Alena Wagnerová

Moc peněz a naděje spásy

Pro středověkého člověka začínala lepší část života teprve po smrti. Jeho oči byly upřeny k nebi. Vyhlídka na vstup a věčné setrvání v království božím byla jeho nadějí a dávala mu sílu překonávat těžkosti a strázně existence pozemské. Onen návrat do ztraceného ráje bylo ovšem třeba si zasloužit oddanou vírou, dobrými skutky, ctnostným životem, pokorou a oběťmi. I křižáci vyjížděli na svá tažení v pevné víře, že si osvobozením svaté země zaslouží život věčný, a s tím přesvědčením zabíjeli, pálili a ničili všechno, co považovali za zlo. Nic jiného než oni nedělají ani dnes mladí islamističtí sebevrazi, kteří se odpálením výbušniny omotané kolem těla domnívají vystřelit se přímo do života věčného a zároveň se tím zasloužit o usmrcení co možná nejvyššího počtu nevěrců.

Vyhlídka na život věčný se ovšem ve středověku stala i předmětem výnosného obchodu. Lidé, kteří se obávali, že se pro své skutky sotva dostanou do nebe, rádi a hojně využívali možnosti vyplatit se ze svých hříchů zakoupením odpustků, s nimiž od města k městu putovali pověřenci církve svaté. A byla to právě kritika tohoto obchodu s lidskými hříchy, která se stala jedním ze stěžejních témat reformace.

Osvícenství a postupující proces sekularizace udělaly s představou o nadpozemském zakotvení člověka radikální konec. Život pozemský se stal konečným cílem a smyslem, člověk sám jeho strůjcem, transcendentála očekávání přenesena na zem. Nač čekat a chlácholit se vidinou království božího, jestliže je můžeme uskutečnit sami zde na zemi, začali se ptát lidé počínající moderny opojení možnostmi, které jim otevřela industrializace.

Ovšem první trhlinu ve víře v posmrtný život a nebe otevřené pro každého způsobil už Kalvín svým učením o dvojí predestinaci, podle níž jsou lidé už předem určeni buď k životu věčnému, nebo k zatracení. Ale protože lidé nemohou být úspěšní bez milosti boží, vytvořila se především v americkém kalvinismu představa, že výrazem božího vyvolení je hospodářský úspěch a neúspěch signalizuje člověkovo zatracení. Snaha o zisk a blahobyt se tím stala morální a záslužnou činností a jednou z hybných sil rozvíjejícího se kapitalismu. Boží milost jen nahradila neviditelná ruka trhu.

Kalvín by se nestačil divit a asi by se i zděsil, jakou transformaci a moc jeho učení o predestinaci v kapitalismu doznalo, kdyby si přečetl jen několik základních tezí neoliberální ekonomie. Protože jemu šlo o spásu nebo zatracení člověka a jeho vztah k Bohu, ne o bohatství a chudobu ve vztahu k majetku. I když učil, že všichni lidé nejsou určeni stejně, jedněm je přisouzen věčný život a druhým věčné zatracení, nemyslel tím v žádném případě třídění na bohaté vyvolené a chudé zatracené. Jenže kam s životem věčným, spasením a zatracením, když nebe bylo prohlášeno za prázdné a peníze se staly novým absolutnem sekularizovaného světa, mocí, k níž se všechno vztahuje?

Otázka je, jak dlouho vystačíme s tím denně ve vteřinových intervalech prohánět virtuální milionové sumy tisíci počítači a vidět v tom spásu pro člověka a svět.

Alena Wagnerová

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Alena Wagnerová

Moc peněz a naděje spásy

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu