Vdy mne nadzvedne ze idle výrok politiků – vynikají v tom hlavně senátoři – ohledně jejich uitečnosti v kontaktu s úřady. Pro ilustraci jeden nedávný: Ověřil jsem si, e senátor autoritou své funkce otevírá dveře na úřadech. Take s lidmi, kteří mají zajímavé projekty, budu chodit a z titulu své funkce jim pomáhat, aby se dostali k relevantním úředníkům, kteří o těchto projektech rozhodují. Moje zkušenost z minulosti je, e kdy jsme potřebovali něčeho dosáhnout na úřadech v Praze, bylo dobré sehnat poslance nebo senátora, aby šel s námi a otevřel dveře, protoe jinak se s námi nikdo nechtěl bavit.
A já truhlík jsem si myslel, e správní úřady (včetně těch ústředních) přistupují ke všem rovně a antidiskriminačně. Nicméně dle takových výroků potřebujete mít s sebou senátora, aby vám tzv. otevřel dveře. Dodejme, e je to problém (resp. modus operandi) napříč politickými stranami – nepřekvapí, e obdobně postupují politici ze stran tradičních i těch nových. To je krásně spojuje. M. T. Cicero kdysi trefně napsal: podstatou rovnosti je spravedlnost. Jako právník a učitel správního práva jsem il v iluzi, e je přístup občanů v 21. století v Česku ke správním orgánům rovný. A de facto pro všechny stejný a tedy i stejně spravedlivý. Co nám zaručují platné a účinné zákony. Avšak chyba lávky!
Myslím, e přesně to obyčejné lidi velmi trápí – nerovnost v přístupu k úřadům. K úřadům placeným z jejich daní. Tato zakřivenost přístupu by se neměla přejít mávnutím ruky, podrývá ústavní kořeny našeho právního státu (Rechtstaat, Rule of Law, Etat de droit).
Takřka osmdesátiletý soused od nás z Brna-středu k tomu trefně podotkl – to je skoro jako za socialismu, soudruh XY vám otevře dveře, jinak se s vámi ti nahoře nebudou bavit.
Moná by se celou věcí mohla zaobírat i ombudsmanka – zřetelně se v takových případech naznačuje nerovný přístup k veřejným institucím. Paklie nějaký senátor vyřkne taková slova – tedy pokud hovořil pravdu, a jen reklamně nepřeháněl –, měl by kanceláři VOP dodat seznam státních úřadů a dalších veřejných institucí, které ho chtěly přijmout přednostně jen díky tomu, e je senátor. A současně i těch, které ho dříve přijmout nechtěli, jeliko s sebou ádného senátora otevírajícího dveře neměl.
JUDr. Petr Kolman, Ph.D., učitel na PF MU, Brno
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.