Martin Burian

*nehodící se, škrtněte!

Jak víte, novým prezidentem Rakouska se stal Alexander van der Bellen* – Norbert Hofer*. (Vzhledem k uzávěrce Listů jsem byl donucen vyřešit tento technicko-politický problém poněkud netradičním způsobem. Není možné psát o Rakousku a hlavnímu politickému tématu se vyhnout. Amerikanisté to tentokrát mají s uzávěrkou Listů snadnější. Při příležitosti zvolení pana Trumpa bych navrhoval aktualizovat jedno české pořekadlo: Čím hlasitěji se do lesa huláká, tím volebních hlasů přibývá!) Skončil téměř roční volební boj, mimochodem nejdelší v dějinách Rakouska. Několik týdnů před 4. prosincem si pravděpodobně mohli statistici a prognostici vzít volno a odjet někam na dovolenou. Nikdo si výsledek netroufal předpovídat, dle výzkumů byl odstup obou kandidátů zcela minimální. Meteorologové jsou na tom podobně. Vzhledem k rychlé proměnlivosti počasí a ještě navíc stále více lokálně podmíněným změnám to také nemají jednoduché. V čerstvé paměti mám jednoho rakouského televizního moderátora, který před několika lety hleděl asi tři vteřiny bezmocně do kamery a pak suše prohlásil: Těžko něco předpovídat. Zřejmě tedy v těchto odvětvích ubude pracovních míst.

Oba rakouští kandidáti na místo prezidenta nemohli být rozdílnější. V hlavách mnoha Rakušanů bude určitě po volbách znít věta: Ty nejsi můj prezident! Troufám si tvrdit, že bývalému prezidentovi socialistovi Heinzi Fischerovi se podařilo většinu národa přesvědčit, že jejich prezidentem je. I jako hlava státu bydlel v privátním bytě a do práce často docházel pěšky. Po první šestileté periodě opět kandidoval a byl téměř 80 procenty voličů ve funkci potvrzen. I v dlouholeté funkci prezidenta rakouského parlamentu se projevoval rozvážně a nadstranicky. V roce 1995 vystoupil stejně jako mnoho rakouských spoluobčanů z katolické církve. Pravděpodobně posledním důvodem k tomuto kroku byly sexuální aféry v církvi a hlavně neochota tyto zločiny odhalovat a případné viníky trestat. Podporoval a podporuje zrovnoprávnění homosexuálních párů včetně práva adoptovat děti. Jeho někdy až majestátní projevy s úspěchem parodovalo německo-rakouské duo Stermann a Griessemann. Oblíbená, poněkud drsná dvojice, vystupující pravidelně mimo jiné i ve veřejnoprávní televizi ORF, manžele Fischerovy opravdu nešetřila. Heinz Fischer potvrdil svoji velikost a smysl pro humor a v úvodu jednoho jejich pořadu osobně vystoupil. Jestli podobnou pozici získá vítěz letošních prezidentských voleb, je otázkou.

Alexander van der Bellen působí klidným a rozvážným dojmem, protivníci se snaží naznačit, že je to unavený starý muž. Pamatuji si však, že první politik strany Zelených, kterého si moji bývalí kolegové kovodělníci všimli a akceptovali, byl Alexander van der Bellen.

Cílem případného prezidenta Hofera by nepochybně bylo mocenské posílení strany Svobodných a prosazení jejího šéfa H. C. Stracheho do funkce rakouského kancléře. Na mezinárodní úrovni již minimálně dva spojence našel. V Praze navštívil Miloše Zemana, se kterým se v otázce utečenců shodují. Václav Klaus Norberta Hofera osobní návštěvou v předvolebním Rakousku oficiálně podpořil.

Bože, žehnej Rakousku! Parafráze na americký slogan Bože, žehnej Americe! je v tomto případě zcela na místě. Kandidát rakouských Svobodných se totiž boží pomoci na volebních plakátech dovolává, což antiklerikální tradici této strany neodpovídá. Norbert Hofer je profesionálně připravený řečník, jeho nepřátelé by ho mohli označit za skvěle vyučeného manipulátora. Šest let pracoval jako trenér komunikace a chování. Ovládá mimo jiné i takzvanou NLP metodu. Neurolingvistické programování je metoda původně určená pro terapeutické účely. Lze ji využít, chcete-li zneužít, i v reklamě, sportu a politice. Tuto profesní epizodu ve svém aktuálním životopise na svých oficiálních stránkách Norbert Hofer neuvedl.

Alexander van der Bellen označil vítězství Donalda Trumpa takto: „Cynismus historie! Vítězství úspěšného multimilionáře, který (údajně – dodávám já) chrání zájmy sociálně slabých.“ Podobnou strategii používají Svobodní úspěšně již roky. Je to strana etablovaná, její členové seděli či sedí v zemských či rakouských vládách a v obecních zastupitelstvích. Přesto se tradičně mnozí čelní představitelé strany Svobodných stavějí do pozice Robina Hooda, tváří se, že s establishmentem nemají nic společného. I bývalý korutanský hejtman, v roce 2008 zesnulý J. Haider, tuto roli úspěšně hrál. Chránil, jak se říká v Rakousku, takzvaného malého muže. Je tím myšlen prostý, samozřejmě pilně pracující rakouský občan.

Pokud si dobře pamatuji, nazval před mnoha lety Ludvík Vaculík polovičatou československou perestrojku takto: Nové prdy ze starých prdelí. Možná by šlo tuto údernou větu aktuálně přetvořit na: Staré prdy z nových prdelí. Populistické sliby nemožného, já tě ochráním, drahý spoluobčane, nic se neboj, když mne zvolíš, povede se ti dobře. Slibování modrého z nebe už tu tolikrát bylo a očividně tato metoda funguje stále. Jak ovšem výsledek hlasování ovlivní další rakouskou politiku, je těžko odhadnutelné.

Pozn. red. po uzávěrce:

V opakovaném 2. kole prezidentských voleb 4. 12. zvítězil Alexander van der Bellen.

Martin Burian (1960) je výtvarník, od roku 2015 spoluvydavatel Listů. Žije v Rakousku.

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Martin Burian

*nehodící se, škrtněte!

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu