Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 5 > Alena Zemnčíková: Hutkovy fejetony dnes

Alena Zemnčíková

Hutkovy fejetony dnes

Díky hledání textů, kterými bychom v rozhlase připomněli výročí Charty 77, začetla jsem se do sebraných fejetonů Jaroslava Hutky. (J. Hutka: Fejetony, Galén, Praha 2009) Vzpomněla jsem si přitom, jak jsme se přeli o Hutku a Kryla, kamarádi o pár let starší byli Krylem uhranuti, my, v prvních letech normalizace na gymnáziu, jsme milovali prostšího, nepatetického hipíka a zvěstovatele úzkosti mezi řádky. Knížka je skoro román. Jak se po řádcích fejetonů suneme časem, vyvstává před námi příběh exulanta a jeho návratu a obnoveného pobytu ve vlasti až do roku 2008, kdy přečteme datum posledního fejetonu. Nálada se pomalu mění – napřed se Hutkovi v Holandsku líbí všechno, okna bez záclon, jakási titěrnost země, složené jakoby z jednotlivých soukromých svobod. Později nastupuje údiv nad všeobecnou netečností, autor je konfrontován s tím, co od něj Západ jako od politického azylanta čeká, jdou mu na nervy exulantská nakladatelství a periodika včetně Svobodné Evropy, nechce být škatulkován a říkat poslušně, co se od něj čeká. Fejetony z 80. let jsou už docela depresivní, mnohé nejsou o ničem kromě pocitu cizoty a beznaděje. Pak přijde Listopad a Hutka se vrací, doslova horempádem, s nadšením. V tu chvíli si vzpomenu, jak jsem uviděla v listopadu 89 v televizi dürerovskou hlavu a nemohla uvěřit, že je to on – ale kdo jiný by mohl takhle vypadat? A zase postupně zjišťuje, že mu těch deset let v exilu doma zoufale chybí, že všichni jsou nějak moc na peníze, svobodná země začíná mít své privátní a privatizační zájmy a starosti a ani odbojové hrdinství není pravé.

Přichází reflexe vlastní zapomenutosti, narodí se děti, ubývá vystoupení, přibývá zklamání. Tenkrát, když Hutka ty lyricko-kritické fejetony publikoval, budil podezření, že jsou výrazem jeho neúspěchu. Dnes je čtu klidně, jako pouhou literaturu, která postupnými kroky ohledává, čeho je ten neúspěch výrazem v osobnosti i společnosti. Zajímavé čtení.

Alena Zemančíková

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.