Trojice praských polonistek M. Benešová, R. Rusin Dybalska a L. Zakopalová patří mezi nejaktivnější šiřitelky povědomí o současné polské literatuře v českém prostředí. Důleitý je i svazek Fenomén: Polská literární reportá, který společně sestavily a který letos vydalo nakladatelství Karolinum. Je dobrou základní příručkou pro výuku o polské literární reportái na literárních nebo urnalistických oborech našich vysokých škol. Říká, čím se literární reportá liší od reportáe publicistické nebo investigativní: Autor literární reportáe píše po vzoru krásné literatury, ovšem s tím, e pracuje nikoli s fiktivním materiálem, ale s fakty. Popisuje prostředí, ve kterém dnes polské literární reportáe vznikají, a zmiňuje hlavní vydavatelství, média i jména – své stručné charakteristiky má v knize reportérská příloha Duży format deníku Gazeta Wyborcza i reportéři týdeníku Polityka, jen ve zmínkách zůstává přítomen krakovský Tygodnik Powszechny. Potkáme se s vydavatelstvím Czarne a jeho proslulou edicí Reportá, i varšavským vzdělávacím Institutem reportáe a reportérskou kavárnou a knihkupectvím Wrzenie Świata.
Upozorňuje na české představitele svébytného urnalisticko-uměleckého ánru, a udomácňuje ho tak jako moný vyjadřovací nástroj i českých autorů. Svou zmínku má Petra Procházková se svými reportáemi z Kavkazu i Egon Erwin Kisch, který je opakovaně označen za moderního zakladatele literární reportáe, ale nikde není jeho přínos pojednán souhrnně. Připomenuty jsou i starší české překlady Ryszarda Kapuścińského nebo Hanny Krallové.
V první kapitole jde o literárně-historický popis geneze polské reportáe ve zmínce od počátku devatenáctého století, ovšem s důrazem na reportáe, reportéry a reportérky v krátkém dvacátém století. Druhá kapitola je pokusem o základní literárně teoretický popis reportáe. Patří sem mj. kapitola R. R. Dybalské, která je více méně literárně teoretickým rozborem částí vybraných reportáních textů. Závěrečná, třetí část pak sestává z šestice stručných rozhovorů se známými polskými reportéry. Asi nejlepší je ten s Pawłem Smoleńským, autorem přeloeným u i do češtiny, který představuje nejen faktografické informace o literární reportái, ale i způsob přemýšlení dotazovaného.
Slabostí knihy, která je v češtině prvním vhledem do obsáhlé a populární části polského literárního provozu, je časté opakování stejných informací v textech různých autorů. Přehlednosti vyprávění by tak jistě prospěla výrazně důslednější redaktorská práce.
Michala Benešová, Renata Rusin Dybalska, Lucie Zakopalová a kol.: Fenomén: Polská literární reportá, Karolinum, Praha 2016, 202 s.
Tematický blok věnovaný polské literární reportái podpořil Polský institut v Praze.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.