Jste zde: Listy > Archiv > 2016 > Číslo 5 > Hynek Skořepa: Kolik stojí mléko aneb Jak chudí dotují bohaté
Ji delší dobu vnímám rozpor mezi obvyklým tvrzením učebnic ekonomie o tom, jak je základním předpokladem dobrého fungování ekonomiky trh řízený nabídkou a poptávkou po určitém zboí. Ne e bych existenci trhu popíral, trh se v ekonomice určitě uplatňuje (v omezené míře fungoval dokonce v centrálně plánovaném socialistickém hospodářství). Mám pouze výhrady k tomu, aby nám trh byl předkládán jako v podstatě jediný mechanismus, ovlivňující ekonomiku. Byť nemám hlubší ekonomické vzdělání a svá tvrzení budu jen obtíně dokazovat, jsem přesvědčen, e na ekonomiku působí mnoho dalších vlivů, a to nejen člověkem neovlivnitelné faktory, jako jsou třeba výkyvy počasí či přírodní katastrofy.
Příkladem budi cena mléka. Snaím se kupovat kvalitnější mléko s deklarovanou hodnotou obsahu tuku 3,5 procenta, prodávané pod různými označeními (biomléko, selské mléko atd.). V různých obchodních řetězcích lze toto mléko koupit za různé ceny, byť se mnohdy jedná o toté mléko, vyráběné jednou z mlékáren patřících do skupiny Agrofert ministra financí Andreje Babiše. Mléko je opravdu stejné, podle údajů na etiketě i dle jeho chuti. Jen má pokadé jiný obal, případně název.
V posledních měsících cena mléka vytrvale klesala (celkově a o 20 procent), jak lze zjistit ze sdělovacích prostředků či hovorem s některým ze zemědělců. Dají se dohledat i přehledy vývoje cen, například webové stránky Svazu chovatelů holštýnského skotu uvádějí v lednu 2013 cenu mléka 8 Kč za litr. V prosinci tého roku byla sice cena o něco vyšší (9,50 Kč/l), v dubnu 2014 však u byla opět na 8 Kč za litr a pak u neustále jen klesala. V srpnu 2015 činila 7 Kč za litr. Nyní se cena mléka pohybuje kolem 6 korun za litr.
Český statistický úřad udával v říjnu 2015 výrobní náklady na produkci mléka kolem 8,50 Kč za litr. Tyto náklady moná od té doby o něco poklesly, přesto je zřejmé, e zemědělci vyrábějí mléko drá, ne činí jeho výkupní cena. Doslova přeívají jen díky dotacím na hospodaření.
Povauji za správné, e zemědělci dostávají dotace (ať ji z evropských fondů či od našeho státu), i kdy o způsobu určování jejich výše by se určitě dalo polemizovat (systém přidělování dotací je pro mne coby nezasvěceného pozorovatele těko uchopitelný, nebudu ho proto blíe komentovat). Ve hře je toti nejen produkce potravin, ale také údrba naší krajiny, která je krajinou kulturní. Nejen cena potravin, ale také jejich strategický význam pro zásobování vlastních obyvatel, který roste se zvyšující se nestabilitou ve světě.
Za správné naopak rozhodně nepovauji, e zpracovatel a překupník mléka získávají z kadého litru obvykle větší díl jeho konečné spotřebitelské ceny ne zemědělec jakoto primární producent (přitom zpracovatel, tedy mlékárna, mléko navíc před jeho dalším prodejem vytěí na výrobu dalších mléčných výrobků). Stačí si porovnat zmíněné ceny v různých obchodních řetězcích (krátkodobé slevy pomíjím). V řetězci zahraničního vlastníka, kde lze mléko s třiapůlprocentním obsahem tuku koupit nejlevněji, stojí kolem 16 Kč za litr. V domácím řetězci spotřebního drustva kolem 22 Kč, v dalším řetězci zahraničního vlastníka okolo 29 Kč.
Ptám se, jak je to moné? Předpokládám, e onen řetězec, který prodává mléko spotřebitelům nejlevněji, na jeho prodeji neprodělává. Bylo by to toti nesmyslné, musel by cenu dotovat z prodeje jiného zboí. Pak ale řetězec, prodávající mléko nejdrá, obdrí za ně od zákazníků téměř o polovinu více peněz ne ten nejlevnější. Přitom právě o tomto řetězci s vysokými cenami se občas dovídáme, e jeho zahraniční centrála vykazuje ztráty, tedy e nevydělává.
Nerozumím tomu, ale jedno je jasné. Jestlie zemědělci dodávají na trh mléko za cenu, která nepokryje jejich výrobní náklady, kdeto někteří prodejci je prodávají zákazníkům za ceny výrazně vyšší ne jiní, my všichni, plátci daní, dotujeme něčí zisky. Nejvíce dotujeme zisky podnikatelských subjektů, které prodávají daný výrobek za nejvyšší cenu. V případě mléka dotujeme jistého zahraničního vlastníka.
Víme o tom vůbec? Chceme tak opravdu činit?
Hynek Skořepa, Ústí nad Orlicí
Ondřej Vaculík:
Člověk jménem Rour
Dušan Havlíček:
Jaro na krku. Můj rok 1968 s Alexandrem Dubčekem
Václav Jamek:
Na onom světě se tomu budeme smát
Anna Militzová:
Ani víru ani ctnosti člověk nepotřebuje ke své spáse
Jurij Andruchovyč:
Rekreace aneb Slavnosti Vzkříeného Ducha
Jiří Pelikán, Dušan Havlíček
Psáno z Říma, psáno ze enevy
Jiří Weil:
trasburská katedrála.
Alena Wagnerová:
Co by dělal Čech v Alsasku?
Od roku 2004 udělují Listy Cenu Pelikán - za zásluhy o politickou kulturu a občanský dialog. Více o Ceně Pelikán.
Nechte si Listy doručit domů. Využijte výhodné předplatné!
Mapa webu - přehled článků a struktury webu.
Copyright © 2003 - 2011 Burian a Tichák, s.r.o. (obsah) a Milan Šveřepa (design a kód). Úpravy a aktualizace: Ondřej Malík.
Tiráž a kontakty - RSS archivu Listů. - Mapa webu
Časopis Listy vychází s podporou Ministerstva kultury ČR, Olomouckého kraje a Statutárního města Olomouce. Statistiky.