Antonín Rašek

Trestání nevinných a netrestání vinných

Data o Češích v Panamě budou asi k ničemu, míní expert na daňové úniky, tak zněl titulek Práva. Nic nového pod sluncem. Podobných zklamaných nadějí našeho boje s korupcí bylo neúrekom, jak jsme si osvojili ze slovenštiny. Dvě stovky bohatých, namočených v kauze Panama Papers, mohou klidně spát. Možná i spaly.

V roce 1956 se Jan Werich pod jistým tlakem rozhodl uvést v Divadle satiry krotkou satiru tureckého básníka Nazima Hikmeta Byl Filípek, nebo nebyl? Nesměl by to být Werich s Miroslavem Horníčkem a Milošem Kopeckým, aby se hra z překladu Jiřího Taufra nevymkla a nevyklubalo se z ní cosi, z čeho ti nahoře neměli radost. Nejbouřlivěji diváci přijali scénu, v níž se vězeň ptá spoluvězně: – Za co jsi tady? – Za nic! – A kolik jsi dostal? – Pět let! – To buď rád, dřív se za to dávalo patnáct!

Na Silvestra roku 1989 byl nový ministr obrany generál Miroslav Vacek asi v nejsložitější situaci své čtyřicetileté vojenské kariéry. Právě tři dny zvolený prezident Václav Havel ho požádal, aby vojáci zasáhli proti stovkám a možná tisícovkám slavících i bouřících se amnestovaných vězňů. A protože to nešlo jinak, paradoxně byli vojáci nasazeni s využitím směrnic minulého režimu. Na transportérech měli pro jistotu vyvěšeny k odlišení od vojáků sovětských československé vlajky, jistý znak sametové revoluce. V jedné vsi na Kladensku si to vysvětlili jinak a z hospody v nočních hodinách odcházející silvestrovsky rozjaření hosté skandovali: Ať žije Miloš Jakeš! Jeho akceschopnost zřejmě přecenili. A v krátké době podstatná část amnestovaných byla opět „v lochu“. Ale bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ to nejspíš povzbudilo, když se dožívá tak úctyhodného věku.

Po více než dvou desítkách let jsme tu měli rozsáhlou amnestii novou. Tentokrát z dílny dosluhujícího prezidenta Václava Klause. Zatímco kdysi ji Havel vyhlásil v dobré víře, že někdo mohl být minulým režimem potrestán nespravedlivě, teď nejspíš převládla obava, že by ještě někdo mohl být potrestán spravedlivě. Věznice se vyprázdnily, některé i rušily, ale teď už jsou zase plné, z poloviny těch, kdo byli amnestováni. Ostatně recidivisté zaplňují naše věznice ze sedmdesáti procent. Některým slouží jako poměrně slušné ubytovny. Takže se ty staré věznice obnovují a budou se budovat i nové. A to má ministr spravedlnosti štěstí, že velké kauzy jako Rath, Nečasová, zpravodajci, Rittig, Krejčíř a mnohé další dopadají tak, jak dopadají nebo dopadly. Nemluvě o OKD, Moravia Energy, MUS, Unipetrolu, Key Investments, o stíhačkách gripen, biolihu... Takže nejhůř je na tom Marek Dalík. I když zlí jazykové tvrdí, že bručet by měl někdo jiný.

Abychom neskončili tak pesimisticky, ještě jeden vězeňský: Dva vězni v cele. Jeden stále chodí. A druhý mu říká: Myslíš si, že když chodíš, tak nesedíš?

Antonín Rašek

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Trestání nevinných a netrestání vinných

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu