Dušan Havlíček

Ve Švýcarsku ženy vládnou

Čítám Listy zpravidla pozorně stránku po stránce, i když občas jen tak listuji, abych se na poslední stránky dostal ještě předtím, než se ve schránce objeví číslo následující. A tak se stalo, že jsem až nedávno pod stručnými texty na straně 108 čtvrtého letošního čísla zahlédl malý kvíz Jana Beníka pro obdivovatele a propagátory následování švýcarské přímé demokracie s jejími referendy: Jedinou otázkou bude, kdy získaly švýcarské ženy na celostátní úrovni volební právo: a) v r. 1871 b) v r. 1921 c) v r. 1971. Tipl prý by si, že několik obdivovatelů ubude, až si „vyguglují“ správnou odpověď. Neguglujte, ztráta času. Ten poslední termín je správný. Jenže...

Upozornil jsem v Listech již nejednou, že Švýcaři hlasují o všem možném i nemožném. Platí to už od pradávna, tedy přesněji řečeno 168 let od roku, kdy byla lidovým hlasováním (jak jinak) přijata první ústava Švýcarského spříseženstva. Upozorňuji, že švýcarská federální ústava zná v podstatě dva typy referenda: povinné a fakultativní. Povinnému referendu – na úrovni federální i kantonální – podléhá každá změna ústavy. Vláda musí povinně předložit k lidovému hlasování každý zákon, který se tak či onak ústavy dotýká. Doplňků a změn byl za ta léta bezpočet. Jedním z nich byl i vládní návrh na zavedení volebního práva žen, pro který se v únoru 1971 vyslovily dvě třetiny hlasujících (mužů). Od té doby mohou ženy hlasovat na federální úrovni stejně jako muži.

A mohou být také voleny Ale na to, aby byla první žena zvolena do federální vlády, si musely počkat ještě 13 let až do roku 1984, když z vlády odstoupil jeden ministr ze zdravotních důvodů. Pro lepší pochopení musím zopakovat, co už jsem jednou napsal: S odstupujícím ministrem odstupuje ve Švýcarsku celá jedna sedmina vlády: vláda má sedm členů, nic víc a nic míň. Úsporné kolegium spravuje společně veškeré státní záležitosti Švýcarské konfederace. Každý ministr má na starosti jeden departement, jakési superministerstvo s řadou federálních úřadů. Ministři spolkové federální vlády jsou voleni jednou za čtyři roky na společném zasedání obou komor parlamentu. Vhodnější by bylo říci, že jsou ve svém úřadě potvrzováni, neboť – co paměť sahá – se nestalo, aby dosavadní ministr nebyl zvolen na nové období. Vrchol úspornosti: jeden z členů vlády vykonává kromě svého ministerského úřadu zároveň i úřad prezidenta. Do prezidentské funkce je zvolen oběma komorami parlamentu, ovšem pouze na dobu jednoho roku a nikdy ne dva roky za sebou. (Připomínám, že hovoříme o federální úrovni. V kantonech, které mají ve švýcarském správním systému své vlastní ústavy s výraznými pravomocemi, získávaly ženy volební právo někdy i dříve. V devíti významných kantonech, jako jsou například Curych, Ženeva, oba kantony Basilejské, Vaud, Neuchâtel, se tak stalo již mezi lety 1959 a 1970.)

S Elisabeth Koppovou, první ženou, která byla tehdy zvolena do vlády, to nedopadlo nejlépe. V prosinci 1988 propukl mimořádný skandál, když vyšlo najevo, že přeposlala svému manželovi důvěrné informace o problémech jedné z jeho firem; a paní ministryně musela v lednu 1989 podat demisi.

Od té doby byla ve federální vládě přinejmenším vždy jedna žena. Jejich počet se zdvojnásobil v roce 1999 a ztrojnásobil od ledna 2008. Po určitou dobu pak – od září 2010 do konce roku 2011 – byly v sedmičlenné vládě 4 ženy a muži se ocitli v menšině. Ve vládě od počátku letošního roku působí dvě ženy: Doris Leuthardová zvolená v roce 2006 a Simonetta Sommarugová zvolená v roce 2010.

Ze sedmi žen, které působily ve Švýcarsku ve vládním křesle, jich několik zastávalo po dobu jednoho roku i funkci prezidentskou. Jako první to byla v roce 1999 Ruth Dreifussová a následně pak Micheline Calmy-Reyová v letech 2007 a 2011 a v roce 2012 Eveline Widmer-Schlumpfová.

Takže shrnuto: Od chvíle, kdy Švýcarky získaly volební právo a právo být voleny na celostátní úrovni, jsou ve švýcarské federální vládě vždy zastoupeny a už několikrát jí předsedaly jako prezidentky. Jejich poměrný podíl činil minimálně 29 procent, jak tomu je ve vládě od roku 2016, ale převážně byl vyšší, 47 a určitou dobu dokonce 57 procent. Nejde však jen o čísla. Ve veřejném mínění má jejich politická činnost zpravidla velmi pozitivní odezvu.

V historii českých států od roku 1920, kdy byla v ústavě Československé republiky uzákoněna rovnoprávnost mužů a žen, vykonávali funkci předsedy vlády až do současnosti vždy muži. Jen několik příkladů z posledních let. V druhé vládě Mirka Topolánka s dvaceti ministerskými místy působilo 5 žen, avšak nikoliv po celou dobu vlády. Ve vládě Petra Nečase s 18 ministerstvy byly 3 ženy, ale také jen částečně. V současné vládě Bohuslava Sobotky se 17 členy spravují ženy tři ministerstva, což představuje 17,6 procenta oproti 82,4 procenta mužů.

Tipl bych si, že po těchto věcných informacích několik obdivovatelů a propagátorů následování švýcarské přímé demokracie s jejími referendy výrazně přibude.

Dušan Havlíček, Plan-les-Ouates, Švýcarsko

Obsah Listů 6/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Dušan Havlíček

Ve Švýcarsku ženy vládnou

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu