Jaroslav Bican

Sociální demokraté a bulvár

Sněmovní volby se blíží. Politici cítí zvýšenou potřebu oslovovat veřejnost. Ti v barvách sociální demokracie se zároveň snaží napravit svůj významný nedostatek – podceňování sociálních sítí. V našem případě jde především o využívání Facebooku. Špičky sociální demokracie si ho zvykly používat a snaží se být na něm nepřehlédnutelní.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek tak před časem zveřejnil fotografii, na které skrze pletivo hladí losí mládě. Snímek opatřil popiskem: „Když zvíře věří v člověka, je to pro člověka ta největší pocta, musíme chránit tuto důvěru...“ Chybí snad jen smajlík značící „Jan Mládek: (– cítí se dojatě)“. Jeho vládní kolega, ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Jan Chvojka se pro změnu pochlubil fotografií z doby svého mládí. Jako by chtěl naznačit, že svého času procházel zřejmě heavy-metalovým obdobím. Fotografii, na které má ministr něžný výraz, kalhoty s ustřiženými nohavicemi a tričko prozrazující zálibu v tvrdé hudbě, doplňuje popisek: „Zdeněk Škromach není v ČSSD jediný, kdo měl kdysi trošku delší vlasy. :-)“ Popis fotografie by nebyl úplný, kdybychom vynechali vlasy dnešního ministra. Možná by z nich šel uplést i cop.

Jihočeský hejtman Jiří Zimola si pro změnu hartusivě hospodským stylem přes svůj facebookový profil vyřizuje účty s těmi, u kterých má pocit, že mu ublížili a píšou o něm nepravdy. V jednom svém statusu si tak stěžuje na titulek z deníku Právo, který podle něho překroutil fakta, když se v něm uvádí, že Jiří Zimola chce i do Sněmovny. „Co na tom, že z textu vyplývá něco úplně jiného a že Právo opět překrucuje fakta! Co ale čekat od redakce plné Sašů Mitrofanovů, Lukášů Jelínků, Karolín Brožových a Pehe! Nic než škváru!!!“ dodává hejtman.

Jindy se zase rozčiluje na politologa Jiřího Peheho: „Tak dnes třetí útok z redakce Práva. Po redaktorce Brožové v pondělí a úplně nezávislém politologovi Jelínkovi včera se do mě dnes pustil komentátor Pehe. Stylem, který by si nezadal s kádrovými posudky z předrevolučních let, na něž si možná pan Pehe tak nějak vzpomněl...“

Podobných postů sociálnědemokratických politiků lze dohledat spousty. Sociální demokraté na svých oficiálních a veřejně přístupných profilech sklouzávají do jakéhosi polobulvárního stylu. Je pravda, že sociální sítě k takovému způsobu sebeprezentace svádějí: nechat nahlédnout do soukromí, hýřit vtipnými hláškami, nebrat si servítky a vyjadřovat se laškovně familiérním jazykem, ve kterém se to jen hemží smajlíky. Stačí ocitovat pár vět většinou zveřejněných v doprovodu fotografie: „Na Právní konferenci v Brně mezi obry českého práva. :-)“; „Lex Babiš? Ani náhodou. Makám na Lex Blaník. :-)“, „Včera jsem byl prý dobrej..., říkala tedy moje žena :-).“

Sem tam to může být osvěžující a facebooková prohlášení asi z podstaty nebudou tak formální jako vyjádření na webových stránkách ministerstva či krajského úřadu nebo v oficiálních tiskových zprávách. Problém nastává, když se nejedná o občasné zpestření, ale o trend. Tento způsob vyjadřování totiž, zdá se, postupně převažuje.

Bulvarizace politiky má své silné propagátory v osobě ministra financí Andreje Babiše či prezidenta Miloše Zemana. Fotografie předsedy hnutí ANO močícího do venkovního pisoáru na hudebním festivalu; jeho nedávná věta, že se svlékl do slipů, ale pindíka ukazovat nebude; či prezidentovo vyprávění, kterak před lety ztratil své panictví v penzionu Jitřenka v Konstantinových lázních, nastolují normu komunikace s veřejností.

Ministr financí a prezident republiky neváhají poskytnout ty jakoby nejpeprnější detaily ze svého soukromí, ukázat „šokující záběry“ nebo alespoň vyslovit občas nějaké to slůvko, co se běžně neříká. Přestože to u obou politiků asi funguje nebo jim to přinejmenším neškodí, neznamená to, že pokud si někdo další tento styl komunikace vezme za vzor a napodobí ho, zajistí mu to úspěch.

Sociální demokraté zřejmě chtějí dát najevo, že mají blízko k lidu, jdou s dobou, nejsou škrobení, zkrátka jsou to lidské bytosti z masa a kostí jako kdokoli jiný. I zde ale platí všeho s mírou. České politice určitě neprospěje, když každý druhý bude močit na veřejnosti a vyprávět o tom, jak přišel o panictví.

Navíc není náhoda, že tento způsob oslovování voličů zabírá u Andreje Babiše či Miloše Zemana. Oba si počínají s rozmyslem, zkoušejí, jaké jsou na co reakce, vyhodnocují, jak co funguje, a toho se drží. Nejde o nic jiného než o prostou empirii. Politici z ČSSD ale spíše střílejí od boku, nebo to tak minimálně vypadá. Potíž je v tom, že vůbec neplatí zaklínadlo, že co je v bulváru, má automaticky blíž k lidem. Když si čtenáři v Blesku čtou o celebritách, možná získají dojem, že i slavné leccos trápí a nežijí jen samými radovánkami, ale co má asi tak společného život Karla Gotta a paní, co pracuje v prádelně za jedenáct tisíc hrubého?

Prezentace politiků, a to na Facebooku i jinde, musí být v první řadě politická. To je klíč k úspěchu. Ostatně, pokud si odmyslíme odlišnost prostředí, to samé platí i v showbyznysu. Nejhorší jsou hvězdičky, které nazpívají jednu známější odrhovačku a od té doby už žijí jen tím, že nabízejí své soukromí bulváru a v povědomí veřejnosti se snaží udržovat šťavnatými podrobnostmi ze svého života. Píše se pak o nich jako o celebritách, ale už ne jako o zpěvácích a zpěvačkách.

Nahradit politiku bulvárem vede ke stejným koncům. Pokud chtějí mít sociální demokraté k občanům blíže, nemusí se řídit bulvárem a napodobovat jeho styl. Stačí mít snahu zjistit, jaké starosti občané mají, bavit se s nimi a přicházet s programem a opatřeními, která na to reagují. A občas to třeba i doplnit nějakou legráckou či vtipnou hláškou. Nemusejí ale hned dělat z politiky bulvár. Je přece všude kolem nás, proč by musel být i v politice? Nebo v příštích volbách bude opravdu rozhodovat, kdo má delšího pindíka a kdo dál dočůrá?

Jaroslav Bican (1987) je politolog, od ledna 2017 je redaktorem Tiscali.cz.

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Bican

Sociální demokraté a bulvár

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu