České dráhy, donucené k tvrdému konkurenčnímu boji se soukromými dopravci na nejvýznamnějších elezničních trasách republiky, se pasují za národního dopravce. Plní však opravdu tuto roli? Nebyl jsem příznivcem vstupu soukromých dopravců na významné elezniční koridory v ČR. Měl jsem jakousi zkušenost z Polska, kde konkurenční prostředí na eleznici vzniklo dřív ne u nás. Jeho důsledkem bylo výrazné zlepšení nabídky spojů do Varšavy (z Varšavy) a naopak téměř naprostý kolaps veřejné elezniční dopravy ve venkovských regionech. K tomu u nás naštěstí zatím nedošlo. Dokonce jsem musel uznat, e vstup soukromých dopravních firem do hry donutil ČD k postupnému posunu k vyššímu standardu. Zdá se však, e pokračující tvrdý konkurenční boj je pro cestující (přinejmenším pro ty nastupující a vystupující v menších venkovských stanicích) poněkud kontraproduktivní. ČD jsou toti zjevně v nevýhodě. Mají uspokojit všechny cestující, nejen ty z velkých (třeba krajských) měst. A hlavně nejen takové, kteří si jízdenku koupí předem přes internet. To se to pak soukromým dopravcům předvádí, jak umějí šetřit a úsporně vyuívat vlakové soupravy! Odhadnout předem počet cestujících u běného rychlíku, sbírajícího pasaéry cestou do Prahy či Brna, je obtíné. Navíc se při soupeření bojuje doslova o dojezdové minuty.
Při poslední cestě z Ústí nad Orlicí do Olomouce jsem díky tomu málem přejel. Rychlík (R) z Prahy do Luhačovic se od nového jízdního řádu (od prosince 2016) změnil v rychlík vyšší kvality (Rx), který ji nezastavuje v Mohelnici a v Července. Take mám nejspíš po jarních cestách za bledulemi do Litovelského Pomoraví, nebo se mi aspoň zkomplikují. Jiné rychlíky toti sice třeba v Července zastavují, naopak však nestavějí v Ústí n. O. Pořád jsou ale na tom lidé v Mohelnici či Července líp ne v Křianově na Vysočině, kde přestaly rychlíky stavět zcela. Jistě, kdy uváím, e městys Křianov má asi 1800 obyvatel, kdekdo můe namítnout, e taková díra přece nepotřebuje, aby v ní zastavovaly rychlíky. Jene Křianov je elezniční křiovatkou, na ni je lokální tratí napojeno třeba jedenáctitisícové Velké Meziříčí. Podobně je na tom taky třeba Skalice nad Svitavou, kam je přípoj vlakem z Boskovic (počtem obyvatel odpovídajících zmíněnému Meziříčí). Tam pro změnu přestal zastavovat první ranní rychlík na Prahu. V Ústí nad Orlicí cestující dojídějící do práce do Prahy (a e jich není málo) pocítili zase zrušení expresu Moravan (Přerov – Praha a zpět). Místo něj sice jezdí nový expresní vlak Ostravan, ten však ji v Ústí nestaví. Tak nevím, jestli ta minutová uspíšení dojezdů Českým drahám opravdu pomohou. Spíš se obávám, e tak ztratí další cestující, kteří budou hledat jiný způsob dopravy. Kdy toti takto přifrčíte o minutu dřív do nějaké elezniční křiovatky, čekáte pak třeba půl hodiny (někdy i víc) na přípojný osobní vlak. Je jasné, e rychlíky mívají zpodění a nějaká rezerva na přestup se hodí. Není však ta půlhodina ve srovnání s ušetřenými minutami v rychlíku přece jen mnoho?
Jako učitele se mne také dotýká opětovné zavedení předchozího hlášení školních skupin, které jinak nedostanou slevu. Pokus o zavedení nahlašování předem u větších skupin cestujících provedly ČD ji v dubnu 2015, po nějaké době však od něho upustily. Teď se k němu bohuel vracejí. Uvědomuji si, e ČD dlouhodobě čelily výtkám, e jejich vlaky bývají přeplněné a tím pádem nepohodlné. Školní výlety situaci komplikovaly asi nejvíc, dráhy se proto rozhodly hledat řešení. A kdo to odnesl? Skupiny mladých lidí (školních dětí, skautů apod.) a hlavně jejich vedoucí. Ti to přece musejí vše zařídit. Cestou tam to ještě není tak zlé. Objednáte si jízdenku na konkrétní vlak a případné drobné změny počtu osob na jízdence řešíte při odjezdu. Zpáteční cesta je u větší problém. Máte zase jízdenku na konkrétní vlak. Ale co kdy se změní situace? Třeba jen za špatného počasí potřebujete odjet o pár hodin dřív. Nebo se něco stane a vám objednaný vlak ujede. Co potom? Není proto divu, e mnozí učitelé opět prohlašují, e se na dráhu můou vykašlat. Raději si objednají autobus a aspoň během jízdy budou bez starostí. Nebo raději rovnou zůstanou sedět ve škole. Uhlídat děti je stále těší.
Tak nevím, jestli nakonec přece jen v mnoha ohledech nebylo lepší, kdy osobní dopravu na eleznici provozoval jeden státní dopravce. Za první republiky (a to byl nějaký kapitalismus) jezdily všude ČSD (dokonce měly ve své reii i některé návazné autobusové linky) a fungovalo to (aspoň podle vyprávění pamětníků) docela dobře. Za současné situace vedou ČD opravdu nerovný boj. Abychom nakonec neskončili jen u těch expresů mezi velkými městy, jako tomu bylo před lety v Polsku. Zatím národní dopravce jen ujídí venkovským cestujícím před očima. A většinu těch soukromých venkovan nezajímá.
Hynek Skořepa, Ústí nad Orlicí
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.