Hynek Skořepa

Čechoslovák Alois Kolísek

Se zpožděním se ke mně dostala kniha autorů Karla Sommera a Josefa Julínka. Oba znám díky publikacím, jež připravují lidé kolem Občanského sdružení Bousín a Repechy. V obou těchto obcích na Drahanské vrchovině očividně žijí (nebo tam na chalupy přijíždějí) lidé, kteří mají tento krásný kraj rádi a chtějí zdejší přírodní či kulturně-historické zajímavosti přiblížit širší veřejnosti.

Ve dvojici autorů knihy byl Karel Sommer (1929–2015) profesionálním historikem, který v 60. letech působil na olomoucké Univerzitě Palackého. V roce 1970 však musel spolu s dalšími reformními komunisty vysokou školu opustit. Naštěstí nalezl azyl v tehdejším Slezském ústavu ČSAV v Opavě a mohl se dál věnovat historickému bádání. Josef Julínek (nar. 1951) pak je duší zmíněného občanského sdružení a významným organizátorem jeho vydavatelských aktivit. Ač vzděláním ekonom, napsal několik regionálně historických a vlastivědných prací, šest z nich právě ve spolupráci s Karlem Sommerem. Jestliže většinu z nich ocení především čtenáři znalí zdejšího kraje, kniha věnovaná Aloisi Kolískovi rozhodně přesahuje svým významem hranice nejen Drahanské vrchoviny, ale i Moravy.

Msgr. PhDr. Alois Kolísek (1868–1931) se narodil v Protivanově na Drahanské vrchovině. Všech šest synů z chudé rodiny bylo vysvěceno na kněze (matka Marianna Kolísková obdržela ve stáří pochvalné uznání od císaře Františka Josefa I. a stříbrnou medaili od papeže Pia X.). Syn Alois vystudoval brněnské Státní vyšší gymnázium a bohoslovecký ústav tamtéž. Po krátkém kněžském působení v Náměšti nad Oslavou byl poslán na vyšší teologická studia do Říma, kde byl také promován doktorem filozofie. Působil pak na různých místech Moravy (nejdéle jako katecheta na Zemské vyšší reálce v Hodoníně). Po více než dvacetiletém vyučování na reálce byl roku 1919 jmenován řádným profesorem národní slovenské literatury a estetiky na teologické fakultě v Bratislavě. Ta však nezahájila svoji činnost pro odpor vysokých církevních kruhů, Kolísek proto začal přednášet na bohosloveckých učilištích v Trnavě, Bratislavě a Praze. Výrazně se též celý život angažoval ve veřejném, zejména kulturním životě.

Kolísek se přátelil s farářem Karlem Dostálem-Lutinovem, jedním ze zakladatelů tzv. Katolické moderny, ktera se snažila o obrodu katolické církve a její zatraktivnění pro lidové vrstvy. Na sjezdu tohoto hnutí v Přerově přednesl Kolísek referát o těžkém postavení slovenských vlasteneckých kněží. Rezoluce sjezdu vyzvala biskupy olomouckého a brněnského, jakož i papežského nuncia ve Vídni, aby se zasadili proti zneužívání církevní moci v Uhrách vůči slovensky smýšlejícím kněžím.

Kolískovy kontakty se slovenskými národovci kolem Andreje Hlinky vzbudily ovšem velkou nelibost církevní vrchnosti. Andrej Hlinka spolu s dalšími obhájci Slováků a slovenštiny navštěvoval Kolíska v jeho bytě v Hodoníně. Kolísek také zorganizoval úspěšné Hlinkovo přednáškové turné po českých a moravských městech. Po Hlinkově uvěznění v Uhrách se zasazoval o jeho propuštění. Když však vznikla Československá republika a Hlinka se neúspěšně pokusil na pařížské mírové konferenci dosáhnout autonomního postavení Slovenska v rodící se Československé republice, oba dřívější přátelé se názorově rozešli. Kolísek pomáhal dr. Šrobárovi organizovat vojenské obsazení západního Slovenska a později se stal poslancem Národního shromáždění. V této funkci se výrazně podílel na rozvoji slovenského školství, podporoval vznik lidových škol a patřil k poslancům, kteří předložili návrh na zřízení univerzity v Bratislavě.

Když ale začaly na Slovensku sílit autonomistické tendence, Kolísek se tam postupně dostával do izolace. Ľudová strana odmítla jeho možnou kandidaturu do parlamentu na další volební období, a byl dokonce ze strany vyštván. V roce 1927 se sice rozhodl kandidovat za Československou stranu lidovou v jednom ze slovenských volebních obvodů, jeho kampaň však skončila debaklem (v některých obcích musel dokonce uprchnout před rozvášněným davem).

Ještě mnoho dalšího se lze dočíst v knize o tomto významném zastánci česko-slovenské vzájemnosti a spolupráce. Na závěr mohu zmínit již jen jeho angažmá v Panevropské unii, národně-hospodářském hnutí organizovaném z Vídně dr. Richardem hrabětem Coudenhove-Kalergim. Ostatní si už musí zvídavý čtenář přečíst sám. Určitě nebude litovat. Při čtení úvodních, spíše životopisných kapitol možná bude mít dojem, že jde o nijak zvlášť nevynikající monografii regionální osobnosti. V dalších kapitolách o Kolískových aktivitách kulturních, politických i pastoračních však užasne nad tím, co všechno tento skromný člověk dokázal pro Slováky, Čechy i Moravany udělat. Poodkryjí se mu také mnohé málo známé aspekty vývoje česko-slovenských vztahů prvních desetiletí 20. století. Karel Kolísek zemřel po návratu z národní pouti do Lurd, kterou pomáhal organizovat.

Karel Sommer, Josef Julínek: Politik a kněz Alois Kolísek. Nakladatelství ARSCI, Praha 2012.

Hynek Skořepa

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Hynek Skořepa

Čechoslovák Alois Kolísek

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu