Alena Wagnerová

Myšlení mezi dobrem a zlem

Jak víme ze starozákonního příběhu o Adamovi a Evě, přineslo jim neposlušností získané vědění dobrého a zlého vyhnání z ráje. A protože se jeho brána zavřela i pro všechny jejich potomky, laborujeme od té doby s dědičným hříchem, jak tomu říkali církevní otcové.

S vědomím dobrého a zlého totiž do lidské duše vstoupilo i vědomí vlastní nedokonalosti, jak bychom dědičný hřích nazvali dnes, budeme-li se dál pohybovat na této symbolické rovině.

Svým způsobem byl akt stvoření člověka věděním dobrého a zlého vlastně teprve dokončen, i když se v bibli o tom nic neříká. Návod k použití toho, čeho se první lidé s pomocí hada zmocnili, nedostali.

Se ztrátou nevědění člověk ovšem neztratil jen svou počáteční nevinnost, v níž všechno splývalo se vším, ale dobro a zlo se současně staly dvěma základními kategoriemi života a myšlení, mírou na hodnocení a poměřování všeho, co se děje kolem nás a čeho jsme součástí.

S představou ráje se ale člověk nedokázal zcela rozloučit, pošilhává po něm stále a celé lidské dějiny jsou i historií opakovaných pokusů na zemi něco podobného ráji vytvořit, do místa, kde se všechno správně děje, se zase navrátit. Slovo ráj má dnes mimochodem i sekulární konjunkturu v reklamách nabízejících dovolenou jako zážitek ráje.

Nemíním tu rozvíjet nějakou teorii dobra a zla, jde mi o jejich protikladnost jako podvědomou přimíšeninu různé koncentrace v postojích, jednání a slovech, směsici pojmů, pocitů a představ nevysloveného, ale působícího v každodennosti obyčejného lidského života. Vždyť i pojmové páry jako bůh a ďábel, duch a tělo, cit a rozum, subjekt a objekt, krása a ošklivost, láska a nenávist i den a noc si v sobě nesou alespoň špetku protikladu dobrého a špatného.

A všimněte si, když mluvíte, jak vás řeč celou svou stavbou přímo táhne k tomu, abyste hodnotili, zaujali stanovisko, jasně se vyslovili ve smyslu ano a ne, dobrého a zlého, nebo alespoň špatného. Přísné rozdělování dobra a zla se stalo mocí nad našimi životy, protože dobro se spojilo s představou ráje.

Smazat hranici mezi dobrem a zlem, aby bylo jenom dobro, si tak přál i jeden mladý revolucionář, jak si můžeme přečíst v jeho zápiscích. Ten pokus o zřízení socialistického ráje na zemi, o který mu tehdy šlo, máme teď za sebou a ještě jsme se z jeho pomalé proměny v pustinu zcela nevzpamatovali. Rozlišování dobrého a zlého jako dvou neslučitelných protikladů jsme tu trénovali téměř denně. Stále se po nás chtělo, abychom s něčím bezvýhradně souhlasili a něco jiného stejně nekompromisně odsuzovali.

Myslím, že tento čtyřicetiletý trénink v myšlení zjednodušeném na kategorie ano a ne, dobré a špatné, máme ještě stále v sobě. A je jím poznamenán celý náš veřejný i politický život, v němž se diferencované myšlení chápe jako názorová chabost, a ne jako projev vědomí, že dobré a zlé musíme sice rozlišovat jako různé etické kategorie, ale v praxi je nemůžeme v jejich působení od sebe oddělit, ale jen usilovat o to, aby zla a nenávisti bylo ve společnosti co nejméně.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Wagnerová

Myšlení mezi dobrem a zlem

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu