Knihy 1/2017
– V Listech 1/2016 jsme četli o Ferreirově knize Nádherná teorie, věnované vzniku a vývoji obecné teorie relativity. Vesmírné blues lze číst jako její doplněk soustřeďující se na gravitační vlny a snahy o jejich zaznamenání. Ve chvíli, kdy oba interferometry LIGO zaznamenaly signál, který je konzistentní se srákou dvou černých děr o hmotnostech kolem třicetinásobku hmoty Slunce, byla kniha zřejmě ji hotova a objev se do ní dostal jako epilog. Ve srovnání s Ferreirou je autorčino podání osobnější, podává své téma jako dramatický příběh nejenom vývoje vědeckých myšlenek, ale i průkopníků hledání gravitačních vln, jejich vzájemných vztahů a kolizí. Všímá si také ekonomického a politického pozadí prosazení a podpory projektu LIGO. Jeden z recenzentů knihy napsal: Věda v podání Janny Levinové je učiněný rokenrol. To mohu jen potvrdit.
Janna Levinová: Vesmírné blues. Černé díry, gravitační vlny a historie epochálního objevu,
přeloil Karel Výborný, Paseka, Praha 2016, 270 s.
-jn-
– Esej o jazyce a filosofický výklad o vztahování se ke světu snad jsou nejvýstinější charakteristiky poslední knihy filozofa, evangelíka i sociálního demokrata Erazima Koháka. On sám v knize píše, e o esej o jazyce nejde. Jako filozofický laik povauji právě monost uvědomovat si, jak práce s jazykem strukturuje náš svět a která všechna slova pouíváme u téměř v bezvědomí k popisu vlastní reality, za nejhodnotnější, co jsem (coby onen laik) schopen si z knihy dnes odnést. Díky Kohákovi jsem si rád připomněl, e prkna není potřeba stloukat, protoe je spojuje pojem dřeva. A jak ostatně píše i sám autor: V jasném denním světle se i filosofie stává technikou, která nahrazuje přesným slovním rozborem a umem jas filosofického nazření i hloubku vyjádření. Pokud jde o vztahování se ke světu, vychází Kohák z rozdílu mezi dnem a nocí, z proměn našeho vztahu ke tmě. Píše – kromě jiného –, e světla byla vyvinuta, aby chránila poutníka před klopýtnutím, ale ne proto, aby vyháněla tmu ze všech koutů místnosti a tím utvrzovala dojem, e temnota (ale i smrt) je nepatřičná, i dojem, e je lze zcela zahnat. A samostatně tak přemoci řád věčnosti. Upozorňuje ne na chyby naší práce, ale na chyby našeho uchopování jejích výsledků. Kniha je českým přepracovaným vydáním podobně pojmenovaného díla z poloviny sedmdesátých let. Jde o Kohákovo osobní bilancování a ohlíení. Jde o knihu moudrou a vhodnou do kadé knihovny.
Erazim Kohák, Oheň a hvězdy: Filosofická zamyšlení nad morálním smyslem přírody, SLON, Praha 2016, 313 s.
-pe-
– Ján Tazberík (1950) debutoval básnickou zbierkou Pramene svetla (1977) a toto slovné spojenie je námetovým a motivickým stredobodom i jeho ďalších kníh veršov Rozpätie jasu či Spodný bod svetla. Aj tentoraz ide o príbeh s hrubou vrstvou filozofických reflexií, o štylisticky obratné a lexikálne objavné putovanie po rozľahlých územiach textu. Zmyslom je opakovaný pokus nájsť zdroje a pramene svetla, vyňať ich z metafyzickej premenlivosti, nestálosti a relatívnosti, preniesť ich do ďalších súvislostí a vzťahov a osvetliť nimi vlastné existenciálne bytie v hľadaní a tvorivom procese ako prostriedku a účelu. Mottom knihy je čas vracať sa ku kráse, ako píše autor Cz. Miłoszovi, ktorý konštatuje, e z neuchopiteľnej hmoty sa dá vziať nanajvýš krása, a tá sa šklbe ako kobylka a necháva zadnú nohu medzi prstami, dodáva Tazberík na prahu cesty k zbásňovaniu ontologických objavov, čie i rozsvecovaniu tiem a temnôt. S onou literárnou spôsobilosťou a jazykovou kompetenciou píše báseň – neznámu hmotu a zápasí aj s vlastným zabúdaním, ktoré je synonymom písania. Autor vie, e písanie okrem sprostredkúvania krásy, a teda estetizovania skutočností, obsahuje bolesť, vďaka ktorej sa rozpamätávame. Skladá teda krásne boliace slová v slabikách trávy, pomedzi ne sa prekopáva a zo seba vysekáva ticho a mlčanie. Ak práve nenaduíva mechanicky studenú, exaktne strojovú lexiku prevane nezhodných prívlastkov: reverzibilita krásy, spor o premisy metafory, masa sémantiky, teritoriálne ohraničenie príbehu, modifikácia hmoty, synchrónnosť hmoty, hyperfunkcia spánku, náznak segmentácie, derivát textu, fenomenológia textu, fenomenológia slov, kvadratúra slov, vertikálnosť slov, verzie skutočnosti, obrysy reality...
Ján Tazberík: Svetlo a iné stroje, Spolok slovenských spisovateľov, Bratislava 2016, 84 s.
-maha-
– O Ziburově pěší cestě z Turecka do Izraele jsme psali v Listech 2/2016. Tentokrát se mladý dobrodruh vydal do Nepálu a Číny, prošel v nich 1500 kilometrů a zpracoval své záitky obdobným způsobem jako při cestě předchozí. Navíc text doprovodil vlastními básněmi a poučnými vsuvkami, zatímco ilustrace si tentokrát nechal udělat od malíře. Druhou kníku autora, který mne svým debutem nadchl, otevírám vdy s obavami, tato však jen předčila očekávání. Má všechny klady své předchůdkyně, svět, kterým nás provází, je ovšem exotičtější. Poutník v něm musí mnohem více osvědčit schopnost dorozumět se bez jazyka a překonat nepředvídatelné překáky. Opět zjišťuje, e lidský svět je v podstatě jen jeden a e si to – i díky lidem, jako je on sám – začíná uvědomovat. Na ukázku autorovy poutnické filozofie: Přiznávám, e být sám je pro mě naprosto nepřirozené. Právě v tom ale spočívá skrytý půvab samoty. Touha po lidském kontaktu mi pomáhá překonat jistý ostych, který přirozeně pociťuji. Kdy se s někým chci podělit o své emoce nebo o jeho večeři, musím za ním jednoduše přijít. Zpočátku je mi to nepříjemné, postupem času ale začínám konverzace navazovat úplně automaticky. Poznávám nové lidi a s nimi i ivot v jejich zemi. Osamocený člověk mimochodem vzbuzuje větší zvědavost a otevřenost i u místních. Doporučoval bych pokusit se nabídnout Ziburovy cestovní zprávy k překladu a vydání do Turecka, Izraele, Palestiny, Nepálu i Číny. A moc rád bych četl o podobné cestě poutníka z ciziny Čechami a Moravou.
Ladislav Zibura: Pěšky mezi buddhisty a komunisty, BizBooks, Brno 2016, 283 s.
-jn-
– Pálenka Matěje Hořavy je vyprávění o prostoru. Rumunský Banát, Čechy, Morava a Bavorsko kótují nejen příběh, ale svým způsobem prostor kulturní identity, která se v jednotlivých prózách vynořuje někdy jako pointa, jindy jako objektivní danost. Popisný jazyk dojem prostorovosti ještě umocňuje, take se místy můe zdát, e postavy jsou produktem místních podmínek, podnebím počínaje a řečí konče – jako příznačné kulovatky, jak se banátskou češtinou v knize říká jednomu druhu hrušek. Kontrapunkt k plynutí prostoru představuje autor-vypravěč, jeho neměnnost funguje pro vyprávění jako kolíčky pro věšení prádla. Rovná vzpomínky vedle snů a sny vedle záitků, čím bez velkého psychologizování vykresluje spíše ivotní pocit ne profil hlavní postavy. ivotní pocit, ve kterém se mísí nostalgie (po klidu zemědělného venkova), nenaplněnost (z pubertálních ambicí i porevolučního vývoje), nedostatek odvahy a souběná umanutost (zejména v intimní rovině), vykořenění i nacházení se v jazyce – to jsou obrysy, ze kterých příběh postupně skládá muskou siluetu. Dohromady s ubíháním prostoru pak kniha budí dojem archetypálního vyprávění o československých kořenech, ani by své postavy zbavovala lidství. Vřelost, pomstychtivost i ostych jako by přímo vyplývaly z hor, městského betonu, zelené trávy a tekoucí vody, Autor humanizuje známou krajinu. Touhu po domovském kraji tím přetváří v hledání bezpečného místa sám v sobě, putování ve stárnutí, promluvy ve sluebníky obrazu. Vyprávění přitom drí pohromadě, svinost udruje ivým jazykem. Omyl hrozí, kdyby člověk po stostránkové knize sáhl jako po lehčím cestopisu na dovolenou.
Matěj Hořava: Pálenka. Prózy z Banátu, Host, Brno 2014, 124 s.
-hč-
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.