Album

David Voda

Nečekané, nevyhnutelné, jako pírko

Peter-Andreas Hassiepen, návrh obálky, Hanser Verlag, Mnichov 2015.

V posledním románu Milana Kundery Oslava bezvýznamnosti pulsuje drobná (v rámci díla nepříliš významná), o to však pozoruhodnější kapitolka Konec jednoho snu. Hrdina Charles, jenž v předchozích odstavcích na konci koktejlparty lapal padající bílé pírko a snil o andělu, je v ní geniálně střídán obrazem dvaceti soudruhů sesedlých u stolu se Stalinem, kterak se sevřenými hrdly hledí vzhůru (k neexistujícímu pírku); „jsou tím zmatenější a nervóznější, čím více je děsí nenalézání ničeho ve vzduchu (jako je např. nepřítel, kterého lze zabít), ani mezi nimi (jako je past, kterou lze zneškodnit za pomoci tajné policie), ale přitom trvá někde nad nimi jako neviditelná, netělesná, nevysvětlitelná, nedosažitelná, nepotrestatelná, zlá, mysteriózní hrozba.“

Snad se tu spisovatel neznatelně, mimochodem, lehce jako pírko vrací k denunciační kampani časopisu Respekt a ÚSTRu z roku 2008? „Nedostal jsem nic ani od Respektu, ani od toho ústavu. Padlo to na mne z nebe.“ (Milan Kundera pro ČTK, 15. 10. 2008)

„Když se všichni vrátili na své místo, řekl Stalin: Tomu se říká konec jednoho snu. Všechny sny jednou končí. To je nečekané stejně jako nevyhnutelné. Copak to nevíte, vy ignoranti?“

Citace z německého překladu Uli Aumüllerové přeložili David Voda a Lukáš Motyčka.

David Voda

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.

David Voda

Nečekané, nevyhnutelné, jako pírko

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu