Je vám téma sociálního dokumentu, konkrétně sociálního vyloučení, je se bohuel Romů často dotýká, blízké?
Fotografování Romů se věnuji dlouhodobě, poprvé jsem je byl fotografovat na východním Slovensku někdy v roce 2001, z čeho plyne, e je mi toto téma blízké. K romské kultuře mě dávno před tím přivedla jejich hudba, kterou mám moc rád. A fotografování byl další logický krok.
Proč jste se vydal fotografovat na Slovensko?
Na Slovensku je přes sedm set romských osad. Kdy si uvědomím, e ijeme uprostřed Evropy, z mého pohledu ve velkém blahobytu, je a neuvěřitelné, e je moné, aby mezi námi bylo tolik bídy jako v těchto osadách. Je to téma, o kterém nikdo nechce moc mluvit, nato ho řešit. Doufám, e zveřejňováním fotografií ze ivota Romů přiblíím jejich ivot lidem, kteří mnohdy ani netuší, jak ijí. Nejenom jejich bídu a špatné ivotní podmínky, ale i radost ze ivota, kterou jsou schopni mít i v tak nuzných podmínkách. Na rozdíl od mnoha jiných lidí, kteří ijí v přebytku.
Spatřujete v situaci Romů v ČR a na Slovensku nějaké zásadní rozdíly? A fotografoval také v Rumunsku. Jaké rozdíly vidíte zde?
Xenofobie k Romům je v Čechách mnohem větší ne na Slovensku. Několik let spolupracuji s Idou Kelarovou a dokumentuji její projekt spolupráce dětského sboru Čavorenge s Českou filharmonií. Ida pro tyto děti kadé léto pořádá na Slovensku tábor s názvem Romanodrom, kde se učí nejenom zpívat, ale hlavně si uvědomovat, e mohou svůj ivot do značné míry zlepšit, pokud na sobě budou tvrdě pracovat. Ji několik let za dětmi přijídí část České filharmonie a týden spolu nacvičují romské písničky. Na konci týdne jsou uspořádány tři koncerty v lokalitách, kde Romové ijí. Letos byl tábor poprvé uspořádán v ČR, ve Šluknovském výběku. Tolik nevraivosti vůči těm dětem, které na sobě tvrdě pracovaly a chtěly svým zpěvem lidem přinášet radost, jsem ještě nikde nezail. Vlastně zail. Při jejich loňském vystoupení ve Vsetíně.
V Rumunsku jsem sice Romy také fotografoval, ale byl jsem tam jenom deset dní, co je krátká doba k nějakým úsudkům.
Jakým tématům se ještě věnujete?
Loni a letos jsem dokumentoval celou sezónu České filharmonie. Nejen koncerty, ale hlavně dění v zákulisí. Teď z materiálu, který jsem za rok vytvořil, vybírám snímky pro knihu s pracovním názvem Příběhy České filharmonie ve 120. sezóně. Tak doufám, e vše dopadne dobře a kniha vyjde.
Kde všude jste vystavoval?
Přiznám se, e co se výstav týká, mám vůči svým projektům velký dluh. Většinou vystavuji v rámci projektů skupiny 28 mm, které jsem členem. Naposledy to byla putovní výstava s názvem Vesnice, která ji visela v Hlučíně, Českých Budějovicích, Brně a ve Vlastivědném muzeu v Olomouci. Letos na jaře jsem vystavoval velkoformátové fotografie Romů v Muzeu Bohuslava Martinů v Poličce.
-jej-
Petr Kadlec (1959) je fotograf, který se zaměřuje na dokumentární fotografii a portrét. Je členem fotografické skupiny 28 mm. Narodil se v Praze, nyní ije v Černošicích. V současné době pracuje na dokumentu o České filharmonii.
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.