Jaroslav Šedivý

Stalinův krok k restauraci impéria

Rychlý spád událostí po Mnichovu 1938, zejména okupace Československa v březnu 1939, moskevské vedení vyburcoval. V té chvíli už v Moskvě uvažovali o jiné politice ve východní Evropě. Výsledkem nového zhodnocení geopolitické situace západně od sovětských hranic bylo sjednání smlouvy o neútočení s Německem. Německo-sovětský pakt o neútočení podepsali 23. srpna 1939 v Berlíně německý ministr zahraničí Ribbentrop a jeho sovětský kolega Molotov. Byl ratifikován 31. srpna a vložen do něj Dodatečný tajný protokol o rozdělení sfér vlivu mezi oběma státy.

Dlouhá léta, až do roku 1989, sovětská strana popírala existenci tohoto tajného protokolu, nicméně v praxi z let 1939 a 1940 se jím řídila. V článku 1 tohoto protokolu bylo zformulováno rozdělení sfér vlivu obou mocností tak, že v baltickém prostoru část Litvy připadla Německu, Sovětskému svazu pak Finsko, Estonsko, Lotyšsko a část Rumunska. Kritický byl však článek 2, týkající se Polska, kde hranicí obou sfér vlivu byla stanovena linie podél řek Narev, Visla a San. Za pár dní byl tento článek použit. Německá armáda napadla 1. září 1939 Polsko. Západní politika usmiřování skončila krachem. Sovětská vláda uplatnila tajný dodatečný protokol k německo-sovětskému paktu o neútočení a dne 17. září 1939 zahájila okupaci Polska z východu. A k tomu vrchní velitelství Wehrmachtu a Rudé armády podepsaly Protokol o demarkační linii mezi oběma armádami v Polsku, která šla právě podél toku zmíněných řek. 31. října 1939 během zasedání Nejvyššího Sovětu SSSR V. M. Molotov, tenkrát ministr, respektive komisař zahraničí, prohlásil: „Hadrový stát Polsko, tenhle bastard Versailleské smlouvy, přestal existovat.“ V listopadu 1939 Moskva napadla vojensky Finsko a válka trvala až do 12. března 1940, Finové se ubránili, ale sovětská hranice byla posunuta na finské území sto padesát kilometrů severně od Leningradu. 5. a 6. srpna 1940 připojila Moskva k SSSR jako svazové republiky Litvu, Lotyšsko a Estonsko.

Jenom strohý dovětek – ruský prezident Putin v debatě s historiky v Kremlu 6. listopadu 2014 prohlásil, že na paktu Ribbentrop-Molotov nebylo nic špatného, Rusko se jím snažilo získat čas na modernizaci své armády a jejího technického vybavení.

Na konferenci tří státníků v Jaltě v únoru 1945 Stalin dosáhl toho, že mu Roosevelt a Churchill tuto proměnu sovětského území schválili. Ruská historička Natalija Naročnickaja, přítelkyně Putina, k tomu ve své knize Rusko a jeho místo ve světě napsala: „Západ nenávidí Stalina proto, že obnovil území historického Ruska, nenávidí ho za Jaltu a Postupim, to jest, že se Rusku vrátilo to, co kdysi získal Petr Veliký, tedy Pobaltí, jež se stalo součástí historického Ruska.“ (České vydání v roce 2006, strana 39) A Moskva pochopitelně nemá ráda Gorbačeva, že rozpad tohoto historického Ruska připustil.

Použit též text z autorovy knihy Osudné spojenectví. Praha a Moskva, 1920–1948.

Jaroslav Šedivý

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Jaroslav Šedivý

Stalinův krok k restauraci impéria

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu