Co vás přivedlo právě do Indie a k tamním křesťanům – je vám toto téma osobně blízké?
Kadoročně ji devatenáct let trávím několik zimních měsíců cestováním po Indii. Dá se říci, e tato část světa se mi stala druhým domovem. To, co mě tady nejvíce zajímá, jsou kultura, náboenství, zvyky a tradice, současný ivot... Řadu let mapuji pestrý svět hinduistických obřadů a rituálů v různých koutech Indie, kadoročně trávím čas poznáváním ivota obyvatel pouště Thar a pobývám v muslimských rodinách... V roce 2003 jsem měsíc ila v Kerale v rodině křesťanských rybářů.
Z jaké doby publikované snímky pocházejí?
Ji několik let trávím v Indii i Vánoce. V loňském roce jsem se rozhodla, e tyto svátky oslavím spolu s dcerou ve společnosti indických křesťanů. A vybrala jsem přímořské město Vailankanni v jihoindickém Tamil Nadu. Toto místo, plné malebných kostelů a katedrál, je spjaté s několika zázraky Panny Marie a oívá tisíci poutníky právě v době Vánoc. Je velmi zajímavé sledovat prolínání a zároveň specifika křesťanské menšiny ve vztahu k hinduismu.
Co na vás v Indii nejvíce zapůsobilo, je tamní svět hodně odlišný od toho našeho?
Přiznám se, e ji řadu let nemám růové brýle jako většina nadšených bílých cestovatelů, kteří pokládají Indii za duchovní zemi plnou ideálů. Vidím řadu problémů, ale často jsou to problémy pro náš svět těko srozumitelné. Přestoe nás s Indy pojí podobná vizá (Indoevropané), myšlení a morálka jsou zcela odlišné od západní společnosti. S globalizací se přetavuje i tento svět, ale zcela po svém a z našeho hlediska podivně. Stále tady trvá silná potřeba sounáleitosti, a to hlavně s rodinou, ale i kastou, náboenstvím, regionem... Individualita vede k největší hrozbě – tedy vyčlenění a obávané samotě.
Věnujete se ve fotografii také jiným tématům?
V roce 2010 se z mého velkého obdivu k práci dětské onkoloky Dr. Lucie Cingrošové zrodil projekt Můj nový ivot na podporu ivota dětí s onkologickým onemocněním a jejich rodin. Vznikl tak poněkud netradiční fotografický soubor snaící se bourat některá tabu a klišé spojená s touto problematikou.
Kde všude jste vystavovala a které své expozice nebo podílu na ní si nejvíce ceníte?
Vystavuji kadoročně a ráda především na samostatných výstavách. Nejčastěji fotografie z Indie a dalších zahraničních cest. Zmiňovaná výstava velkoplošných fotografií Můj nový ivot je putovní a po úvodní Staroměstské radnici v Praze objela velká města naší republiky a dále pokračuje v Budapešti, loni v Tokiu a Yokohamě, letos v Tel Avivu. Z hromadných výstav pravidelně vystavuji na Czech press photo. -jej-
Kamila Berndorffová (1957) je cestovatelka, fotografka na volné noze, organizátorka Blatenského fotofestivalu. Je spoluautorkou charitativního projektu Můj nový ivot, fotografkou festivalu Folkové prázdniny a projektu Bolestné kameny. Publikovala články a fotografie v časopisech Lidé a země a Země světa. Jejím hlavním fotografickým tématem je Indie, ale pracuje i v dalších destinacích, například v Sýrii, Nepálu, Brazílii, Ománu, Japonsku či Izraeli. Ve své tvorbě často balancuje na pomezí subjektivního dokumentu a stylizovaného portrétu. V roce 2007 a 2009 byla oceněna v soutěi Czech press photo.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.