Antonín Rašek

Proxy válka v Sýrii

Dění na Středním východě opět nabývá dramatické podoby. V Ženevě se scházeli nepříliš úspěšně američtí a ruští představitelé, aby se dohodli, jak odlišit mírnou a radikální syrskou opozici. V Berlíně jednali evropští lídři neformálně s ruským prezidentem i o Sýrii. Ve vzduchu je možnost vzniku bezletové zóny, což by vytvořilo krajně nebezpečnou situaci.

S výjimkou prodloužení příměří v Aleppu berlínské jednání o Sýrii nic podstatného nepřineslo. Jen se zostřila kritika a hrozba dalších sankcí. Pokud jde o charakter války, ještě krutější je v Mosulu. Džihádisté tu zneužívají civilisty jako živé štíty. Zatímco v první světové válce mezi mrtvými bylo jen 10 procent civilistů, v té druhé již polovina a v současných konfliktech 90–95 procent. Je tedy zřejmé, že do centra zájmu se dostává boj o dvě strategicky důležitá města. Co je Mosul pro Irák, to pro Sýrii Aleppo. Jakmile padnou, mohlo by poté jít jen o „vyčišťovací“ operace. Zatímco boj o druhé největší irácké město, s výjimkou kontroverzního zapojení Turecka, probíhá koordinovaně, nelze totéž říct o Aleppu. Víc než pět let trvající syrská válka jako by se vedla od příměří k příměří. To nevystavuje dobré vysvědčení ani kvalitě dohod, ani serióznosti jednajících stran. Naposled právě kvůli dění kolem Aleppa přerušili spolupráci s Ruskem Američané. Rusové chtějí Asadovi dobytím města pomoci k vítězství, Američané ho chtějí svrhnout. Těžko se mohou dohodnout. Zvláště když sem Rusové přisouvají nejmodernější zbraňové systémy, které si tu zároveň v bojových podmínkách testují.

V Sýrii se už nevede občanská válka. Ta by pro nedostatek zbraní a munice dávno skončila. Tahle válka jich má dostatek. Nevznikla spontánně, byla vyvolána a podporována jako tzv. barevná revoluce, aniž byly anticipovány důsledky. V syrském konfliktu se angažují nejen Syřané. Na oficiální pozvání syrské vlády je tu jen Rusko. Ostatní země se zapojily bez pozvání. Jde zjevně o proxy war, válku v zastoupení, v níž její aktéři začali bojovat za své zájmy prostřednictvím cizích vojáků bez fyzické účasti vlastních vojsk. Sýrie má smůlu, že tuhle proxy válku vedou i dvě velmoci. Ty také odpovídají za její prodlužování. Světovému společenství nemůže být lhostejné, že jejím prostřednictvím prosazují vlastní zájmy, zkoušejí tu nové způsoby boje a testují zbraňové systémy. Nejde tedy jen o to udržet Asada u moci nebo ho svrhnout. V jakémsi vyšším patře zájmů si tu USA utvrzují svůj světový leadership a Rusové návrat na světovou scénu. Proto se opět hovoří o studené válce. Známe to z období mezi světovými válkami ze Španělska. A poté z Koreje, Vietnamu, Kuby i Afghánistánu.

I když Američané dávali najevo, že se z Evropy a Blízkého a Středního východu chtějí stáhnout a přesunout těžiště strategické pozornosti do jihovýchodní Asie, Ukrajina a angažmá Rusů v Sýrii je donutily záměry korigovat. Teritorium současných bojů je na počátku zásadních změn. I v jeho nové podobě si tu velmoci budou chtít uchovat a rozšířit svůj vliv.

Antonín Rašek

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Proxy válka v Sýrii

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu