Jazyk

Viktor Tichák

Kouzlo nechtěného

Psycholingvistika je mladou jazykovědnou disciplínou, přesto se v posledních desetiletích stačila pomalu vymanit z područí jazykovědy, a tak se nám obyčejným lingvistům ztrácí za obzorem, míříc někam do půlky cesty mezi lingvistikou a medicínou. Když čtu články z této oblasti bádání, nepřestávám se divit, jak je vůbec možné, že něco tak komplikovaného jako jazyk vůbec existuje. Pamatuji si, jak se kdysi jedné spolužačce udělalo fyzicky zle, když se učila na zkoušku ze syntaxe a sémantiky z psycholingvistického hlediska. Divil jsem se, ale už se nedivím. Stalo se mi teď nedávno něco podobného, když jsem si uvědomil, jak rychle v našem mozku musí proběhnout strašlivé množství různých procesů, za pár milisekund (omlouvám se psycholingvistům za svou humanitní neexaktnost). Představím-li si celý průběh od propojení jazykového obrazu světa přes morfologický výběr formy po zasazení do syntaktické „mřížky“ dané věty, připadá mi můj vlastní mozek jako obrovská továrna na jazykové náhradní díly. A kolečka se otáčejí, motory běží, až se podaří říct: „Hele, kráva.“ Načež dojde k odstavení linky a nahození zpětného pohonu, protože od přidružené vedlejší linky ušní přichází nový nezpracovaný materiál, písty bzučí, až nakonec dojde k interpretaci slova „Kde?“. A následuje další kolo.

Možná budu psycholingvistům připadat jako kacíř, pohan, zpátečník a následující slova budou interpretovat jako „Věřím na víly“ nebo „Ježíšek existuje“, ale jazyk má, i přes všechnu exaktnost svého fungování, kouzelnou moc. A nyní nemám na mysli moc tvůrčí, která se dá vysvětlit týmem architektů, sedících v kancelářích mé továrny (vybavuji si seriál „Byl jednou jeden život“), ale moc, kterou neovlivní ani továrna moje, ani továrna příjemce mého sdělení. Jazyk existuje sám od sebe a díky množství kombinací všeho druhu se čistou náhodou objeví tolik opravdu kouzelných slov, frází a vět, že srdce lingvisty plesá.

Úžasné jsou např. náhody čistě „prostorové“, slova se omylem setkají někde mimo naši mysl. Takto jsme si jako děti hráli s televizním ovladačem a přepínali televizní moderátory uprostřed věty. Tu za ně pak dokončili na jiném kanálu. A věru vznikaly perly. Nebo stačí zajít k průměrnému panelovému domu a přečíst si zvonky odshora dolů. Nedávno jsem narazil na jednu ceduli, upoutávající kolemjdoucí na venkovní občerstvení za rohem. Na ceduli stálo „grilujeme“ a pod tím „dětské atrakce“. Představa opékané skluzavky mě pobavila a začal jsem tyto a podobné skvosty sbírat, a všichni kolem mě začali zásobovat vlastními zkušenostmi.

Velmi zajímavé mi přijdou náhody, které vzniknou opomenutím jednoho významu nebo jedné možné syntaktické interpretace. Jako bychom z úst vypustili několik atomů, složených do předem naplánované molekuly, ale ony se po cestě, potvůrky, propojí ještě někde jinde, kde jsme to nezamýšleli. Opět příklad z každodenního života, z cedulky v parku: „Pokud za sebou Váš pes zanechá výkal, vyhoďte ho do této popelnice.“ A pod cedulkou visela amatérsky vytvořená fotomontáž, kde páneček hází svého psa do příslušného kontejneru. A pro další podobnou dezinterpretaci nemusíme chodit daleko: „Vstup se psy povolen pouze na vodítku.“ Ať žije psí svoboda.

Samozřejmě nesmíme opominout formu, která je velmi častá, a tou jsou (ne)dokonale fungující ustálené i neustálené vazby přídavných jmen, často s dávkou metafory. Šel jsem takhle po jedné ulici ve městě a procházel kolem hospody, na níž bylo na tabulce napsáno „uzavřená společnost“. Analytický mozek lingvisty mě až v tomto případě upozornil, že by se tato společnost mohla také proti svému uzavření v dané hospodě bránit. V jedné restauraci měli pak dokonce „samoobslužné polévky“. Představa vskutku nebývalá. Mí studenti češtiny se mě např. ptali, proč se o hmyzu říká, že je „obtížný“, a jestli tedy logicky existuje i nějaký jednoduchý hmyz. Napadlo mě delegovat tento dotaz biologům, ale obávám se, že systematické členění tuto klasifikaci nezná.

Jazyk je plný kouzel, čar a zaklínání. A na závěr jedna rada: neptejte se již v restauračních zařízeních, zda berou karty a stravenky, nýbrž zda jimi můžete platit. Člověk musí vědět, jak se zaklínadlům bránit.

Viktor Tichák

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Jazyk

Viktor Tichák

Kouzlo nechtěného

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu