Antonín Rašek

21. srpen na ministerstvu národní obrany

V budově ministerstva národní obrany byl 21. srpna 1968 poměrně klid. Dopoledne se tu sešlo mimořádné kolegium ministra k průběhu okupace. Během jednání vstoupil do zasedací místnosti sovětský major a rozkázal, aby se přítomní rozešli. Náměstek ministra obrany generálporučík Alexander Mucha, který za nepřítomného ministra armádního generála Martina Dzúra kolegium řídil, mu klidným hlasem rusky řekl: Dobře, soudruhu majore, můžete odejít! Major byl tak zmatený, že zasalutoval, udělal čelem vzad a odkráčel. V každé z postranních ulic parkoval sovětský obrněný transportér, který zástupce náčelníka ideologického oddělení Hlavní politické správy podplukovníka PhDr. Eduarda Bejčka, CSc., provokoval tak, že na něj z okna čtvrtého patra vyházel všech třiatřicet svazků sebraných Leninových spisů s výkřiky Jesli vazmožno vyvoziť revoluciju na štykach? Tedy na bodácích. Jméno s tituly si vyvěsil i na tabulku s nápisem Dnes autobus řídí..., když ho z armády vyhodili.

Na generálním štábu byla po pár hodinách zasedání kolegia situace tristnější. Když sem krátce po poledni přišla skupina mladých důstojníků, aby veliteli okupačních vojsk armádnímu generálovi Ivanovi Pavlovskému dala najevo svůj nesouhlas s tím, co se děje u rozhlasu, nepřekvapilo je tolik to, že na schodech do prvního patra stojí po obou stranách na každém schodu samopalník, jako fakt, že tu číšníci ve fracích roznášeli občerstvení. Většina protestujících se rozhodla, že v takové armádě už sloužit nebude. Nejspíš i mnozí generálové a důstojníci generálního štábu, kteří také s okupací nesouhlasili.

Nejvíce byli překvapeni příslušníci Vojenské politické akademie Klementa Gottwalda (VPAKG), sídlící tehdy v budově současného ministerstva obrany. Ti nevěděli, jestli se tím mají chlubit, nebo se spíš děsit, když jejich školu sovětští vojáci obsadili dříve než ministerstvo obrany a generální štáb armády. Důvod byl prostý, pro Sověty to bylo středisko ideologické kontrarevoluce v československé armádě, vzniklo tu tzv. Memorandum, které požadovalo vlastní československou vojenskou doktrínu hájící naše národní zájmy a postavilo se proti útočné strategii Varšavské smlouvy ovládané Sověty. Vědeckovýzkumným pracovníkům VPAKG se podařilo ve vojenské sociologii něco unikátního: v průběhu probíhající operace zorganizovali ve vojsku výzkum postoje vojáků k tomuto kroku Varšavské smlouvy; 99 procent bylo proti.

Perzekuce na sebe nedaly dlouho čekat. 1. ledna 1969 bylo už vyšetřováno více než tři sta vojáků z povolání pro údajné protistátní a protisovětské činy. Emigrovalo 70 důstojníků. Z armády bylo propuštěno více než 11 000 vojáků z povolání a civilních zaměstnanců. Mezi občany je málo známo, že stejně jako byl za druhé světové války nejvíc zdecimován důstojnický sbor, kdy padlo nebo bylo vězněno 25 000 vojáků z povolání, i po srpnu 1968 byli z profesionálních skupin postiženi nejvíc právě vojáci z povolání. Z tehdy propuštěných vojáků z povolání dnes žije v průměrném věku kolem 84 let méně než dva tisíce lidí a poslancům trvá již několik let, aby je odškodnili. Mají většinou nižší důchody než ti, kdo v armádě setrvali. Přitom 1204 rehabilitovaných vojáků z povolání pomáhalo položit základy nové armády. A je třeba říct, že se k nim příslušníci armády chovali vstřícně.

Antonín Rašek, Praha

Obsah Listů 5/2016
Archiv Listů
Autoři Listů

Antonín Rašek

21. srpen na ministerstvu národní obrany

Knihovna Listů

Cena Pelikán

Předplatné

Fejetony

Sledujte novinky

Mapa webu