítí zodpovědnost. „Není to moje chyba. Já jsem tu bombu nesestavil. Jen jsem poukázal na její existenci,“ říká.

První dojem je úzkostný: Znamená to snad, že ona metoda zajistí, aby ve volbách vítězili hulváti, populisté, sobci, xenofobové, rozbíječi mírových a jiných dohod? Pak v duchu namítneme: Stejným způsobem by ale přece bylo možné zařídit vítězství slušných, racionálních, solidárních, konsensuálních. Proč by americká firma neprodala svůj kouzelný produkt oběma stranám? Ledaže by tak nečinila pro zisk, a tomu se nechce věřit.

Horší se mi zdá být obecnější úkaz – že virtuální svět požírá stále víc svět skutečný. Každý den zabírají podstatnou část zpráv hackerské útoky, wikileaks, internetová bezpečnost, kyberšikana, falešné zprávy po internetu se šířící, o zlopověstných ruských webech nemluvě. A teď ještě k tomu psychometrie.

Svět internetový se od skutečného liší: to, co jsou mnozí jeho obyvatelé schopni anonymně napsat, by se v reálném světě do očí říci neodvážili. Dokonce i když člověk čte seriózní blogy, má neodbytný pocit, že jsou psány nezávazněji a nezodpovědněji, než kdyby se měly vyslovit nebo otisknout. Ačkoli jsou sociální sítě (a také e-mail, bez nějž by ani Listy dnes nemohly existovat) úžasná vymoženost, která lidí spojuje, obrazovka počítače současně činí to spojení pofidernější. Píše i čte se zběžněji, a namísto vymýšlení ošemetných formulací se vkládají smajlíci. Těžko si představit, že Památník národního písemnictví jednou vydá facebookovou korespondence významných osob. Celkově je internetový svět plytčí, zbrklejší, méně odolný vůči lži, zášti a pitomosti. Přes to všechno má zjevně ambici skutečný svět ovládnout. Nejen tím, co si máme poslechnout, ale už tedy i tím, který volební lístek máme vložit do obálky.

Z toho plyne nádherná, bohužel zcela naivní a utopická myšlenka: co zkusit proti virtuálnímu světu bojovat? Napřed tak, že budeme víc číst knihy, časopisy, poslouchat rozhlas, dívat se na televizi, a hlavně se setkávat a hovořit spolu. Tak jako se mnozí vracejí k vinylovým LP deskám. Založit spolek pro archaickou komunikaci. Anebo prostě nějak jinak docílit, aby se virtuální svět jak se říká zapouzdřil a začal si žít vlastním životem, který by nás nedigitalizované neobtěžoval.

Zkusme napsat doktoru Kosińskému.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Tomáš Tichák

Neuvíznout v síti

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu