Antonín Rašek

Dvě smutná podobenství

Karel Gott v osobně nejbližší písni Já se tiše odporoučím od Karla Svobody a Jiřího Štaidla nostalgicky a vyčítavě zpívá: „... ze slibů a vína všude jenom špína z nás...“ Po skončení letošních oslav 28. října 1918 měl možná leckdo dost podobný pocit.

Oslavy měly svého neprávem poníženého hrdinu Jiřího Bradyho. Těžko někdo vyvrátí, že se nestal nevinnou obětí našich nízkých politických svárů. A s jistou omluvou se ke srovnání nabízí ještě jedno podobenství. Světoznámý film Miloše Formana Hoří, má panenko. Brady připomíná jednu tragikomickou postavu a pod kůži se zarývající drsnou scénu z tohoto díla. Na samém konci v ní účastníci hasičského plesu v touze alespoň nějak pomoci toho nešťastného starce, kterému právě shořel dům a veškerý majetek snad kromě podvlékaček, co má na sobě, zasypávají bezcennými lístky do rozkradené tomboly. Historie se opakuje, zase jako fraška. A se stejně zdrcujícími účinky. Člověk z toho může mít neodbytný pocit, že tímto srovnáním se film Hoří, má panenko v uplynulých sedmadvaceti letech proměnil z karikatury normalizačního režimu v zobrazení momentálního padělku toho, čemu jsme si uvykli říkat demokracie.

Antonín Rašek

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů