Album

Tomáš Tichák

Černovír aneb Islám na Hané

Vojenský hřbitov na okraji Olomouce je výjimečný, avšak ne všemi primáty se může chlubit. Počtem pochovaných jistě, je jich snad kolem 5000. Většinou zemřeli na následky zranění za 1. světové války v nedaleké vojenské nemocnici. Pozoruhodné je, že vojáci byli do hrobů ukládáni po dvou i čtyřech, a to nikoli podle hodností, ba ani podle armád, k nimž náleželi, nýbrž výhradně dle náboženské příslušnosti. A tak zde stojí i kaplička s půlměsícem na střeše a před ní 59 betonových stél – anonymních, tabulky se jmény mulimských padlých zmizely. A to měly ještě štěstí proti náhrobkům křesťanským: 1727 (!) litinových křížů na evangelických, katolických a pravoslavných hrobech bylo uřezáno a odvezeno do šrotu. Zdevasovaný černovírský hřbitov je tak smutným dokladem neúcty k mrtvým. Nesmyslnost „Velké“ války zde vlastně pociťujeme nadvakrát.

(K fFotografii) Hřbitov byl naposled vysvěcen 18. 12. 1917 za účasti posledního císaře Karla I. Přítomen byl samozřejmě i imám rakousko-uherské armády, aby posvětil kapličku ve tvaru mešity s arabským kaligramem a nápisem Přišli jsme z dáli bojovat, umírat, vítězit a umírat.

Tomáš Tichák

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů