Petr Kadlec

Romské osady na Slovensku

Je vám téma sociálního dokumentu, konkrétně sociálního vyloučení, jež se bohužel Romů často dotýká, blízké?

Fotografování Romů se věnuji dlouhodobě, poprvé jsem je byl fotografovat na východním Slovensku někdy v roce 2001, z čehož plyne, že je mi toto téma blízké. K romské kultuře mě dávno před tím přivedla jejich hudba, kterou mám moc rád. A fotografování byl další logický krok.

Proč jste se vydal fotografovat na Slovensko?

Na Slovensku je přes sedm set romských osad. Když si uvědomím, že žijeme uprostřed Evropy, z mého pohledu ve velkém blahobytu, je až neuvěřitelné, že je možné, aby mezi námi bylo tolik bídy jako v těchto osadách. Je to téma, o kterém nikdo nechce moc mluvit, natož ho řešit. Doufám, že zveřejňováním fotografií ze života Romů přiblížím jejich život lidem, kteří mnohdy ani netuší, jak žijí. Nejenom jejich bídu a špatné životní podmínky, ale i radost ze života, kterou jsou schopni mít i v tak nuzných podmínkách. Na rozdíl od mnoha jiných lidí, kteří žijí v přebytku.

Spatřujete v situaci Romů v ČR a na Slovensku nějaké zásadní rozdíly? A fotografoval také v Rumunsku. Jaké rozdíly vidíte zde?

Xenofobie k Romům je v Čechách mnohem větší než na Slovensku. Několik let spolupracuji s Idou Kelarovou a dokumentuji její projekt spolupráce dětského sboru Čavorenge s Českou filharmonií. Ida pro tyto děti každé léto pořádá na Slovensku tábor s názvem Romanodrom, kde se učí nejenom zpívat, ale hlavně si uvědomovat, že mohou svůj život do značné míry zlepšit, pokud na sobě budou tvrdě pracovat. Již několik let za dětmi přijíždí část České filharmonie a týden spolu nacvičují romské písničky. Na konci týdne jsou uspořádány tři koncerty v lokalitách, kde Romové žijí. Letos byl tábor poprvé uspořádán v ČR, ve Šluknovském výběžku. Tolik nevraživosti vůči těm dětem, které na sobě tvrdě pracovaly a chtěly svým zpěvem lidem přinášet radost, jsem ještě nikde nezažil. Vlastně zažil. Při jejich loňském vystoupení ve Vsetíně.

V Rumunsku jsem sice Romy také fotografoval, ale byl jsem tam jenom deset dní, což je krátká doba k nějakým úsudkům.

Jakým tématům se ještě věnujete?

Loni a letos jsem dokumentoval celou sezónu České filharmonie. Nejen koncerty, ale hlavně dění v zákulisí. Teď z materiálu, který jsem za rok vytvořil, vybírám snímky pro knihu s pracovním názvem Příběhy České filharmonie ve 120. sezóně. Tak doufám, že vše dopadne dobře a kniha vyjde.

Kde všude jste vystavoval?

Přiznám se, že co se výstav týká, mám vůči svým projektům velký dluh. Většinou vystavuji v rámci projektů skupiny 28 mm, které jsem členem. Naposledy to byla putovní výstava s názvem Vesnice, která již „visela“ v Hlučíně, Českých Budějovicích, Brně a ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Letos na jaře jsem vystavoval velkoformátové fotografie Romů v Muzeu Bohuslava Martinů v Poličce.

-jej-

Petr Kadlec

Petr Kadlec (1959) je fotograf, který se zaměřuje na dokumentární fotografii a portrét. Je členem fotografické skupiny 28 mm. Narodil se v Praze, nyní žije v Černošicích. V současné době pracuje na dokumentu o České filharmonii.

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Petr Kadlec

Romské osady na Slovensku

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu