Dvouměsíčník pro kulturu a dialog

Tiráž a kontakty     Předplatné



Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 5 > Viktor Tichák: Víc pořadů víc ví?

Jazyk

Viktor Tichák

Víc pořadů víc ví?

Milovníkům jazykových i jiných absurdit, běžně se po informačním velkém třesku objevujících v dnešním světě, nelze nedoporučit internetový pořad, na nějž jsem náhodou narazil při každodenním povinném přísunu kvant informací z internetu. Pořad s názvem Pořad a podtitulem Luďka Staňka už od 3. prosince 2015 každý týden pouští do éteru novou snůšku televizní kritiky. Po úvodních slovech, obvykle velmi absurdních („Vítejte u dalšího dílu pořadu Pořad, který je o tom, že se já dívám v televizi na každou blbost, aby vy už jste nemuseli.“) následují kritické poznámky k současným televizním pořadům, od těch zpravodajských až po ty o vaření. Především se Luděk Staněk snaží poukazovat na absurdity, které se v televizi objevují. Některé z autorem nalezených floskulí opravdu stojí za to.

Vlastně to je věc logická. Pokus o aplikaci tzv. narrowcastingu v českých televizích zdá se nevyšel. Postupné rozptýlení pozornosti diváků Primy do celkem šesti kanálů znamená zšestinásobení počtu slov a vět, které proudí digitálním či internetovým vysíláním a hledají si své cílové obecenstvo. Primu uvádím samozřejmě jako příklad, neboť víme, že se všechny tři největší české televizní společnosti, především však ty dvě komerční, v počtu dceřiných kanálů předhánějí. Z pohledu recipienta je tedy věc vlastně v pořádku, poněvadž cílem má být větší výběr. Očekávatelný problém se ale ocitá na straně odesílatele: nedostatek materiálu, a to i jazykového. Na rovině televizního programu se tento nedostatek často projeví vysíláním repríz všeho možného, na rovině jazykové se zase opakují stejné nicneříkající floskule, pokud možno víceslovné (více slov, více času).

Jak kupříkladu upozorňuje autor Pořadu, „co by to bylo za týden, kdybychom nevyhlašovali alespoň ‚něco' roku“. Vedle soutěží krásy a mnoha soutěží a anket televizních, diváckých či literárních totiž v programech často narážíme na fotbalisty, atlety, pojišťovny, vědce roku apod. Každá taková kategorie dnes musí vyplnit (zabít?) nejméně hodinu času, aby byl jeden z kanálů v tzv. hlavním vysílacím čase vytížen nějakou show. Moderátoři dostávají úkol vskutku nelehký: mluvit, říkat cokoli. A často se jim to opravdu nedaří. Letošní „Zlatá hokejka“ se blýskala větami typu „Ti z vás, kteří viděli všechny zápasy, si vychutnali tu pořádnou porci a dávku hokejové nadílky.“

Patří takové výpovědi ještě do slovníku floskulí, nebo už se ani o floskuli nejedná? Z televize se stává jazykový flašinet. Proklepl jsem si psaná média a našel nadílky různých druhů a žánrů: od očekávatelných vánočních, mikulášských nebo sněhových přes hudební až po veganské. Zajímavá analogie sněhové nadílky se objevila v roce 2012 v časopise Lidé a země: Obyvatele Quita, ležícího pod aktivní sopkou, se potýkali s nadílkou popela. Faktografické články a dokumentární pořady dnes bohužel také trpí kvantitativní nemocí, musejí zaplnit mnoho programů mnoha samostatných kanálů. Možná by nebylo od věci nechat krásné přírodní a vesmírné scenérie bez komentáře, protože vyplnění ticha řečmi typu „příroda a lidé zde vytvořili kaleidoskop přírodních scenérií“ (Barrandov Plus, 17. září) mi připomíná způsob mého spolužáka, který ve své diplomové práci vyplňoval prostředky odstavců náhodnými slovy jako „brambor ryba sova lopata“, místy vulgárními, a bez větších problémů práci obhájil. Lidé se nad obsahem nepozastaví – jedním uchem tam, druhým ven.

Opět také nacházíme nejrůznější bizarní kaleidoskopy, například ve sportovní rubrice: „Kaleidoskop výsledků najdete na 18. straně.“ (Deníky Bohemia, 25. března 2014) Nejzajímavější je pak asi následující příklad: „Při tomto tempu by frekvence výměny ministrů zdravotnictví brzy přesáhla kaleidoskop změn obsahu autolékárniček. A to už je co říci.“ (Zdravotnické noviny, č. 7/2011) To už je opravdu co říci.

Ve většině případů významy vícevýznamových slov z nutnosti pojmenovat nové jevy nově vznikají, my jsme však svědky jevu neobvyklého, opačného: Bude-li se rozšiřovat kaleidoskop televizních kanálů, a dočkáme-li se tedy mimořádných porcí jazykově przněné nadílky, vícevýznamové slovo „kanál“ opět začne mít jen jeden jediný význam.

Viktor Tichák

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů


Knihovna Listů

Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour

Jan Novotný:
Mizol a ti druzí

Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem

Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát

Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse

Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříšeného Ducha

Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze Ženevy

Jiří Weil:
Štrasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?

další knihy

Cena Pelikán

Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.

Předplatné

Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!

Fejetony

Juraj Buzalka

Vlasta Chramostová

Václav Jamek

Ondřej Vaculík

Alena Wagnerová

Jan Novotný

Tomáš horvath

Tomáš Tichák

Všichni autoři

Sledujte novinky


RSS kanál.

Přidej na Seznam

Add to Google

Co je to RSS?

Mapa webu

Mapa webu - přehled článků a struktury webu.



Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.

Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu

Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.