Manfred Wohlfahrt

Pouze nacionalismus jiných nám není nikdy po chuti

Strašné, otřesné, odporné: mohu si za to sám – proč jsem si, i přes zkušenosti z minulých let, zase jednou nechal zkazit náladu televizními zprávami ze světa? Asi jste uhádli, právě na mě z televize zařvali Trump a Erdogan, něco takového mne irituje, ne, vzteká mne to! Známe přece účinky řevem přednesených „argumentů“ už z dob pánů Hitlera a Goebbelse a také si vzpomeneme na to, jak fungovaly u těch na druhé straně, u přitakávajícího, ba rozvášněného publika. Zkřivené obličeje, zdvižené pěsti. Blízko k lidu? „Vy jste ten lid!“ – ach, jak rádi slyší právě toto všichni frustrovaní a neúspěšní, kteří za vše, co se jim v životě přihodilo, musí někoho vinit. V uvozovkách k tomu ještě dořečeno: „Vy jste ten lid, dokud MĚ následujete!“ A ještě důležitá poznámka: všichni ostatní jsou nepřátelé lidu, v obzvláště drzé formulaci pak nepřátelé demokracie! Na to máme slovo, a sice pravicový populismus, a bez něj si současné zpravodajství už nelze představit.

Co se takovému populistovi při řešení situací s cizinci, především uprchlíky, nejvíce hodí, se dá nejlépe nacvičit třeba v domácí politice: Pošpinění jinak politicky smýšlejícího je jednoduchý trik, se kterým se setkáváme denně. Příklad? Při nedávných volbách spolkového prezidenta v Rakousku došlo k formálním chybám, ke kterým však, nutno dodat, u tohoto typu voleb bohužel dochází často. Tentokrát však rakouský ústavní soud – zbrkle, bez reálné potřeby a očividně uspěchaně poslušný – anuloval výsledek voleb v celém Rakousku, a ne jen v dotyčných volebních okrscích, což vyvolalo vlnu kritiky v odborných kruzích. V pravicově populistické straně poraženého kandidáta však přirozeně nikoli. Ta tím dostala možnost čerpat z bohatého pomlouvačného repertoáru a protikandidátovi přisoudit demenci a rakovinu po tom, co se zjevně nepodařilo dokázat mu ani polovičatě věrohodně nějaká pochybení. Tímto populistickým „soucitem“ pronásledovaný Alexander van der Bellen, bývalý člen Zelených a profesor ekonomie, se rozhodl jít na veřejnost a předložil lékařské zprávy o svém nejlepším zdraví. Ale copak to nějakému pomlouvači vadí? Fáma byla na světě a jistá média se postarala, aby se šířila dál, nedbajíce jakékoli novinářské odpovědnosti. Jejich jediným podnikatelským záměrem je očividně vytváření novinových titulků a další otupění lidí, kteří se nechají lehce svést a využít, což hraje do karet pravicovým populistům. Přitom jsme v Rakousku měli hlavně od éry kancléře Bruna Kreiskeho naději, že se zvyšujícím se politickým vzděláním přibude i víc politicky odpovědných lidí. Zmýlili jsme se tak fatálně?

Podle všeho ano, a to nejen v malém rakouském světě! Být otevřený světu je hlas minulosti, dnes je v kursu tupá a nelidská národnostní omezenost – a Rakousko má namířeno k tomu, aby pokračovalo ve stopách Viktora Orbána (výjimky, jako jsou lidé osvícení humanismem a laskavostí, existují samozřejmě všude, ti ať mi prosím prominou!).

Proběhl snad proces kultivace všeho politického v duchu humanismu moc rychle, a tudíž se nedostal do širšího povědomí obyvatel, nebo se tento způsob myšlení doposud nestihl zažít? Anebo je to čistá iluze počítat ještě v Evropě 21. století s voličskou základnou slušných, inteligentních a informovaných lidí, kteří tento vytoužený humanismus dostanou od diskusních stolů intelektuálů až do parlamentu?

Je možné, že právě rychlost, kterou se v dnešní době svět mění, hodně lidí irituje, protože se teprve nedávno zařídili podle nových poměrů a jejich opětovné změny vnímají jako ohrožení toho, čeho právě dosáhli. Je také možné, že lidé upřednostní vlastní národní bezpečí a uzavřenost před otevřeností humanismu. Avšak nejsou to tito úzkostliví lidé, kteří stavějí ploty a zdi, nýbrž pravicoví populisté jako Orbán a Trump, kteří tento způsob jednání požadují nebo sami praktikují, a tím stojí v cestě humanizaci světa.

Demokratizace a humanizace jsou, jak už naznačují samy termíny, proces, a ne stav. Tím pádem se nejedná o situaci, kdy si můžeme oddechnout, ale spíše o jakýsi nekončící úkol, který by se dal přirovnat k vrtání do velmi silné desky. Během vrtání však můžeme doufat!

Z němčiny přeložil Jan Ciosk.

Manfred Wohlfahrt (1946) učil na gymnáziu ve Waidhofenu an der Ybbs. Autor a redaktor knih o historii, organizátor výstav, spoluvydavatel (již zaniklého) kulturně-politického čtvrtletníku Zeitschrift, byl činný v městské politice za Stranu zelených.

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Manfred Wohlfahrt

Pouze nacionalismus jiných nám není nikdy po chuti

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu