Jazyk
Napětí mezi slovesnými třídami moná nebývá na první pohled patrné jako napětí mezi třídami společenskými, přesto by se dala historie českého jazyka rozdělit na etapy podle vládnoucí vrstvy. Bývaly doby, kdy na trůnu sedala 1. slovesná třída, tedy slovesa typu nese, bere, mae, peče, tře. Pro nás pamětníky, vzor umře u není zcela aktuální, tedy umřel, snad pro svou morbiditu, neboť boj o vyšší frekvenci mezi třením a umíráním stále na plné čáře vyhrává sloveso umřít, 3371, nejčastější slovo dle Frekvenčního slovníku češtiny, zatímco třít (se) se umístilo a v pořadí 10 621. Slovesa první třídy se cizinci učí jako nepravidelná, tato třída je uzavřená, a tak je tato slovesná šlechta odsouzena k pomalému odchodu z jazykového systému.
Nejprogresivnějšími vzory jsou dnes slovesa 3. třídy podle vzoru kupuje, ta jsou nejpravidelnější, v patách za nimi slovesa 4. třídy, časovaná jako vzorové prosí, často jako vidové dvojice (googlovat/vygooglit). Jednoduchost mladé slovesné generace vzbuzuje rozporuplné pocity, snad obdiv, snad odpor, jak to tak u reflexe mládee bývá. Čemu bych se ale chtěl dnes věnovat blíe, je interní válka třídy druhé.
Slovesa podle vzorů tiskne, mine a začne dělala jistě nejednomu ákovi češtiny problémy, a to především proto, e si jednotliví členové této třídy v průběhu doby různě cestují mezi zmíněnými třemi vzory, nikoli nahodile, ale kadé sloveso po jiné trajektorii, proto je třeba se na kadé z nich dívat zvlášť. U samotné vzory nejsou zcela jednoznačné: Je lepší tiskl nebo tisknul? Máme u začít nebo začnout? Tvar tiskl se u sloves tohoto vzoru stále upřednostňuje, tvary s kmenotvornou příponou tisknul jsou však také korektní a přibliují tato slovesa směrem ke vzoru mine, kde je -nu- v příčestí povinné. Je tedy vzor mine výchozí a nejlepší? Kdysi mě napadla série praktických slov na dvě písmena do hry Scrabble: hl, ml, pl od sloves hnout, mnout, pnout. Takto by to asi nešlo, přesto jsou tyto tvary (kromě slovesa mnout) často uívány, byť moná více na Moravě a s předponami (pohl se, přepl a zahl).
Slovesa hnout a mnout patří vzoru mine, sloveso pnout je však zajímavější, protoe je vlastně u vzoru mine relativním nováčkem, jsouc stále částečně časováno dle vzoru začne. Opět jsem se pustil do googlování a nalezl zajímavou diskusi na serveru okoun.cz, nalákal mě u nadpis stránky Čeština a podnadpis Poznejte krásu svého mateřského jazyka, hovada!. Lítá debata se rozjela nad otázkou, zda je lepší příčestí činné napnul nebo napjal. Uivatelé se na diskusním fóru patřičně pohádali, tedy splnili primární účel internetových diskusí, za emocemi byla ale skryta chytrá myšlenka, e se podobná slovesa v zápalu boje o příslušnost k tomu či onomu vzoru štěpí. Toto štěpení je u slovesa napnout patrné u podstatného jména slovesného napětí versus napnutí, kdy bychom asi nemluvili o napnutí ve filmu ani o elektrickém napnutí, přídavná jména napnutý a napjatý, tak jako zmíněná příčestí činná u – nebo ještě – tak jasný významový rozdíl nemají. S jinými předponami je však všechno jinak. Zapnout u starší tvar skoro nemá, televize nemůe být zapjatá, především kdy jsem ji přece před chvílí vypjal! Vypjatá ale můe být třeba atmosféra, co ale zase neznamená, e ji někdo vypnul, a tedy e by byla vypnutá. Není vypětí jako vypnutí.
Nejzajímavějším slovesem, hodícím se k tématu, je však sloveso jmout s příčestím činným jal. Zde podléhám svému konzervatismu, čtu-li v titulku Izrael zajmul 120 členů Hamasu. (www.ceskatelevize.cz, 21. 8. 2011) nebo kdy čtu na tripadvisor.com o amfiteátru, který pojmul 750 lidí. Zajal, prosím. Pojal, prosím. Ale protiargument přichází vzápětí (v ádném případě vzápnutí): Co sloveso sejmout? Tak jako sloveso vyjmout, kterému by mělo příslušet činné příčestí vyňal; u Preissové v knize Gazdina roba můeme zjistit, e jediný gazda popošel jim slušně v ústrety, sňal klobouk a pozdravil v lámané němčině. Kdybychom sloveso nahradili modernější formou sejmul, mohl by se nám paralelně objevit zcela nový obraz gazdy se zbraní v ruce. Naopak věta Policista sňal zloděje spíše evokuje policistu, který pomáhá zloději z houpací sítě, na ní visel. Pravděpodobně ztratil pojmutí o čase?
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.