Kateřina a Ivan Prosovi

Příhoda z letního tábora

Když je teď tak vážná diskuse k ozbrojení, měl bych jednu příhodu. Jen tak pro pobavení. Protože vás (a Respekt) máme rádi: V roce 1961 jsme měli před maturitou a už podruhé jsme s partou pro školu stavěli letní prázdninový tábor. Bylo to v Plané nad Lužnicí, na louce na levém břehu řeky, kousek nad jezem. Stavěly se stany na podsadě, kuchyň, táborový oheň a podobně. Pedagogický dozor nad námi představoval náš třídní, češtinář a výtečný chlapík, mladík ne o moc starší než my. Měl taky spoustu nápadů. Ve městě na náměstí bývala hospoda, kam jsme většinou navečer zašli na jedno. Ukázalo se, že v inventáři školy, který byl k stavbě tábora k dispozici, byly dvě bedny se starými malorážkami a prvorepublikovými vojenskými mundůry, to vše pro pořádání výcviku brannosti, včetně střelby na terče, která byla součástí táborového programu dětí – odznaky TOZ apod. A tak jsme si vymysleli, že pro obveselení štamgastů a pozvednutí monotónní nálady v hostinci, uděláme cosi jako hru na přepadení. Dva z nás budou sedět v hospodě, a ostatní čtyři, navlečení do vojenských kabátů a s puškami přes rameno vtrhnou do hospody a budou nás zatýkat jakožto prchající zločince. Kluci ve vojenském vypadali vskutku skvěle, jako praví banderovci, a když vtrhli do hospody, všichni strnuli. Po chvíli jsme těm několika místním museli prozradit, že je to sranda, sedli jsme si ke stolu a dali si pivo. Než se ale kdo u stolu srovnal, zahoukala venku policejní siréna a pod hospodou zaparkovala dvě auta policejních hlídek. Vpadli hned dovnitř a už to třídili: Vy pojďte sem! Vy se nehýbejte! Čelem ke zdi! Ani hnout! Nikdo se ani napít nestačil. Asi po hodině se všechno pracně vrátilo do klidu, občanky zapsané, záležitost vysvětlená. Ale propustili nás o jednoho míň. Třídního si odvezli. Ve špatné náladě jsme v táboře debatovali, že nám ho určitě zavřou, oběsí a podobně. Když se kolem jedné po půlnoci třídní učitel objevil, nastala velká oslava. Poslouchali jsme, co se stalo: Jeden z místních, který seděl v hospodě u piva, byl z táborské kriminálky. Byl ozbrojený, ale doopravdy, a nosil nabitou pistoli neustále u sebe. Při výslechu v Táboře zapsali do protokolu, že byl v hospodě při přepadení připravený použít zbraň a střílet. Vůbec nevím, jak se panu třídnímu z toho potom podařilo vybruslit u ředitelky či jiných nadřízených institucí, ale podařilo se. Doba tenkrát lehce směřovala k Pražskému jaru a Milan Chovanec ještě nebyl na světě. Na něj jsme si museli tehdy ještě téměř dvacet let počkat, byla to doba Rudolfa Baráka.

Dnes by proběhlo všechno mnohem klipovitěji: Metro, vagon s deseti lidmi večer po práci. Žena kýchne a osm statisticky ozbrojených mužů tasí zbraň. Zahřmí osm výstřelů a šest osob se kácí k zemi, podlaha zbrocená krví, kusy roztrhaných těl všude kolem. Dva chlapíci ještě neuměli střílet.

Kateřina a Ivan Prosovi, Bednáreček

Obsah Listů 1/2017
Archiv Listů
Autoři Listů

Kateřina a Ivan Prosovi

Příhoda z letního tábora

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu