Antonín Rašek

Za oponou brexitu a deglobalizace

O Angličanech se teď začalo mluvit zejména v souvislosti s tím, že z Britů byli ve srovnání se Skoty a Severními Iry častěji zastánci brexitu, tedy vystoupení z Evropské unie. A pokud by Skotsko a Severní Irsko trvaly na členství i za cenu osamostatnění, mohli by Angličané zůstat sami, leda by s Velšany vytvořili Malou Británii. Zadělali si tak na krizi, i když za ni svůj stav možná nepovažují.

A jakmile se jen trochu kolem přece jen nové a navíc nepříliš očekávané krize usadí prach, mělo by se stát pravidlem a povinností zamyslet se nad tím, nemá-li kromě zjevných a někdy povrchních důvodů také příčiny hlubší a obecnější. Aby se daly předvídat a vyloučit krize další. Tak je to i s brexitem.

Někteří komentátoři kromě často uváděné migrace a sebevědomí britských občanů vidí hlavní příčinu brexitu v konci procesu globalizace. Nahradí ji údajně lokalizace a regionalizace. Podle nich to větší část unijních politických elit buď nepochopila, nebo ignorovala.

Zatím převažují názory, že svět se ekonomicky, technologicky, komunikačně, demograficky a volným pohybem pracovních sil integruje i nadále. Prospívá to nadnárodním korporacím i státům. Návrat k posilování národní suverenity se považuje za iluzorní a neefektivní.

S myšlenkou deglobalizace jako důsledku ekonomické krize přišel filipínský sociolog a politik Walden Bello. Vysvětlil ji v jedenácti tezích v článku The Virtues of Deglobalization v Yes Magazinu už v září 2009.

Tento možný budoucí trend je nutné brát vážně. Už před lety bylo zřejmé, že se deglobalizace hlavním geopolitickým tématem stane. Jejím znakem obecně je snižování obratu zahraničního obchodu nebo jeho poměru k HDP. Do ekonomické krize byl růst objemu světového obchodu až dvojnásobkem růstu světového HDP. Poté poptávka zaostávala a zahraniční investice klesaly. Státy se začaly zadlužovat. Příjmy obyvatel v rozvinutých zemích klesly. Ekonomiky zaměřené na vývoz oslabovaly.

Aktérem rozvoje se staly rozvíjející se ekonomiky. Jejich zájem se stále víc orientoval na vnitřní trhy, udržitelný rozvoj a kvalitu života. Bylo otázkou, šlo-li jen o dočasný trend způsobený krizí. Stejně zůstává prozkoumat, zda příčinou deglobalizace není fakt, že sociální náklady začaly být vyšší než výnosy globalizace.

Wall Street Journal nedávno napsal, že dvě hlavní hnací síly globalizace, tj. růst mezinárodního obchodu a pohyb kapitálu, se dostávají do problémů. Narážejí zejména na omezování volného pohybu lidí, jemuž se státy brání. Je to spojeno s obavami ze ztráty národní identity a ohrožení bezpečnosti. Podle studie Mezinárodní organizace práce xenofobní názory ovlivňují společenské procesy výrazněji než problémy finanční.

Lidé jsou z globalizace zklamaní především proto, že v bohatých zemích k podstatnějšímu zvýšení životní úrovně většiny obyvatel nevedla. Svědčí o tom kniha bývalého ekonoma Světové banky Branko Milanoviće Global Inequality: A New Approach for the Age of Globalization (2016). Přesvědčivě v ní dokazuje, že globalizace přinesla hmotný prospěch jen milionům nejchudších Asiatů a jednomu procentu nejbohatších. Příjmy středních vrstev ve vyspělých průmyslových zemích se za posledních třicet let zvýšily nepatrně nebo vůbec ne. Globalizace si tím kope hrob. A příští generace může údajně zdědit svět plný zdí.

V současnosti nelze přehlédnout rostoucí ochranářská opatření proti volnému pohybu pracovních sil, dumping a manipulaci s měnami. Náš ministr zemědělství dnes a denně burcuje, aby se k nám nedovážely žádné potraviny, že se dokážeme uživit sami. Celosvětové obchodní dohody jsou nahrazovány regionálními a dvoustrannými. Čtvrtá technologická revoluce, tzv. inteligentní technologie, jako jsou myslící roboti, třírozměrné tiskárny ap., povede k deglobalizaci výroby a rozvoji domácí produkce.

V diskusích zatím převažuje názor, který globalizaci považuje za jev objektivní. Rozhodující pro lidi je, jak pozitivně ovlivňuje rozvoj společnosti. To, že jsou nyní národní státy ve srovnání s nadnárodními korporacemi v nevýhodě, ještě neznamená, že to musí být věčně. Je ovšem otázkou, bude-li to ještě platit, pokud zkrachuje dohoda mezi EU a USA, známá TIPP. Podle některých německých politiků už má namále.

Deglobalizace rozhodně není důvodem k fragmentaci společenství, nacionalizaci a proti promyšlenější integraci Evropské unie. Logicky zvláště po brexitu v jiném pojetí, než jak je v současné době praktikováno.

Antonín Rašek (1935) je sociolog a spisovatel, spolupracovník Střediska bezpečnostní politiky Institutu politologických studií FSV UK v Praze.

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

Za oponou brexitu a deglobalizace

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu