Jako historik se nezabývám Středním východem. Ale jako etnolog vím, e v arabských zemích Středního východu přeívají kmenové struktury. Demokracie evropského a amerického typu nefunguje a ani nemůe fungovat tam, kde neexistuje občanská společnost a kde loajalita kadého obyvatele k vlastní rodině a vlastnímu etniku či náboenské komunitě stojí výše ne jeho loajalita ke státu.
Koncept demokracie a lidských práv je vázán na evropské osvícenství a vývoj v západní Evropě v 19. století. Není moné tento model mechanicky přesadit do zcela odlišných kulturních poměrů a snait se jej naroubovat na společnost, je prošla v uplynulých staletích vývojem zcela odlišným od Evropy. Demokracie a systém lidských práv, jak je chápe euroatlantická civilizace, znamenají vládu většiny při respektování práv menšin. Rozhoduje většina, přičem nikde není řečeno, e toto rozhodnutí většiny musí být správné. Není ani neměnné a konečné. Menšina se toti sice musí podřídit rozhodnutí většiny, má ale právo ponechat si svůj názor. V budoucnosti se cestou voleb z menšiny můe stát většina, která pak prosadí svůj názor. Naproti tomu islámské právo (šaría) tvoří ucelený právní a politický systém, který je (podle islámských teologů) objektivně správný a neměnný, protoe pochází přímo od Boha. V takovém systému není pro demokracii a lidská práva v našem pojetí prostor.
Připusťme nyní teoreticky, e by v Sýrii zvítězily síly, je především USA označují za umírněné rebely nebo liberální opozici, a ty vypsaly svobodné volby. Potom jsou tu dvě monosti, jedna horší ne druhá: buď budou voliči hlasovat podle etnických a náboenských kritérií, co povede k další občanské válce, protoe etnické a náboenské hranice bude moné vytýčit jen silou zbraní, anebo si většina zvolí nějakou islamistickou politickou skupinu, je pak začne legálně měnit Sýrii v islamistický stát. Takový reim získá volbami těko zpochybnitelnou legitimitu. Pro jinověrce a různé kacíře bude v Sýrii s takto demokraticky zvolenou vládou situace mnohem horší ne dnes. Pro nás v EU a v USA je proto jedinou reálnou alternativou k islámskému teokratickému státu sekulární diktatura, a to i za cenu toho, e bude nucena pouívat ke své vládě drakonických opatření. Jedině taková diktatura, opírající se o armádu, bude schopná zajistit obyvatelstvu elementární bezpečnost.
Na pořadu dne je nyní v Sýrii i Iráku poráka tzv. Islámského státu, nikoliv dodrování lidských práv. Porazit Islámský stát můe dnes v Sýrii z domácích sil jedině armáda Bašára Asada, který si proto – bez ohledu na charakter reimu – zaslouí dočasnou podporu EU i USA. V roce 1941 Velká Británie a USA podpořily Sovětský svaz v boji proti nacionálně socialistickému Německu, a to bez ohledu na svoje zásadně negativní stanovisko ke komunismu a nehledě na skutečnost, e reim v SSSR se od toho nacistického nijak podstatně nelišil. Bylo to správné rozhodnutí, protoe nacismus tehdy představoval větší hrozbu ne komunismus. Po druhé světové válce v občanské válce v Řecku podpořily nedemokratické polofašistické síly, aby zabránily vítězství komunistů. Během korejské války ze stejných důvodů USA podporovaly pravicovou diktaturu v Jiní Koreji. Dnes je situace obdobná: Asadův reim je moná nelidský, ale reim Islámského státu by byl určitě ještě horší. Asadova diktatura se omezuje na Sýrii, fundamentalistický Islámský stát nerespektuje stávající hranice států a ohrouje celý svět. USA i EU by se proto u měly přestat párat s čistě virtuální umírněnou syrskou opozicí, začít s Asadem jednat a podobně jako Rusko jej vojensky podpořit. Po poráce Islámského státu v Sýrii teprve nastane ten pravý čas na úvahy, co s Asadem.
Jan Rychlík (1954) je historik, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.