Jazyk
Milovníkům jazykových i jiných absurdit, běně se po informačním velkém třesku objevujících v dnešním světě, nelze nedoporučit internetový pořad, na něj jsem náhodou narazil při kadodenním povinném přísunu kvant informací z internetu. Pořad s názvem Pořad a podtitulem Luďka Staňka u od 3. prosince 2015 kadý týden pouští do éteru novou snůšku televizní kritiky. Po úvodních slovech, obvykle velmi absurdních (Vítejte u dalšího dílu pořadu Pořad, který je o tom, e se já dívám v televizi na kadou blbost, aby vy u jste nemuseli.) následují kritické poznámky k současným televizním pořadům, od těch zpravodajských a po ty o vaření. Především se Luděk Staněk snaí poukazovat na absurdity, které se v televizi objevují. Některé z autorem nalezených floskulí opravdu stojí za to.
Vlastně to je věc logická. Pokus o aplikaci tzv. narrowcastingu v českých televizích zdá se nevyšel. Postupné rozptýlení pozornosti diváků Primy do celkem šesti kanálů znamená zšestinásobení počtu slov a vět, které proudí digitálním či internetovým vysíláním a hledají si své cílové obecenstvo. Primu uvádím samozřejmě jako příklad, neboť víme, e se všechny tři největší české televizní společnosti, především však ty dvě komerční, v počtu dceřiných kanálů předhánějí. Z pohledu recipienta je tedy věc vlastně v pořádku, poněvad cílem má být větší výběr. Očekávatelný problém se ale ocitá na straně odesílatele: nedostatek materiálu, a to i jazykového. Na rovině televizního programu se tento nedostatek často projeví vysíláním repríz všeho moného, na rovině jazykové se zase opakují stejné nicneříkající floskule, pokud mono víceslovné (více slov, více času).
Jak kupříkladu upozorňuje autor Pořadu, co by to bylo za týden, kdybychom nevyhlašovali alespoň něco' roku. Vedle soutěí krásy a mnoha soutěí a anket televizních, diváckých či literárních toti v programech často naráíme na fotbalisty, atlety, pojišťovny, vědce roku apod. Kadá taková kategorie dnes musí vyplnit (zabít?) nejméně hodinu času, aby byl jeden z kanálů v tzv. hlavním vysílacím čase vytíen nějakou show. Moderátoři dostávají úkol vskutku nelehký: mluvit, říkat cokoli. A často se jim to opravdu nedaří. Letošní Zlatá hokejka se blýskala větami typu Ti z vás, kteří viděli všechny zápasy, si vychutnali tu pořádnou porci a dávku hokejové nadílky.
Patří takové výpovědi ještě do slovníku floskulí, nebo u se ani o floskuli nejedná? Z televize se stává jazykový flašinet. Proklepl jsem si psaná média a našel nadílky různých druhů a ánrů: od očekávatelných vánočních, mikulášských nebo sněhových přes hudební a po veganské. Zajímavá analogie sněhové nadílky se objevila v roce 2012 v časopise Lidé a země: Obyvatele Quita, leícího pod aktivní sopkou, se potýkali s nadílkou popela. Faktografické články a dokumentární pořady dnes bohuel také trpí kvantitativní nemocí, musejí zaplnit mnoho programů mnoha samostatných kanálů. Moná by nebylo od věci nechat krásné přírodní a vesmírné scenérie bez komentáře, protoe vyplnění ticha řečmi typu příroda a lidé zde vytvořili kaleidoskop přírodních scenérií (Barrandov Plus, 17. září) mi připomíná způsob mého spoluáka, který ve své diplomové práci vyplňoval prostředky odstavců náhodnými slovy jako brambor ryba sova lopata, místy vulgárními, a bez větších problémů práci obhájil. Lidé se nad obsahem nepozastaví – jedním uchem tam, druhým ven.
Opět také nacházíme nejrůznější bizarní kaleidoskopy, například ve sportovní rubrice: Kaleidoskop výsledků najdete na 18. straně. (Deníky Bohemia, 25. března 2014) Nejzajímavější je pak asi následující příklad: Při tomto tempu by frekvence výměny ministrů zdravotnictví brzy přesáhla kaleidoskop změn obsahu autolékárniček. A to u je co říci. (Zdravotnické noviny, č. 7/2011) To u je opravdu co říci.
Ve většině případů významy vícevýznamových slov z nutnosti pojmenovat nové jevy nově vznikají, my jsme však svědky jevu neobvyklého, opačného: Bude-li se rozšiřovat kaleidoskop televizních kanálů, a dočkáme-li se tedy mimořádných porcí jazykově przněné nadílky, vícevýznamové slovo kanál opět začne mít jen jeden jediný význam.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.